Jak to vidí profesionální trenér mládeže . . .

Pátek, 19 Prosinec 2008 06:30

Před několika lety byla v každém kraji zřízena funkce „profesionální trenér mládeže“. Zajímá Vás co taková funkce obnáší. Přečte si rozhovor s Janem Kůstkou, který tuto funkci jež několik let zastává v Plzeňském kraji. Dozvíte se nejen co je náplní této pozice, ale též velice zajímavé a přínosné postřehy z praxe zkušeného trenéra mládeže. Dotkneme se též velmi aktuálního tématu – hra na šířku hřiště i ve věkové kategorii mladší žáci.

Fotbalový životopis . . .

Vyrůstal jsem v Přešticích kde jsem chodil i do základní školy. Pak jsem chodil na průmyslovku v Plzni. V té době jsem přestoupil do Lokomotivy Plzeň, kde jsem byl celý dorostenecký věk. Trénoval mi pan Kopecký a pan Utler. Pak jsem šel na vojnu, to jsem hrál v Táboře za A i B tým. Tam se mnou hráli i bývalí reprezentanti jako Zdeněk Rygel, Karel Jarůšek a někteří další. Vrátil jsem se do Lokomotivy Plzeň, kde mě příliš nestavěli, tak jsem přestoupil do ZČE Plzeň, kde jsem byl do konce své aktivní kariéry. I když ne tak úplně, pak jsem ještě přešel do Prazdroje Plzeň, kde jsem registrovaný doposud.

Na ZČE už jsem začal také trénovat. Začínal jsem od žáčků. V roce 94 jsem měnil zaměstnání a musel jsem se rozhodnout zda dát přednost zaměstnání nebo fotbalu. Vyhrál fotbal. Dostal jsem totiž nabídku od pana Šlechty trénovat na střední sportovní škole, kde jsem nakonec dělal i sekretáře. V roce 96 přišla nabídka na profesionálního trenéra mládeže. Od té doby jsem v této funkci.

Jinak jsem v té době trénoval na FC Plzeň žáky, se kterými jsem postoupili do první ligy, kde jsme se 2 nebo 3 roky pohybovali na 4-5 místě. Tehdy jsem se prali s Viktorkou Plzeň o stejné pozice. Měli jsem velmi dobrý tým poskládaný z celého kraje. Se Spartou jsem hráli, Slávie nás nikdy neporazila. Výsledky jsme měli skutečně velmi dobré. Škoda jen, že někteří hráči toho nevyužili a nedotáhli to dál.

Profesionální trenér mládeže . . .

Každý kraj má svého profesionálního trenéra mládeže. Co si pod touto funkcí představit ? Čtěte dál.

Co obnáší funkce profesionální trenér mládeže ?
Je možné, že jsou ty představy různé. Původní představa byla, že to bude o trénování a o kontrole tréninkového procesu – to znamená být více v terénu než v kanceláři. Otcem této myšlenky byl pan doktor Sivek. Dnes je to mnohem více taková sekretařina. Nevím jak je to přesně v jiných krajích, ale tady u nás ( Plzeňský kraj ) musíme organizovat spoustu akcí, které nám dává na starost komise mládeže. Zajišťujeme je po všech stránkách: organizace před i na akci, materiální zajištění ( míče, dresy ), dále ekonomická stránka věci – vyúčtování, pokladník.

Na to jste všechno sám ?
Ano, většinou sám. Často si k tomu beru někoho s oddílu, kde se to koná.

Co myslíte těmi akcemi konkrétně, turnaje ?
Ne jen turnaje. Za prvé jsou to krajské výběry, které máme celkem 4 – ročníky 94, 95, 96 a 97. Každý výběr má trochu jiný program. Ročník 94 bude mít hlavní akci v květnu – Kouba cup, čemuž předcházejí dvě soustředění. To je placené komisí mládeže ČMFS. Ročníky 95 a 96 hrají mezikrajskou soutěž. To je dlouhodobá soutěž – taková příprava na Kouba cup. U těch mladších děláme širší výběry, třeba 100 dětí, aby se na někoho nezapomnělo.

V létě děláme letní tábor pro mládež v Sušici.

