Holandská vize očima Američana

42. 7v7 a 8v8

Čtvrtek, 18 Červen 2009 06:45

„Nejpřínosnější elementy fotbalu na ulici byly zahrnuty do tréninkových plánů mládeže. Základní myšlenkou je vyučovat objevováním účelu a smyslu, a zaměření na hru.“ Bert van Lingen

Efektivní tréninkový plán pro mládež musí zahrnovat 2 vzájemně oddělené, přesto související fáze. Výuková fáze v sobě skrývá trénink, kempy, kliniky, domácí úkoly. Je to čas strávený v nezávodním, nesoutěžním prostředí. Závodní fáze představuje zápasy v pravidelné soutěži či na turnajích. Zápasy jsou jakýmsi testem pro trenéra i hráče. Každá s fází by měla malý význam bez té druhé. Kvalita závodní fáze je závislá na kvalitě výukové fáze a potřeby výukové fáze jsou závislé na výsledcích závodní fáze.

Pro funkční tréninkový plán je důležité, aby obě fáze byly provázané. Bohužel, často tomu tak není. Zápasy jsou vnímány jako příležitost učit se „jak vyhrát“, kde „nasazení“ ( pracuj tvrději, ne chytřeji ) a výsledek má přednost před účelným řešením problémů. Rozhodující je postavení v tabulce, počet bodů. V den zápasu trenéři zapomenou co je fotbal a na čem pracovali při tréninku, využívají vypočítavě pro danou chvíli „nejvýhodnější taktiku“ jako třeba: „Kopejte všechno dopředu na Pepu Nejlepšího, který bude dávat góly.“ Předzápasová rozcvička se změní v kopání na brankáře. Výsledkem těchto změn je, že děti berou trénink jako něco nedůležitého, protože při zápase platí úplně jiná pravidla.

Aby byla výchova mládeže skutečně účelná a efektivní, je podstatné, aby byly obě fáze jakýmsi pokračování, rozšířením té druhé.

S vědomím uvedeného KNVB("Holandská fotbalová asiciace") přijalo hru 7v7 spolu se správným koučováním jako vhodný koncept, splňující popisované požadavky. USYSA("Americká fotbalová asociace") přijala jako preferovanou formu 8v8. Dále stručně popíšeme charakteristiky těchto dvou variant.

7v7, hra pro křídla

Obrázek naznačuje základní strukturu rozestavění za předpokladu, že máme míč v držení. Prvním klíčovým východiskem je, že brankářova úloha je zúčastňovat se hry jako stoper, zajišťovat hráče v obraně. To umožňuje hráči ve středu obrany se více vysouvat a podporovat hráče vepředu. Zajistíme tak i snadnější přechod z 4v4 na 7v7 vytvářením dvou diamantů což podporuje propojenost výukové a závodní fáze.

Klíčový hráč je středový. Musí mít cit kdy a jak daleko vyrazit dopředu. Musí umět hrát na vrcholu diamantu 1 i na spodu diamantu 2.

7v7 také přesně ilustruje jak vytvářet malé hry se zaměřením na specifický problém. Problém je „Jaká je nejlepší soutěžní forma pro rozvoj útočných dovedností křídelních útočníků, jaké jsou minimální požadavky?“
1. Chceme, aby byli do hry začleněni obě strany, oba křídelní útočníci hrající po stranách středního útočníka – potřebujeme tedy 3 útočící hráče.
2. Křídelní hra zahrnuje centry, které často zachytávají brankáři – brankáři jsou potřební.
3. Potřebujeme někoho za útočníky pro obrannou činnost – 3 bránící hráče. Když použiješ 2 obránce proti 3 útočníkům jako při 6v6, musí se 1 útočník vracet, aby vyrovnal podčíslení obrany.

Z toho nám vyplývá, že pro hru, která podporuje křídelní útočení potřebujeme 7 hráčů: brankář, 3 útočníci, 3 obránci. Jelikož je to hra určená pro závodní fázi, i soupeř bude hrát se 7 hráči. Protože se hraje i s brankáři, musí být k dispozici branky. Velikost hřiště musí být dostatečně malá, aby umožňovala dostatek příležitostí pro útočení, na druhé straně dostatečně velká, aby umožňovala budování útoku.

