Holandská vize očima Američana

36. Tvar, velikost a prostor

Pondělí, 16 Únor 2009 13:19

„Holandský prostor je jiný.“ David Winter

Jakmile hráči pochopí svoje základní úkoly, začne se objevovat tvar, forma, rozestavění, formace týmu. Nemyslíme tím nějaký striktní geometrický obrazec, ale ani svévolný pohyb každého hráče. To poskytuje nejlepší možnost jak ukázat svoje přednosti a skrýt svoje nedostatky. Důležitou roli v tom hraje porozumění a komunikace uvnitř týmu a rozdělení úkolů.

Tvar se mění spolu se vzdáleností a úhlem. Správná vzdálenost a úhel jsou určovány mnoha faktory: držení míče, část hřiště, pozice spoluhráčů, pozice soupeřů atd. Tvar je tvořen z menších dílčích částí: trojúhelníky, kosočtverce(diamant), čtverce, linie. Je to velikost těchto dílčích tvarů, co tak často zajímá trenéry. Jsou to dílčí vítězství v těchto prostorech, které vedou k celkovému úspěchu.

Vzdálenost a úhel jsou v přímém vztahu s velikostí tvaru a jeho účinností. 3 hráči mohou vytvořit trojúhelník, pokud jsou však příliš blízko sebe, vzdálenost je nastavena špatně. Pokud je hráč v pozici, kdy nemůže dostat přihrávku, je ve špatném úhlu.

Načasování hraje také svou roli. Hráč může být v pozici příliš brzo či příliš pozdě. Tím přichází tým o prostor, který chce použít nebo tým nestačí vykrýt prostor a může ho využít soupeř. Je třeba být v pravý moment na pravém místě.

Správná vzdálenost a úhel jsou určovány úkolem a úkol je určován momentem. Jestliže hráč nechápe svoji funkci, je malá šance, že bude ve správné pozici. Jestliže není ve správné pozici, těžko zvládne svůj úkol. V následujících příkladech je vidět prolínání takticky s TMK. Taktika je hlavně o místě. To jde ruku v ruce s hráčovým myšlení a schopností spolupracovat ( proč jsem právě tady, jaký je přínos z mé polohy pro tým ). Spoluprací se otázky taktiky a techniky zjednodušují. To je týmový koncept. Jestliže se jeden hráč nachází na špatném místě, může to přinést problémy celému mužstvu.

Základní tvar při 4v4 je diamant tvořený: obránce-stoper, 2 záložníci, útočník.

Příklady špatné poziční hry

Záložník je příliš vpředu

„Fotbal je hra, při které používáš mozek. Musíš být na správném místě ve správný okamžik, ne brzy, ne pozdě.“ Johan Cruyff


Na animaci můžete vidět špatnou pozici žlutého záložníka. Jeho hlavní úkol spočívá v neutralizaci modrého záložníka. Z jeho pozice však tento úkol nemůže splnit. Tak se žlutý tým dostává do problému, kdo bude pokrývat volného modrého záložníka. Pokud se k němu přesune někdo jiný, nechá neobsazeného modrého soupeře ve svém prostoru. Žlutý záložník je příliš daleko od své optimální pozice, proto nemůže splnit svůj úkol a dostává svůj tým a spoluhráče do potíží. Modrý záložník může dostat přihrávku a okamžitě se před ním otevírá velký volný prostor pro vedení útoku.

V druhé části animace je záložník ve správné pozici. Může obsazovat a vytvářet tlak na nejbližšího soupeře i zajišťovat spoluhráče ve středu. Každý hráč se soustředí na svůj úkol. To přináší vyšší úroveň sebevědomí a komunikace. Eliminují se tak výkřiky jako: „obsaďte ho někdo“, „mám dva hráče“, „čí je to hráč“.

Útočník je příliš vzadu

„Každá tréninková jednotka je o komunikaci. Vlastní cvičení nejsou tak důležitá.

Otázka je, co s nimi provedete.“ Louis van Gaal

Na animaci vidíte jak se modrý útočník nachází příliš vzadu ( postupně se posouvá do výhodnější pozice na polovině soupeře ). „Zabíjí“ tak prostor mezi sebou a spoluhráčem s míčem. Soupeř tak může těsněji obsadit krajní záložníky, protože i jejich zajišťující spoluhráč-stoper může být blíže. Dochází tak ke zmenšení hřiště pro modrý tým, což je cílem žlutého. Situace klade též na modrý tým větší technické nároky, jelikož jeho hráči mají méně prostoru. Při přihrávce na některého ze záložníků se modrý útočník ocitá v pozici, kdy brání v přihrávce záložníkovi na opačné straně. Modrý tým vytvořil trojúhelník, což není optimální tvar pro 4 členný tým. Jeden z hlavních úkolů útočníka je roztahovat soupeře, což takto vůbec nečiní a dostává tak svůj tým do obtížné situace. Naopak soupeři tak pomáhá při jeho defenzivních činnostech.

Pokud se útočník posune více na polovinu soupeře, záložníci soupeře mohou jen odhadovat, kde a co útočník dělá. Po přihrávce na jednoho ze záložníků, zůstává možnost dále přihrát komukoliv z modré čtveřice. Žlutí musí bránit daleko větší prostor, což je obtížnější. Modří mají více možností pro své útočné aktivity, kdežto žlutí mají více problémů k řešení.

