Rozhovor s Josefem Dusilem

Neděle, 13 Červenec 2008 07:30

Spousta jeho názorů a pohledů na fotbal mládeže koresponduje s Holandskou vizí, i když podle ní vědomě nepracuje. Není proto divu, že ho zaujal náš seriál Holandská vize očima Američana a že došlo k rozhovoru. Tento trenér má svých vlastních zkušeností dost a dost. Přesto se nebrání novým trendům, naopak vyhledává je a neustále na sobě pracuje. Nám se líbí na jeho přístupu hlavně skutečnost, že plně podporuje a chápe smysl her malých forem.

Nejen fotbalový životopis

Pan Dusil nám poskytnul podrobný životopis včetně své trenérské filozofie. Rozhodli jsem se tento heslovitý materiál vystavit téměř v celém rozsahu, jelikož si myslíme, že je jeho obsah velmi poučný.

Josef Dusil se narodil v roce 1933 v Praze. Jeho mládí bylo prodchnuto sportem a pohybem. Jak sám říká:“Zdánlivě nedůležitými sportovními aktivitami.“

Všeobecná průprava

1938 Sokol všeobecná tělesná příprava, nářadí atd. V létě pomoc u příbuzných na Vysočině při sklizni obilí a všechnu tu pohybovou dřinu s chutí. Ve 40tých letech závodní plavání APK Praha, cyklistika Sparta Praha. V otcově uhlířství pravidelně práce s lopatou, trempování a ve Skautu, pobyt a hry v přírodě. Většinou s partou kamarádů ze školy a bydliště. Volný pohyb a hry v pražských Letenských sadech a Stromovce. V létě sběr míčku při tenisu pánům Zábrodskému a dalším, za to jsme si mohli zahrát. V zimě sáně a volno pro vše, bruslení obden venku a od 13 let hokej se stejnou partou za Sokol Jatka Praha. V 5 hodin ráno stadion na Kladně trénink.

Fotbal

Ve 12ti letech nábor ve škole na fotbal. A celá tahle městská parta se
přihlásila jako žáci SK Hvězdy Praha VII. Hřiště škvárové mezi stadionem AC Sparty a SK Slavie na Letné. Byli mezi námi pozdější ligisté jako Pepa Kettner, Honza Andrejkovič, Karel Kaura atd.. Osvícený trenér, bývalý divizní fotbalista pan Steininger nás vedl k dobré fyzičce- v zimě jsme v tělocvičně trénovali s boxery - v létě nářadí a úprava hřiště, a balon a balon a balon. Po zápasu společně na ligu - byla ještě Bohemka a Viktorka Žižkov.

Dorost a sjednocení tělovýchovy nás zavál všechny do Slavie. K naší radosti nás trénoval bývalý reprezentant pan Seifert. Ten nás zas posílal povinně na tzv. tréninkové čtvrtky atletů na Strahově, kde jsme museli 60m,1000m a kouli a ještě oba skoky. V 17 ti letech prohlásil, že jsme pohybová dřeva a všichni hurá ,,povinně´´ do tanečních. A zase změna, každý musel hrát za podnik ve kterém byl zaměstnán. Dostal jsem se do Slavoje, což byla bývalá Viktorka Žižkov. Tam zbytek dorosteneckých let a za muže. V prvním mistráku mě dvoumetrový zadák soupeře při mě střelbě z otočky urazil nohu. Abych se sádrou nenudil, začal jsem trénovat žáčky a absolvoval první trenérský kurs ve Vinohradské tělocvičně. Byl skutečně první a byl na něm i pan Bican, co by trenérský elév. Do této éry patří ještě ,,na černo“ pravidelné hraní za SK Břevnov celé dva roky, které jsme si vedli sami. Pak vojna s bagančaty na nohou a snahou vrátit noze i sobě fotbal. Do toho studium, rodina a za bytem hurá na Šumavu.

