Holandská vize očima Američana

40. Méně než čtyři

Středa, 13 Květen 2009 08:49

„Nejdříve jsem připravil situace, kdy se postupně poznali všichni hráči a trenérský sbor navzájem.“ Louis van Gaal

Již bylo mnoho řečeno o 4v4 a vztahu k fotbalu. Když zvážíte, že „fotbal učí fotbalu“ a že „4v4 je nejmenší forma reálného fotbalu“, zdálo by se, že menší formy by se neměly používat. Není tomu tak. Jsou situace a důvody proč použít ještě menší formy.

Věk, fotbalový věk

Když děti v 4-5 letech začínají s fotbalem, rodiče i trenéři si často pletou tuto aktivitu s skutečným fotbalem. Fotbal je komplexní hra, zvláště když zvážíš roli myšlení a komunikace v této hře. Děti v tomto věku ještě postrádají intelektuální schopnosti, aby pochopili, o co ve hře jde. Sociálně jsou zaměřené na sebe a míč, nepřihrávají. Takové děti nehrají fotbal, jen jej využívají pro rozvoj sociálních a fyzických dovedností.

Pokud děti začínají s fotbalem později, mají jiný problém. Sociálně a mentálně už mohou být připravené chápat podstatu hry a jsou schopné spolupracovat. Problém je v tom, že nemají nástroje, kterými by provedli svoje rozhodnutí. Jejich tempo a přesnost není na potřebné úrovni pro skutečný fotbal. Vynakládají příliš energie nebo jsou deprimováni neúspěchy.
I starší, zkušení hráči mohou profitovat z malých her. Důvodem může být potřeba zaměřit se na konkrétní problém, třeba 1v1, sebevědomí. Dále mohou být rozvíjeny komunikační schopnosti, odpovědnost za přidělené úkoly je více zdůrazněna a tak rozvíjena.
Dále budeme demonstrovat, jak je možné použít hry těch nejmenších forem.

2v2

Nejmenší tým tvoří dva hráči. Jestliže nezvládnout spolupracovat s jedním spoluhráčem, těžko to zvládnou s větším počtem. 2v2 dává možnost učit se zvládat 4 hlavní momenty ( ztratili jsme míč, soupeř má míč, získali jsme míč, máme míč ). Rovněž koncept zónové i osobní obrany může být na této úrovni uveden. Hráči se učí, že v týmu mohou sdílet zodpovědnost a jsou závislí jeden druhém. Hráči jsou neustále ve hře, buď s míčem nebo bez. Mohou přicházet se svými nápady a plány a odpovědnost je velmi zřejmá.

Jeden ze základních požadavku je zvládat situace 1v1. Ve hře 2v2 jsou hráči těmto situacím vystavováni neustále. Je to ale rozdíl oproti hře 1v1. Při hře 1v1 nezbývá hráči nic jiného než pokořit soupeře či být pokořen, hra velmi rychle končí a produkuje velmi stresovou situaci. 2v2 nabízí možnost volby kdy zkusit obejít hráče a kdy pouze držet míč. To snižuje stress a vytváří reálnější výukové prostředí.

3v3

Chumel hráčů je běžným problémem fotbalu dětí. Je důsledkem toho, že hráči nejsou schopni udržet tvar. Vzdálenosti a úhly mezi hráči jsou ztraceny, jako tým již nejsou schopni účinně spolupracovat. Protože 3 hráči tvoří nejmenší možnou formaci – trojúhelník, 3v3 je vynikající způsob jak uvést tento koncept. Je stále ještě dostatek 1v1 soubojů, takže je to další vývojový krok navazující na 2v2. Navíc 3v3 garantuje, že je vždy někde volný prostor.

Nestejný počet hráčů

Postup 2v2, 3v3 až k 4v4 může být pro některé hráče příliš obtížný. Tady pomůže hráč navíc, který se stane jakýmsi mostem. Dalším jeho účelem je pomoci hráčům naučit se novým situacím v přečíslení či podčíslení.

Neutrální hráč

Neutrální hráč hraje vždy s týmem, který má míč a vytváří tak početní výhodu pro útočící tým. Této role se může zhostit trenér, dokud je lepší než hráči a nestává se sám problémem. Protože neutrální hráč nemá žádné obranné povinnosti, nepoužívejme tuto variantu příliš často.