Chytání míče ve stoji
Chytání míče ve stoji
Pondělí, 20 Duben 2009 06:21
Velkou výhodu, kterou brankáři mají, je možnost používat ruce. Tak mohou ovládat míč způsobem, kterým nikdo jiný nemůže. Nejdříve však musí umět míč chytit.
Řadíme sem i vyrážení míče, které by mělo být využíváno zřídka a spíše při nějakých nepředvídaných situacích (nepředvídaný let míče).
Zvládnutí techniky chytání míče ve stoji je další stěžejní činnost brankáře a je to zákrok, kterým by měl mladý brankář začínat. Musí se naučit všechny jeho variace, aby mohl pokračovat dalšími zákroky v metodické řadě. Předpokladem dokonalého zvládnutí této brankářské činnosti je správné stavění se.
Principy chytání míče ve stoje
Používá se na míče, které je možno chytit ve stoje a to v pohybu či v klidu. Mohou to být míče po zemi, polovysoké či vysoké. První věcí, kterou si je třeba zapamatovat – první jdou na míč ruce. Občas je nutný zákrok nohou, ale brankářovy ruce jsou jeho výhodou a on by měl vždy této výhody maximálně využívat. Axiom „první jdou na míč ruce“ bychom měli mít stále na mysli.
Druhou věcí jsou „jemné ruce“. Tím je míněno využití celého těla (prstů, paží, trupu, nohou) při tlumení míče, při absorbování energie míče. Při dotyku s míčem by měly být paže roztažené asi na šířku těla, v loktech uvolněné. V loktech se ruka při chycení míče ohýbá a umožňuje tak absorbovat energii míče. Brankář se může též mírně zaklonit v pase, což též napomáhá tlumení míče. O tom, jak kvalitní chycení míče je, hovoří jeho hlučnost. Čím méně hluku, tím lépe. K tlumení míče však v žádném případě nesmí být použit krok či pohyb zpět.
Základní způsoby chytání míče ve stoji
Chytání před obličejem (polovysoký míč)
Používá se pro chytání polovysokých míčů od pasu nahoru. Ruce obklopí míč po jeho povrchu, přičemž na míči vytvoří palce a ukazováčky tvar písmene W.
Je důležité, aby prsty ( hlavně palce ) byly za míčem. Pokud má brankář tendenci chytat míč jen po stranách, je třeba tento zlozvyk odstranit. Při takovém způsobu chytání může míč mezi prsty prolétnout a už se třepe v síti.
Přesná poloha rukou může mít různé variace podle okolností. Pro mladé brankáře nebo brankáře s malýma rukama jsou zápěstí blíže u sebe, palce jsou tak téměř paralelně. Zkušenější brankáři s velkou silou v rukách vytáčí zápěstí více vně, aby rozprostřeli prsty po co největší ploše míče a získali tak maximální kontrolu nad míčem.
U vysokých míčů je pozice rukou stejná. Nicméně brankář musí jít naproti míči, aby vytvořil podmínky pro čisté chycení míče. Zásady chytání vysokých míčů:
- Brankář nesmí na míč čekat a chytat ho do koše. Míč musí chytit dříve než ho soupeř hlavičkuje, tedy co nejvýše.
- Krytí kolenem. Zvednutím kolena neodrazové nohy pomáhá výskoku a poskytuje i obranný štít proti soupeři. Smyslem ovšem není zranit protihráče.
- Brankář stojí na špičkách v mírném rozkroku (na šířku ramen)
- Lokty tlačit k sobě
- Palce máme u sebe a ruce za balonem (dvojí krytí - v případě proklouznutí obličej míč může zastavit)
- Po zachycení stáhneme míč na prsa
Upozornění:
Dbát na polohu loktů u těla. Roztažené lokty mají za následek i špatný návyk na polohu při chytání polovysokých míčů v pádě. Dále se především tato chyba projevuje při chytání vysokých míčů, kdy se míč chytá při pokrčených rukou, nikoli v nejvyšším bodu.