Pomalu začíná trenérská kariéra

Okresní soutěž za Horní Planou a založení žákovského družstva s dvouletým tréninkem. Odchod do K.Varů za prací a bytem a v roce 1977 znovu založení přípravky ve Slavii K.Vary s K.Šípem. Zavedli jsme (bohužel neprosadili na stálo)postup trenéra s družstvem, až do dorostu. KP žáků, po založení TSM( Tréninkové středisko mládeže) trénoval 4 roky starší dorost s panem J.Janouškem, dorosteneckou divizi, dorosteneckou ligu s K.Tichotou, bratry Kalány, Jos.Němcem, Rob.Fialou a dalšími.
...dále mládež KPŽ,KPD v klubech DDM St.Role,LOKO K.V.,RH, obnova žáků v Bečově a Doubí(souběžně OPM). Dospělé ještě Dalovice I.A, Toužim KPM, Sedlec OPM.

Nyní KSNP Sedlec souběžně založení a vedení přípravky a OPM třetí rok a současně postup do I.B tř.M. V 8Otých letech trenér okr. výběrů 12tiletých.

Vlastním od roku 1985 A licenci ČMFS a v září bude A licence UEFA. Držitel medaile dr.Jíry.

Trenérská filozofie

Sportovní aktivita dětí pod dohledem odborně zdatných vedoucích od 5ti let.Od 7 za vedení vzdělaných trenérů pomalu přidávat speciální přípravu s převážnou náplní her od všech sportovních odvětví. Navykat na kolektiv s vlastní samosprávou, vést je k samostatné volbě her, a k tomu dávat podněty tím, že je učím nové hry a aktivity. Netlačit na výhry, ale přesvědčovat, že výhra je smyslem her a fotbalu zvlášť. Přesvědčit vlastním příkladem,že s míčem chci i spát.Od 6ti v 70ti minutových trénincích 30 min. fotbal na dvě na 25x40 a nechat hrát se svou hlavou, ale rozhánět nenásilně ty shluky všech kolem míče. 15 min. věnuji technickým základům zpracování míče se stálým chválením úspěšného a správného provedení. Pomalu začít hledat brankáře a střelce od pána Boha. Okresní soutěž mini žáků formou turnajů 2x do měsíce - půl hřiště 6 až 7 plus jeden nebo čtvrt 4 plus 1. Společné výlety za vodou, účast na atletických závodech a stále rychlé nohy, bez strachu před úderem, starty, rychlost, rychlost formou všech dostupných i vymyšlených her. Dbám na strečink zejména, protahovací cviky. Házenou na jeden dotek, starší rahníčko atd. atd. Vést k tomu, že mohou kdykoliv přijít a někoho z nás na trávě najdou i s míčem a mohou se sami řídit.

...ještě okénka,různé překážky s míčem, dvě družstva kdo převede míč za
čáru,vybíjená,fér hra(tam často narážím na rodiče i funkcionáře). Ukázky, hlavně se snahou o kulišárny-klamání tělem.

Vždy mám písemnou přípravu, ale u malých na týden. Trénink 2x týdně, od l2ti let 3x. Verbálně používám:“to jsem neviděl“, mračím se, nebo významně mlčím, ale za každý úspěch zejména v detailu chválím, zatleskám -jsem rád - viditelně. Když já zkazím, tak si „vynadám“.

No a zájem o fotbal: zaujmout rodiče, nemusíš chodit, ale přihlásil ses, když tě to nebaví, tak se odhlaš a hned. Samozřejmě s „divadélkem“. Ne rychle úspěch - to se vymstí- trochu ano, ale naučit se prohrávat, to je pak zodolní při neúspěchu.


Holandskou vizi podrobně neznám. Zatím jen z článků na internetu. Děti musí začínat se sportovní aktivitou v raném mládí, tedy 4-5 let, a to přiměřeně. Ideální společné aktivity s rodiči, poznat, vyzkoušet si více sportů. Do fotbalových přípravek nastoupit už 5-7 letech. Ovšem předpokladem je, že je tam zapálený a poučený trenér, který vede děti k rozvoji všech dosažitelných sportovních aktivit.

Určité věci si hlídám už u hráčů od mala – gólovost a brankáře, kluka který se nebojí, bude vysokej a má zájem. Odmalička mu pak umožňuji, aby si do té branky vlezl. Když však vidím, že to přehání nebo se tam nudí, tak vyženu a řeknu teď jdi hrát a já to tady odchytám.

