Náměty, postřehy, komentáře

Všestranná pohybová příprava – základ výkonnosti ve fotbalu

Neděle, 19 Červenec 2009 16:09

Dnešní příspěvek je orientován poněkud „osvětově“ a jeho cílem je inspirovat čtenáře k zamyšlení nad současnou situací ve sportovní přípravě fotbalistů v žákovských kategoriích.

Nejdříve si dovolím krátký teoretický vstup. Všichni renomovaní autoři, kteří se věnují teorii sportovního tréninku se shodují, že „v souhrnu zatížení musí mít dostatečný podíl všestrannost a tomu odpovídá velmi široký výběr tréninkových prostředků i střídání prostředí, kde trénink probíhá“ a nebo trochu jinak „ pestré zásobárny pohybů je v tréninku dosaženo prostřednictvím všeobecné a všestranné přípravy“.

Tyto teze podporují i dílčí výsledky výzkumu, kdy jsem retrospektivně analyzoval hráčskou kariéru cca 70 současných i dřívějších českých nebo československých fotbalových reprezentantů. Většina z nich do věku 12 až 14 let absolvovala v různých formách a s využitím různých prostředků pohybové aktivity, které lze souhrnně pojmenovat a chápat jako všeobecnou a všestrannou pohybovou přípravu. Tedy jinými slovy tito hráči si vytvořili všestranný pohybový základ jako odrazový můstek pro svoji pozdější fotbalovou výkonnost na úrovni reprezentace. A jaká je současná převažující tréninková praxe? Na hřištích se často bohužel vychází z extrémního názoru „že výhradní tréninkovou a soutěžní náplní musí být pohybová činnost zvolené sportovní hry“. Nutno ale konstatovat škodlivost více či méně předčasně specializovaného jednostranného zatěžování hráčů v žákovských kategoriích. Přesto stále řada fotbalových trenérů, funkcionářů, ale také často netrpělivých rodičů nerespektuje „princip“ pohybové všestrannosti jako nutného pohybového základu pro další výkonnostní růst. A toto existuje nejen ve fotbalu, ale např. podle vyjádření zkušených trenérů existuje často obdobná praxe např. v ledním hokeji a v házené. Rozsah příspěvku nedovoluje zdůvodnění požadavku všeobecné a všestranné přípravy z neurofyziologického hlediska. Příslušní odborníci hovoří o „základních hybných stereotypech jako elementárním základu sportovního výkonu“ či „motorických vzorech“. Srozumitelné je přirovnání, že spontánní a řízená pohybová aktivita obsahující všestranně rozvíjející činnost umožňuje získat širokou pohybovou zkušenost, jakýsi „softwarový zásobník pohybových programů“, který je k dispozici při následné specializované přípravě.

Diskutovaný problém má samozřejmě více rozměrů. Jedním z nich je například společenský vývoj, který se odráží především v sociálním prostředí a tedy následně v životním způsobu mladé generace (kolik času prosedí děti u počítačů nebo televize?). Tedy není takový prostor pro „vesnickou všestrannost“ s nadsázkou podmíněnou a charakterizovanou slovy „praštil jsem s taškou a šel jsem ven“. Na druhé straně se obecně ve společnosti zvyšuje společenský tlak na výkon a úspěšnost a tedy zákonitě i v žákovském fotbalu je vítězství (úspěch) bohužel často jediným kritériem správně vedeného tréninku. A lze něco změnit? Najít cestu jak korigovat obsah a pojetí tréninku, ale i systém soutěží znamená především změnit způsob myšlení trenérů, funkcionářů, ale také rodičů, sponzorů a určitě by nebylo jednoduché hledání cesty jak rozbourat tradičně konzervativní klima fotbalového prostředí.

PaedDr. Jaromír Votík, CSc.