U dětí je podstatné odbourat respekt z míče. Proto začínáme házením míče než přistoupíme ke kopaným míčům.
Po osvojení techniky na místě přecházíme do nácviku v pohybu.
Chytání ve výskoku (vysoký míč)
- brankář se odráží sounož nebo z jedné nohy
- míč je chycen v nejvyšším bodě před obličejem
- opět, mimořádně je důležitá pozice prstů
- zákrok končí stažením míčem na prsa
Na videu vidíme tři způsoby odrazu: snožmo, z vnější nohy a z vnitřní nohy. Odraz z vnitřní nohy působí nejkoordinovaněji a v budoucnu se tímto způsobem brankář odrazí nejvýše. Pro tento způsob odrazu je třeba zvládnout překládání nohou, které nacvičujeme v koordinačních cvičeních dolních končetin.
Pro děti je důležité si tuto techniku osvojit hlavně z hlediska orientační a koordinační stránky, protože se ještě nejsou schopné tak vysoko odrazit.
Chytání do koše (polovysoký míč)
Používá se pro chytání polovysokých míčů od pasu dolů. Platí opět ruce za míč, ale opačným směrem, takže jsou u sebe malíčky. Zvláště u prudších míčů je důležité správné načasování momentu vyražení proti míči a přenesení váhy na míč.
- dostat se za míč, nechytat jej bokem
- základní postoj na špičkách v předklonu (vytvoření tzv.kočičího hřbetu)
- ruce mírně pokrčené (max.úhel 45° mezi bicepsem a předloktím) směřující dopředu pod balon
- podebrání míče a jeho přitlačení mezi prsa, ruce a bradu
- při tlumení míče nutno zachovat pořadí: prsa-ruce-brada (mluvíme o trojím krytí)
Chytání v pokleku (míč po zemi)
Existuje několik technik jak se s tím vypořádat. Pro všechny platí: ruce se musí dostat až k zemi, špičky prstů se téměř dotýkají země.
Technika „natažené nohy“ se v současné době přestává používat a většina brankářů využívá techniku „ohnuté koleno“ a její variace. Hlavní motivem využívání techniky „ohnuté koleno“ je možnost jít v rámci tohoto zákroku proti míči, tak jak velí základní brankářské principy.
- Natažené nohy: brankář je ohnutí v pase a má jen mírně ohnutá kolena, stojí za míčem. Po chycení míče do rukou je míč přitlačen na p
rsa. Pokud tuto techniku používají brankáři, kteří se takto nejsou schopni dotknout země, ať na ni raději zapomenou. V každém případě je to technika, která se používá pokud brankář není pod tlakem soupeře. Není dostatečně flexibilní, hlava se dostává dosti nízko a brankář ztrácí přehled o hře a hrozí i zranění.
- Ohnuté koleno: lehké rozkročení, jedna noha trochu vpředu. Předklon s výraznějším ohnutí v kolenou, jedna noha je vedle míče, druhá noha za míčem. S přibližujícím míčem se brankář předkloní a nabere míč (ruce za míčem) jedním plynulým pohybem. Po chycení míče do rukou je míč přitlačen na prsa. Ačkoli jsou nohy rozkročené, musí být za míčem a dostatečně blízko, aby míč nemohl proběhnout mezi nimi.
- jedna noha se vytočí od těla pod úhlem 45°
- koleno druhé nohy se dotýká (nebo téměř dotýká) země a celá noha svírá pravý úhel (někdy se koleno dotýká paty z důvodu druhého jištění)
- ramena směřují dopředu kolmo k míči
- ruce směřují kolmo k míči a podebírají ho jako bagr (je nutné umístit ruce přímo za balon s malíčky u sebe)
- poté je nutné si jej přitáhnout na prsa a následně mezi bradu, ruce a prsa
- při chytání lehce odražených míčů od země je nutné lehký odraz dopředu, dopad na lokty a schovat míč pod břicho (provádět opatrně, aby nedošlo k vyhození míče)
- V kleku na kolenou: tato technika by neměla být příliš využívána díky omezení mobility brankáře. Využívá se jen ve speciálních situacích: nerovný povrch, vlhký povrch, tvrdá střela po zemi. Poskytuje největší oporu při tvrdých přízemních střelách.