Stoper je příliš vzadu

„Disciplína a neustálá komunikace mezi všemi členy mužstva budují tým.“ Louis van Gaal


Na animaci vidíte, jak se stoper posouvá ze špatné pozice do správné. Pokud by zůstal u své branky, nebyl by pro svůj útočící tým moc platný, neposkytoval by svému týmu žádnou podporu. Jeho tým by vlastně hrál 3v4. Jestliže modrý tým přihraje špatně postavenému stoperovi, velmi to zpomalí jejich kombinaci. Míč letí 20m tam a 20m zpět. Prostor je čas a čas nehrává obraně. Navíc při ztrátě míče je stoper příliš daleko na to, aby se pokusil míč získat zpět či zpomalit soupeřův protiútok a poskytnout tak čas spoluhráčům vrátit se. Stoper je vlastně mimo hru a nemůže nijak pomoci svému týmu. Nemůže tak plnit svoje základní úkoly.

V správné pozici je stoper schopen podpořit spoluhráče s míčem a případně přihrát ostatním spoluhráčům. To je korektní postavení umožňující rychlou spolupráci s celým týmem. Pozice je též výhodnější v případě ztráty míče. Tým je tedy v kompaktním tvaru, který je výhodnější jak pro útočné tak případné defenzivní činnosti.

Záložník je příliš blízko

„Často zastavím při tréninku zastavím hru a vybídnu hráče přemýšlet, diskutovat o problému, který právě řeší.“ Louis van Gaal



Na animaci se záložník posouvá ze špatné pozice do správné. Pokud by zůstal ve středu hřiště, velmi by usnadnil obranné úkoly žlutému týmu. Ten by tak bránil na menším prostoru a jelikož by jeho hráči byli blíže u sebe, lépe by se zajišťovali. Napadající útočník by mohl vyvinout bez obav tlak na stopera s míčem, protože záložník je v prostoru, kde je neškodný. Navíc záložník uzavřel prostor mezi stoperem s míčem a útočníkem. Toto rozestavění, i když tvoří trojúhelníky, je chybné. Modrý tým tak čelí velkým problémům při rozehrávce.

Správná pozice je více do šířky. Úhly a vzdálenosti tohoto rozestavění budou činit bránícímu týmu větší problémy. Musí bránit větší prostor, zajišťování není tak snadné. Rovněž prostor mezi stoperem a útočníkem je otevřený, což dává ofenzivě další možnosti. Tým může založit útok.

Trojúhelník, ale špatně

„Je to matematika, jednoduchá matematika . . . „ Barry Hulshoff

Jedna situace se ve hře 3v3 často vyskytuje a ilustruje, jak zaujmutí špatného tvaru ovlivňuje ostatní hráče i plnění vlastních úkolů.

Na obrázku můžeme vidět, že modrý tým je v držení míče a snaží se dostat míč od své branky. Žlutý tým zaujal rozestavění do trojúhelníku. Středový hráč hluboko na své polovině brání branku ( posouvá se do výhodnější pozice ), funguje jako stoper za spoluhráči. To znamená, že soupeř s míčem může volně postupovat k brance volným prostorem nebo kombinovat se spoluhráči a vytvářet tak situace 2v1. Jestliže hráč s míčem doputuje až ke středovému hráči, krajní spoluhráči se musí rozhodovat, zdali opustit svůj prostor a svého hráče a napadat hráče s míčem nebo ho nechat postupovat až k brance. Navíc je to komplikováno tím, že o stejném problému přemýšlí současně dva hráči.
Pokud se rozhodnou napadat, opouští svého hráče a poskytují mu prostor pro přijetí přihrávky. Pokud se rozhodnou držet si svůj prostor, umožní situaci 1v1 přímo před svou branou nebo budou sami vystaveni situaci 1v2. V každém případě je ve výhodě modrý tým, protože středový hráč provedl špatné rozhodnutí – bránit hluboko u své branky, čímž dostal své spoluhráče do obtíží.


Pokud je středový hráč je posunut více dopředu – atakuje hráče s míčem. Ten se ocitá pod tlakem již při zakládání útočné akce. Těžko může postupovat k bráně soupeře – musel by riskovat souboj 1v1, který může vést ke ztrátě míče a pravděpodobně gólem ve vlastní síti. Dále může těžko někde vytvořit situaci 2v1. Navíc pokud bude středový napadající hráč poněkud stranou, znemožňuje přihrávku na jednoho z krajních protihráčů a tím umožňuje spoluhráči bránícího daného krajního protihráče posunout se více do středu hřiště a vykrývat tak prostor za středovým napadajícím spoluhráčem. Celou taktikou tak nutíme modrý tým, aby se choval jak potřebujeme.

Popsaný rozdíl mezi oběma situacemi nám osvětlil jak špatný tvar-postavení může přivést tým do komplikací. Ale nejen to ? Uvědomme si též důležitost komunikace. Hráči mohou slyšet: „Základní formace pro 3 hráče je trojúhelník. Když soupeř získá míč, musíte bránit vlastní branku.“ Podle těchto celkem správných, ale nedostatečných instrukcí, mohou hrát hráči jedním z uvedených způsobů, z nichž je však pouze jeden správný. Poukázání na rozdílnost popsaných dvou situací patří k dobrému koučování.