To je též výběrového charakteru ?
Ne, to je pro každého, kdo se přihlásí. Dále organizuji školení trenérů, jelikož u nás v kraji neexistuje trenérsko-metodická komise.

Pak krajské kolo Českého poháru žáků, potom se hraje mistrovství přípravek ( starší, mladší ) – my organizujeme krajské kolo opět v Sušici, kde nám vycházejí velmi vstříc. Poskytnou nejen hřiště a podobně, ale pomáhají i organizačně.

Dále zajišťujeme Danone cup, spolupořádáme McDonald cup, pak máme ještě turnaj 13-letých OFS, kde organizujeme krajské finále a baráže.

Navíc máme ještě jednu akci s krajskými výběry – zájezd do Francie na turnaje, což je i společenská věc. Chceme aby ti kluci poznali také jiný fotbal, jiný mrav. Kluci se tam otrkají nejen jako fotbalisté, ale též jako lidé. Pár kluků tam večer brečí, ale zatím se to vždy srovnalo a skončilo výborně. Nakonec ani někteří nechtějí jet domů.

Krajské výběry sestavujete Vy sám ?
Ne, na to máme trenéry. U všech týmů máme dva trenéry plus jednoho vedoucího. Takže to je na trenérech, já jim zajišťuji jakýsi servis, takovou tu sekretařinu. Samozřejmě, jelikož do mé náplně práce patří sledování utkání žáků, monitoruji krajský přebor, krajské soutěže i špičky okresních přeborů. Pak se snažím těm trenérům pomoci s vytipováním hráčů. Trenéři si je pak vyzkouší nebo obhlídnou a rozhodnou. S tím někdy bývá problém, aby dokázali objektivně posoudit kvality svěřenců ze svých mateřských klubů a ostatních. Na mé gusto by mohli více hledat jinde a nestavět tolik na vlastních svěřencích. To s trénováním úzce souvisí. Jezdit po zápasech, mít přehled a neustále hledat nové talenty.

Kdo Vás tedy řídí, pod koho organizačně spadáte ?
Jsem zaměstnancem ČMFS. Možná se chystají nějaké změny, že bychom mohli patřit pod kraje. Práce by nám asi zůstala víceméně stejná. Některé kraje by asi chtěly, aby si nás mohly řídit samy. Ať to bude tak či onak, myslím si, že budeme pracovat jak pro ČMFS tak pro kraj, jako je to nyní. Jde asi o to, v jakém poměru. Já s tím nemám problém, pokud to jde všechno zvládnout, pokud nedochází ke kolizím.

Takže zatím jste řízen z Prahy. Máte nějaká pravidelná setkání s krajskými trenéry z ostatních krajů – výměna zkušeností, řízení ?
Bývalo to jednou za měsíc. Šéfa nám dělal pan Dovalil. Protože měl spoustu práce s reprezentací, tak to bylo v poslední době trochu omezenější.

Tam řešíte co ?
Těžko to nějak jednoduše specifikovat. Řeší se všechno, co se týká mládeže. Komise mládeže na nás přenáší některé svoje myšlenky, akce a my se k tomu vyjadřujeme. S tím souvisí třeba i pravidla soutěží. Nemáme třeba příliš rádi takovéto mistrovství přípravek. U nás se z toho dělá téměř mistrovství světa. Hlavně rodiče to velmi prožívají. Myslíme si, že by to v této věkové kategorii mělo končit v krajích.

Budou mladší žáci hrát na šířku jako přípravky ? ? ?

V poslední době se stále více diskutuje možnost změny rozměrů hřiště pro věkovou kategorii mladších žáků – hrát na šířku s menším počtem hráčů. Pokud Vás zajímají podrobnosti, pokračujte níže.

Co uvažovaná změna rozměru hřiště ve věkové kategorii mladších žáků ?
To už se diskutuje nějaký čas. V Evropě se to tak hraje skoro všude. S fotbalového hlediska s tím souhlasíme téměř všichni ( míněno krajští profesionální trenéři mládeže ), ale mohou tam být jiné, třeba organizační problémy. Takové snahy a aktivity už byly dříve. Proti byli hlavně pražští trenéři. Hlavní argument byl, že musíme hráče připravovat na velký fotbal. Otázkou je, zda nezačínáme příliš brzy.