Rozhovor

Takže trénujete dospělé i malý potěr !?
Přiznám se, že poslední dobou se musím neustále točit kolem mládeže, protože se jí nemůžu zbavit. Proto vždy říkám, ano půjdu, ale musíte mi k tomu dát muže. Za ta léta člověka přestane bavit se ohýbat a zavazovat kopačky, říkat ano můžeš se jít vyčůrat, jo a když se přijde do kabiny tak se musí pozdravit, vlastně k tomu všemu ještě vychovávat.

Já mám 24 mužů. Z těch mi chodí na trénink tak 12 , ale pokaždé jiných. Zaměstnání má prostě přednost. A to nemluvím o zraněních. Náš region má bohužel jedno specifikum, že většina kluků dělá v kuchařině nebo číšničině a v příbuzných oborech, což znamená směny. To je také jeden důvod proč se nám hráči ztrácejí při přechodu z dorostu do mužů. Českému fotbalu totiž strašně chybí VTJéčka. Podle mě vůbec chybí ten princip vojenské služby. Sice byl blbej, byla to hrůza, zejména ty dva roky, ale k něčemu to bylo. Zejména od té doby co vznikly VTJ, tak jsem měli automaticky juniorky a kluci nepřestávali hrát. Toto nebylo ničím nahrazeno. Mě tam nechybí jen ten moment, že si nemohou zahrát. Byl to i jeden z mála okamžiků, kdy se ten kluk víceméně nenásilně naučil, že někdy musí poslechnout-za každou cenu. Ve škole se to nenaučí a v zaměstnání už může být pozdě. Škola je na tom z tohoto hlediska, vzhledem k feminizaci, která ve školství před 40-50 lety začala, špatně. Proto asi také ty šikany a ostatní nevítané jevy.

Často se hovoří o potřebě všeobecné přípravy, všestrannosti. Není to v rozporu s nastupováním do fotbalových přípravek již 5 letech ?
Pouze zdánlivě. Dříve bych to možná neřekl. Ale, já jsem přesvědčen o tom, že těm klukům chybí to, co jsem měli my a ještě i současní dejme tomu 35-letí kluci. To jsou plácky. Oni tam chodili živelně si zakopat. Tam se nedělalo nic jiného, pokud se nervali nebo nekočkovali, než balón. Ty plácky zmizely. Proto si myslím, že my jim potřebujeme nabídnout, při té konkurenci ostatních sportů, tu možnost, aby si pomaloučku na ten fotbal zvykali, už kvůli té konkurenci. Třeba hokej. Tam také začínají mezi 4-6 rokem a také se tam nevěnují pouze hokeji. My tam s nimi, také neděláme jen fotbal – naopak.
Dříve přirozený sportovní vývoj mládeže směřoval v celém státě k fotbalu. Maximálně v zimě se hrával ještě hokej a i městské děti se znaly jen s fotbalem. Dneska mají kolo, gymnastické sporty, „tance na hlavě“, florbal, …. Také bývá problém v tom, že nám děti utíkají k jiným sportům, když nejsou okamžitě úspěšné nebo když se dostanou do silnějšího klubu a seděj tam déle na lavičce, kde už to dělají jako přípravu na vrcholovou kopanou, tak utíkají do všeho možného. Tady se rozmohl lakros, florbal. Těchto aktivit je strašná spousta a je to velká konkurence. Moje zkušenost říká, že děti zůstávají u sportu, se kterým začnou v raném dětství a jde o to, jak se s nimi pak pracuje. Takže úplně s nimi vynechat fotbal také není dobře.

I když jste předeslal, že Holandskou vizi podrobně neznáte, zdá se, že Váš přístup k trénování mládeže s ní má mnoho společného. Třeba návrat k pláckům. Jak to ovlivnit v rámci tréninkového procesu ?
Oni vědí, že kdykoliv mohou přijít, mají tam balón, protože je tam správce, a mohou řádit. Snažíme se je k tomu podněcovat a celkem se nám to daří.

