Kompenzační cvičení

Základní polohy

Základním předpokladem správného vykonávání jednotlivých kompenzačních cvičení je fyziologické držení těla.

Prvním krokem, který vede ke korekci posturální funkce, je vytváření pohybové představy a sebeuvědomění si držení těla v jednotlivých základních polohách. Udržování vzpřímeného držení těla je dynamicky probíhající aktivní proces, který je umožněn složitou souhrou různých svalových skupin(hlavně páteř, svaly kyčelního a kolenního kloubu) a koordinační řídící funkce nervové soustavy.

Taková cvičení by rozhodně neměla chybět u mladších věkových kategorií a u jedinců s poruchami posturální funkce. Dobré je však jako preventivní cvičení u všech věkových kategorií. Nejen u fotbalistů vědomá fixace přesné základní polohy zefektivňuje přínos kompenzačních cvičení.

Kvalitu individuálního držení těla a průběh vykonávaných pohybů ovlivňuje především oblast pánve s bederní páteří a dolními končetinami a poloha hlavy. V tréninkovém procesu je důležité zařazovat pestrá cvičení, vedoucí k fixaci základních poloh(zpevňovací a balanční cvičení).

Jelikož funkce vzpřímeného držení těla (stejně jako základní hybné stereotypy) probíhá podvědomě, je korekce či přestavba velice obtížná. Proto je daleko výhodnější optimální formování dětského pohybového aparátu. V trenérské praxi můžeme kladně ovlivňovat kvalitu držení těla optimální stimulací jednotlivých svalových skupin.

Základní cvičební polohy jsou polohy ty, ze kterých zahajujeme a ve kterých ukončujeme jednotlivé cvičební tvary, odpovídají fyziologickému držení těla v přirozených polohách. Provádíme je s pozorností a vědomou kontrolou. Opakováním zdokonalujeme a fixujeme optimální posturální vztahy mezi svalovými skupinami. Dle individuálních předpokladů a stupně vyspělosti je vhodné cvičit v nižších polohách (leh na zádech, na břiše, na boku), ve kterých dochází k odlehčení páteře a k uvolňování kosterního svalstva, a až po dostatečném zafixovaní přesného provádění jednotlivých cviků přecházet do vyšších poloh.

Fixace základních poloh

a) Fixace pánve

Polohu pánve fixujeme nejprve v lehu pokrčmo kontrakcí:

• břišních svalů: stah břišních svalů doporučujeme učit pomocí maximálního výdechu po maximálním vdechu. Děti vedeme ke hlasitému výdechu a kontrolujeme zploštění břišní stěny a stažení dolní části hrudníku do výdechové polohy tzv. „šněrovačky“. U dětí se slabým břišním svalstvem můžeme usnadnit podložením spodní části pánve (tzv. klínem) např. overballem, destičkou, pokud nemáme tyto pomůcky, můžeme využít složený ručník či mikinu nebo malý polštářek.
• hýžďových svalů: stah hýžďových svalů umožňuje přitisknutí beder k podložce – tzv. „uzavření tunelu“. S fixací pánve postupně zaujímáme správnou polohu horní části těla (s nádechem). Ramena rozložíme do šířky, lopatky stahujeme dolů k pánvi, hlavu vytahujeme temenem do dálky, paže leží podél těla dlaněmi vzhůru a s napětím do konečků prstů

b) Postavení hlavy, ramen a lopatek

Správné postavení je vytažení páteře z pánve a temene do dálky, přitažení brady (tzv. předkyv hlavy), brada svírá pravý úhel s podložkou. Pohled očí by měl směřovat přímo vzhůru. Ramena jsou rozložená do šířky, lopatky jsou celou plochou přitisknuty k hrudníku. Dolní úhle lopatek jsou stahovány k hýždím a mírně k páteři. Paže podél těla dlaněmi vzhůru napomáhají rozložení ramen. K chybnému provedení dochází záklonem hlavy s jejím předsunutím a k oddálení ramen od podložky s jejich mírným zvednutím.

c) Dolní fixátory lopatek

Svaly, které patří mezi dolní fixátory lopatek jsou: mezilopatkový sval, střední a dolní část trapézového svalu a pilovitý sval přední. Uvědomění si fixace těchto svalů provádíme v lehu pokrčmo mírně roznožný, chodidla jsou rovnoběžná na podložce, ruce pokrčit upažmo dolů, předloktí kolmo vzhůru. Mírným tlakem loktů do podložky stahujeme lopatky co nejblíže k pánvi a vnímáme mezilopatkové úsilí s výraznějším vyklenutím hrudníku a oddalování ramen od uší („dlouhý krk“). Dolní fixátory lopatek mají tendenci k ochabování, proto je posilujeme.