V každém případě, pokud jde míč po zemi, musí být nohy dostatečně blízko sebe a za míčem. Přílišné rozkročení může vést ke gólu, který může u soupeře vzbudit úsměv a brankáři zahýbat se sebevědomím.
Odražený míč
Pokud je to možné, měl by se brankář vždy snažit chytit míč před dopadem nebo alespoň těsně po odraze. Ve všech případech to není možné. Podle odrazu míče dojde k jednomu z již probíráných zákroků:
- chytání před obličejem (vyšší míče)
- chytání ve výskoku (vyšší míče)
- chytání do koše (polovysoké míče)
- chytání v pokleku (nízké míče, po zemi)
Trochu podrobněji se zde budeme věnovat chytání do koše. Brankář může po zákroku zůstat stát nebo pádem dopředu zajišťuje zákrok. Hovoříme o chytání míče do koše s pádem:
- brankář vykonává pohyb proti míči, který podebírá „bagrem“ (je nutné umístit ruce přímo za balon s malíčky u sebe)
- míč pevně přitiskne k hrudi a padá vpřed, pád je tlumen lokty
Upozornění:
Pokud nebudou lokty u sebe, může dojít k tomu, že míč proklouzne. Dále je nutné míč pevně přitisknout na prsa, jelikož při pohybu v před by mohlo dojít k nechtěnému vypadnutí míče.
Krytí míče
Již jsem se této problematiky dotkli v předchozích odstavcích. Zde shrnujeme. Vhodné krytí míče můžete vidět na obrázcích, na všech můžete vidět takzvané trojí krytí:
Obě předloktí vertikálně s dlaněmi obtočenými kolem míče. Pak je míč v bezpečí. Předloktí by nikdy nemělo být v horizontální poloze.
V pokleku.
V leže.
Brankář by se však neměl snažit o krytí míče příliš brzy. Brankáři se často snaží zaujmout krycí pozici dříve než pořádně chytili míč nebo se dokonce snaží chytat míč v krycí poloze. Tak snadno dojde k vypadnutí míče či nežádoucím žonglérským vystoupením. V této souvislosti je třeba znovu připomenout, že první dotek s míčem musí mít ruce. Pokud není na brankáře vytvářen tlak, nemusí být ani zaujmutí krycí polohy nutné, nicméně z hlediska správného návyku je vhodné vyžadovat toto vždy. Chycení a krytí míče jsou tedy dvě oddělitelné fáze. Je možné je oddělit i sluchovým vjemem.
Nedovol svým svěřencům, aby nejdříve před sebou míč ztlumili zklepnutím či jakýmsi volejbalovým způsobem a až po té jej chytili. Míč musí zůstat přilepený v brankářových rukou. K tlumení musí zaujmout správnou pozici a využít celého těla.
Chytání ve stoje stručně
+ první jdou na míč ruce
+ tlumení míče celým tělem
+ správná pozice prstů (do W či malíčky u sebe)
+ nečekat na míč
+ při míči po zemi se prsty (téměř) dotýkají země
+ krytí míče po kvalitním chycení
+ lokty tlačit k sobě na šířku ramen
- využívání jimých částí těla pro první kontakt s míčem než rukou
- ruce po stranách míče
- čekání na míč
- nohy nejsou za míčem
- dříve kryji než chytám
- koleno na zemi (omezuje mobilitu)
- pohyb zpět
Použité videoukázky jsou z DVD Brankár 1, 2 se souhlasem autora A.Vencela.