Rozumím, ale zajímá mě Vaše TJ. Jak se v ním projevuje tento přístup. V Holandské vizi se to snaží aplikovat v rámci tréninku ?
Prvních 15 minut máme volnou hru, kde se hlavně běhá. Nebráníme se ani tomu, že si v rámci té rozcvičky zaběhnou, hlavně proto, aby se naučili dýchat. Teď zrovna studuji atletickou knihu, kde se pídím po tom, jak naučit kluky běhat a dýchat, když jsou to děti, které to nemají dané. Řada kluků je připravena od přírody, ale ne všichni.

Trénujeme jen hodinu. Každou čtvrthodinu picí pauza. Nevyhýbáme se řadám, drilovým cvičení, ale protože každý z nás má k sobě jednoho asistenta, rozdělujeme kluky na menší skupiny, takže nedochází k velkým prostojům v zástupech.

Při nácviku střelby se snažíme pracovat na správných návycích. Po zakončení musí okamžitě dorážet případnou vyraženou střelu a následně vyrazit k brance a dotknout se jí. Dneska spousta i dospělých hráčů vystřelí a kouká. Kouká kam to dopadne, jestli to jde do té branky nebo ne. Až když míč vypadne, tak se rozběhnou. Takový návyk se v 15 letech těžko odnaučuje. To už je typ chyb, které se špatně odstraňují. Kdy se špatně naučí kopat nártem a přijde se na to až za pět let, tak se velmi těžko řeší.

V čem je soustavně usměrňuji, a ne jen já, je nekopat bodlem. Abychom to u těch malejch přímo zakázali, to ne. Ale snažíme se to trpělivě odstraňovat. Netrénujeme je však, jak mohu často vidět, jako starší žáky či dorostence. Nedrezírujeme je tak. Typický je problém rojů. Často slyším jak trenéři přímo řvou na svoje kluky:“Jste tam čtyři!!!“, „Jděte od sebe!!!“ a já nevím co všechno. Ty kluci jsou z toho divoký. Takže když mu někdo řekne musíš bránit – on si stoupne 5m před branku a čeká. To ať raději řádí v tom houfu a časem se to naučí.

Mluvíme o mladší přípravce ?!
Ano. 6-10 let. Jsou, ale ještě věkově, někteří i výkonově rozděleni. Těm mladším organizujeme turnaje. To hrajeme 4+1. Sejdeme se 1x za 3 týdny. Hřiště rozdělíme na čtvrtiny a máme tak k dispozici 4 hřiště. Někdy použijeme i umělku, takže hráváme i pět zápasů najednou. Takže můžeme připravit takový turnaj pro 12-15 týmů.

Pro jak staré děti tedy děláte ty turnaje ?
Do 7 let. Dívám se při tom na to, jak je vyspělý. Nepustíme tam kluka, který je sice 7letý, ale už má parametry 9letého kluka, zejména váhově.

To si pořádáte sami nebo v rámci OFS či KFS ?
Sami, zveme oddíly z okolí, zvláště kvůli dopravě. Je to nahlášené, že se to děje a to je všechno. Nepotřebujeme k tomu ani rozhodčí. Dodržujeme lajny, zkoušeli jsem i mantinely. To se nám neosvědčilo, hlavně z hlediska bezpečnosti, takže hrajeme na auty. Na příští rok připravujeme něco takového ve spolupráci se svazem.

Ještě k těm zástupů. Jak jsem naznačil. Máme v nich maximálně 5 hráčů, všechno děláme soutěžní formou a cvičení střídáme po 5 minutách.


Myslíte si, že začínat v mladších žácích s velkým fotbalem 11v11 je akorát ?
Pokud jsou fyzicky vyspělí. Ale protože těch přerostlých je málo, tak je lepší, když těch pár hraje za starší žáky a jinak si myslím, že by měli minimálně dokonce 11 let, možná i 12, hrát jen tu malou kopanou. Tu velkou jen příležitostně. Musí se jim vysvětlit co je ofsajd a další věci, na které mají dost času.

Vy vlastně hry malých forem praktikujete i v zápasech, ale je to jen lokální. Leckde jinde hrají již od mladších přípravek 7v7 na šířku hřiště. Pro takové děti je to moc. Pro ně je vhodné 4v4. Rád bych to viděl všude !?