Takže můj názor i mých kolegů je hrát na šířku. Ale jak to bývá, všechno má své pro a proti. Je zda hrozba toho, že oddíly nebudou hrát s 16 hráči, ale budou využívat pouze 8.

Myslíte kvůli výsledku ?!
Taky, ale též by jich prostě více nepotřebovali, takže by další nesháněli. Mohlo by to vést k úbytku mladých fotbalistů. Je to jen hypotéza, ale . . .

Nyní se to tedy hodlá v plzeňském kraji od příští sezóny nasadit ?
Ano, vážně se o tom diskutuje. Pan předseda Berbr měl schůzku se zástupci oddílů hrající krajské soutěže. Neznám přesně výsledek, ale pravděpodobně by se s tím mělo začít. Musí se to ještě učesat, připravit technické a organizační náležitosti. Na Slovensku se na to též přechází. Oficiálně to ještě vyhlášené není, ale myslím si, že to od příští sezóny bude. Spěje to k tomu.
Problémy současného fotbalu . . .
Naznačoval jste, že bude nebo už je nejen nedostatek mladých fotbalistů, ale též trenérů, funkcionářů, rozhodčích.

Rozhodčí! Bavorský region v Německu má asi 17 000 rozhodčích. To je ohromující číslo. U nás je rozhodčích tak málo, že se to musí řešit různými organizačními úpravami – třeba, že nováčkové musí hrát v neděli, aby se rozhodčí mohli přes víkend o všechny zápasy podělit. Všichni by chtěli hrát v sobotu, ale na to nemáme dostatek rozhodčích.

Funkcionáři! Ty se nikde neškolí, rodí se přirozenou cestou, domluvou mezi kamarády. Vidím, že ve většině oddílů působí hlavně starší lidi, 70 a výše. Mladí se do toho příliš nehrnou. Možná jsou pohodlní, také je jiná doba, každý má starosti sám ze sebou, zaměstnání často nedovoluje takovou angažovanost. Dříve byly taky takové problémy – fotbal v oddíle dělali jeden dva lidi a ostatní se více či méně vezli. Teď často chybí i ten jeden či dva nadšenci.

Trenéři! Zatím fotbal žije z toho, že když rodiče někam dají svého potomka, často se najdou jeden dva takoví, co se stanou trenéry. Je otázka, jestli je to to pravé ořechové. Nemůžeme házet všechny do jednoho pytle, ale znám některé případy, které nejsou ku prospěchu věci. Neumí trénovat fotbal, neumí pedagogicky vést děti, nebo jsou tam jen kvůli tomu svému „Maradonovi“. Oddíly jsou většinou spokojené, protože nemohou nikoho jiného sehnat. Samozřejmě to nemusí být vždy špatně. Pokud je tam však nějaká taková „disharmonie“, tak to může přinést více škody než užitku. Ideální by bylo trenéry vybírat, ale je tomu přesně naopak.

Je to většinou je na úrovni koníčka !
Ano. Proto v tomto nevidím řešení a bojím se, že budou trenéři dále ubývat. Oni třeba budou přibývat na těch vyšších úrovních, kde za to něco je. Ale tady dole . . .

Hráči! Podle mne je nejproblémovější kategorií dorost, zvláště v našem kraji. Dělal jsem si takovou statistiku a zjistil, že pouze v našem kraji hraje krajský přebor jen 8 týmů. Všude jinde mají 12-14 týmů. Jádro problému vidím v přechodu na střední školy a učiliště, bydlení na intrech a podobně. Domů se skoro nedostanou nebo pozdě, netrénují a přestávají i hrát.

Takové problémy musí mít každý kraj, to nemůže být specifikum plzeňského kraje ?
Asi ano, ale nějak se s tím umějí lépe vypořádat, zajistit jim podmínky pro pokračování v činnosti.

Takže nedostatek funkcionářů, trenérů i hráčů vztahujete jen k plzeňskému kraji !?
To ne, myslím, že je to obecný trend, ale u nás v plzeňském kraji to vnímám silněji. Oddíly nepracují tak, jak by měly. Jsou to silná slova, ale cítím to tak.