Druhý obrázek znázorňuje situaci, když má soupeř míč. Dva střední hráči mají za úkol převzít defenzivní role a brankář zaujímá svou brankářskou pozici. Problém v mládežnické kopané je, že střední hráči nemají dost času zaujmout svoje pozice při ztrátě míče. Například soupeřův brankář kryje střelu a okamžitě zakládá protiútok dlouhým kopem. Míč přeletí hráčům nad hlavou a to je opakováno z druhé strany. Budování postupného útoku se tak vytrácí.

To nezprošťuje křídelní útočníky odpovědnosti za vracení se zpět se soupeřovými obránci. Jestliže obránce vyrazí do útoku, je to útočníkova práce ho následovat. Vzdálenost mezi hráči je klíčová pro celou hru mužstva.

 

7v7, protiútok

Doposud jsem vycházeli z toho, že oba týmy jsou vyrovnané nebo koučujeme tým, který bude dominovat. Pokud je soupeř zřejmě lepší, bude nutný rozdílný přístup. Když jsi si jistý, že soupeř bude mít míč častěji na svých kopačkách a diktovat hru, hra na protiútoky bude nejlepší způsob jak být úspěšný. Pak máme takovéto vyhlídky:
1. neudržíme soupeře na jeho polovině
2. těžko se budeme prosazovat postupným útokem z hlouby vlastní poloviny
3. budeme mít málo času na zakládání útoku
4. většina hry se bude odehrávat před naší brankou

Takže místo systému 3-3 s křídelní celoplošnou hrou, přemýšlej o variantě 4-2, kdy je střední útočník použít k více defenzivním úkolům a stává se středním záložníkem. Když máme míč, podporuje útok z pozice za míčem, ale vyhýbá se náběhům do křídelních prostor či před útočící spoluhráče, protože to by mu neumožnilo plnit si obranné činnosti. Když míč nemáme, zaujímá pozici blízko 3 obránců a zahušťuje, posiluje tak obrannou fázi.

Útočná síla tedy spočívá ve schopnostech dvou útočníků rychle kombinovat a využívat chyb soupeře. Musí si spolu dobře rozumět a efektivně komunikovat. Útočná činnost bude charakterizována rychlým protiútokem vedeným spíše středem. Rychlost myšlenky i její provedení je kritická.

Obrázek ukazuje, jak důležité jsou pro děti hry malých forem. 2v2 pro útočníky, 3v3 když se zapojí středový hráč, 4v4 při bránění, 5v5 když se zapojí brankář. Je to též demonstrace toho, jak změna úkolů jednoho hráče, ovlivňuje celý tým.

 

8v8, střední záložník

Přidání dalšího hráče je dramatická změna. Problém ve hře 7v7 je ve sdílené odpovědnosti dvou středových hráčů. To vyžaduje střídavé přebírání rolí mezi nimi, podle toho kdo má míč. S osmým hráčem toto končí. On může převzít tuto odpovědnost na sebe a stává se klíčovým hráčem.

Zavedení středního záložníka také ovlivní ostatní hráče. Střední útočník se již nemusí tak vracet a střední obránce nebude mít tolik útočných povinností. Oba se tak mohou koncentrovat více na jejich základní úkoly, útočení respektive bránění. To umožní krajním obráncům větší svobodu při podpoře útoku v křídelních prostorech, kdy střední obránce pravděpodobně zůstává více stažený.

Propojení mezi 4v4 a 8v8 může zase vidět v podobě dvou diamantů. Rozdíl je v tom, kdo je do nich zahrnut. V 8v8 byly role brankáře, středního obránce a středního útočníka redukovány. Je zde nový post středního záložníka, který může být využíván jako pojítko mezi obránci a útočníky. Tento hráč bude muset být velice technicky zdatný ( zpracování, přihrávka), bude se muset naučit poziční hře za útočníky a před obránci, pečlivému zvažování mezi odpovědnostmi a možnostmi.

Obě formy jsou použitelné pro rozvoj hráčů. Obě patří do her malých forem a každá poskytuje jiné možnosti výuky. 7v7 je více otevřená hra, zdůrazňující individuální schopnosti a talent. 8v8 vnáší více taktiky, kde nabývá na důležitosti role trenéra.