To je problém českého fotbalu. Nejsou lidi. Já jsem se to vždy snažil dělat profesionálně. Nikdy jsem to nedělal úplně zadarmo. V tréninkovém středisku mládeže jsem měl oficiálně od ministerstva jako asistent ligového dorostu 1300,-, a dnes dostávám 1500,- s tím, že tam mám zahrnuto doplňování lékárničky, cesta na zápasy a další věci.

Je to náročný koníček !

A v tom vidím hrozně velkou chybu. Už jsem o tom mluvil v unii. Odpověď je:“To máš pravdu, ale co s tím máme dělat. Peníze nejsou.“ Mám dojem, že peníze by se k lidem, kteří dělají s dětmi, měly dostat. O tom, že nejlepší trenéři k mládeži se hovoří léta. Ale pořád to není. Proč ? Pokud se to děje, tak tam, kde tréninková střediska mládeže nebo u ligových, vrcholových oddílů. Tam je to víceméně nařízeno. Takže nalákat je na peníze. Každý nemůže být podnikatel a pokud je, tak už nemá čas na něco jiného.

Ale aby trénink mládeže někoho přitáhnul, bývalé hráče ? Nedivme se. Když jsem trénoval dospělé Toužim, tak jsem dostával více. Bývalý hráč má velkou výhodu – může to klukům všechno předvést. Já v mém věku už jim všechno předvést nemohu.


Příprava na trénink ?
Dělám si písemnou přípravou tréninků, vyplácí se mi to a jsem už tak zvyklý. Dělat trenéřinu, znamená najít si práci, která to umožní. Práci jsem si vždy sháněl takovou, abych končil do 15:00 a mohl se věnovat trenéřině.


Máte dojem klesajícího zájmu mládeže o fotbal nebo jsou to lokálně proměnlivé stavy ?
Je to složitější. Sám jsem už pár klukům řekl: „Ty chodíš taky na ten tenis, byl jsem se tam podívat. Klidně choď k nám dál na fotbal, ale já si myslím, že ti ten tenis jde lépe.“ Já jsem ho tam přímo poslal. ak jsem měl takového malého klučinu, který se strašně rád rval. Tak jsem ho poslal na judo. On se pere krásně do dneška a dokonce byl na mistrovství republiky.

Jasně, ale zpět k otázce. Máte pocit, že mladých fotbalistů, třeba ve vašem teritoriu, ubývá ? Z různých stran slyším, že tomu tak je ?
Ano, ale je to dočasné. Prostě kolem roku 90 se rodilo méně dětí. Je to spíše problém vesnic. Ve městě jich najdu vždycky dost. Vesnice to pak řeší, že se jich pár spojí. Pak jsou ale zase finanční problémy. Jsme u toho zase. Když si vezmete, že rozhodčí má za zápas v okresní soutěži 150 Kč. Za víkend klidně odpíská 4 zápasy a má 600 Kč. Za měsíc 2400 Kč. Takového trenéra mládeže neznám. Pokud nemluvíme o těch vrcholových klubech, střediscích mládeže a podobně.

Jinak celkově je dětí dost, tam kde nejsou (vesničky) spojovat s okolím. Myslím, že problém je jinde - v dospělých. Radši klub zaplatí pokutu, že nemá mládež, než by hledal a nutil a hlavně vytvářel společenské vědomí a prostředí pro vedoucí a trenéry. Nedivme se. Kdo se dá na rozhodčího je ceněn - píše se o něm každý týden v novinách, hned za počtem karet a diváků Navíc si „vydělá“ v okresu od 2,4 tis. měsíčně výše když zapíská 4-5 utkání týdně.Za použití auta má 4,50/km, v klubu sotva 2,50. Muži se vozí i autobusem - žáky rodiče v osobácích. Rozhodčí-pokud někomu vyloženě „nešlápne“ na nohu, tak ho nikdo nevyhodí. Od trenéra se čekají hned a stále výsledky, jinak jdi. Když se fanda zeptá tak co kamaráde, co trénuješ ? Žáčky ? To ale nikoho nezajímá, co blázníš ?

Děkuji za rozhovor