Co tím myslíte ?
Nesnaží se tolik. Začíná to už tím trenérem. Spokojí se s kýmkoliv. Hlavně, že to nějak funguje. Klukům se nezadře, jak se říká, fotbal pod kůži, nestane se nedílnou součástí jejich života a pak mu v tom dorosteneckém věku nejsou ochotni něco obětovat. Nejdříve musím něco fotbalu dát a pak z něj třeba budu moci někdy brát. Oni už by asi všichni chtěli brát hned.
Úspěchy našich mládežnických reprezentací . . .
Naše mládežnické reprezentace a týmy dosahují stále velmi dobrých výsledků v konfrontaci s jinými zeměmi. U dospělých už to tak výrazné není. Čím to ?
Myslím si, že máme vrchol dříve než mají v cizině. Z hlediska tréninkového procesu i soutěží, to souvisí i s tou hrou na půlku hřiště. Jsme takticky na výši už v těch mládežnických kategoriích. Takže to stačíme odehrát takticky, ale v individuálních dovednostech zaostáváme. V cizině se taktika uplatní až později.

Přesto si myslím, že máme celkově velké úspěchy. Naše úspěchy jsou spíše kolektivním dílem, než že bychom oplývali individualitami.

Fotbal je kolektivní sport, tak je to v pořádku !?
Je, ale když narazíš na v tomto ohledu stejně vybavený tým, rozhodují individuality.

Postřehy z praxe . . .

Spousta trenérů mládeže vede trénink tak, jak to oni zažili v mužích. Chtít po mladších žácích, aby překopli hřiště na šířku, přihráli na 30 m je nesmysl. To když slyším při těch zápasech křičet, je mi jasné o co jde. Mohl to být dobrý hráč, ale trenérskému řemeslu u mládeže moc nerozumí.

Je třeba vychovávat postupně. Nikdo ještě asi nesestavil přesný plán co kdy v jakém věku zvládat – asi to ani nejde, ovlivňuje to řada faktorů a nejde na všechny našít jeden mustr. Nemyslím tím jen fotbalové dovednosti. Patří sem též hygienické návyky, sprchování atd. Všechno ale musí být přiměřené věku. Pokud je tomu tak, platí okřídlené, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.

Trenér prvního týmu může je hybná páka všeho. Většinou se vše točí kolem A týmu dospělých a on má tak v rukou velkou moc. Měl by se zajímat o celé dění v oddíle, včetně mládežnických týmů. Měl by se na ně přijít podívat a umožnit jim trénovat. Tím myslím, že třeba nevyžene žáky z mokrého hřiště, aby mohl sám trénovat. K tomu patří vědomosti a snaha dále se vzdělávat, přinášet nové trendy.

Tedy užší spolupráce trenéra A týmu s trenéry mládeže !?
Ano, přesně tak. Vzájemná komunikace, spolupráce. Podle mě to tak ale nikde nefunguje. Každý si hraje na svém písečku.

Patří „nejlepší“ hráč na post středního záložníka ?
Co je to nejlepší hráč ? To je třeba si nejdříve uvědomit. Většinou je tak vnímán nejtechničtější hráč. Ale to tak nemusí být. Z mého pohledu je to hráč, který dokáže řídit hru, usměrňovat své spoluhráče ( tím netvrdím, že to musí být kapitán ), vůdčí osobnost. Ten technický hráč je výborný s míčem, ale často hůř brání. Musí to být osobnost po fotbalové i společenské stránce. Každý trenér má svůj subjektivní pohled. Kdysi v dorostu se mi povedlo udělat z Michala Vašáka, který hrával vždy útočníka, výborného stopera. Trenér musí najít vhodné místo pro hráče, poskládat tu mozaiku tak, aby optimálně fungovala. Každý trenér má také svou představu, jak by tým měl hrát. Často se setkávám se stylem ala „americký fotbal“. Nakopáváním míčů získáváme prostor, záloha je téměř nepotřebná. Nakopnutý míč není třeba ani získán, ale už se posouváme a důležité je reagovat na odhlavičkované či odkopnuté míče.

Každý máme samozřejmě svůj názor, ale v některých momentech by měly být brány na zřetel základní fotbalové zásady. Kolikrát se mi zdá, že při lajnách hrají nejpomalejší hráči, když by tomu mělo být přesně naopak. Ve středu mohou být ty pomalejší, ale zase chytřejší.


Děkuji za rozhovor