Fyziologická poradna
3. Zátěžové zóny
Čtvrtek, 29 Říjen 2009 08:34
| Obsah |
|---|
| 3. Zátěžové zóny |
| Kilometry, hodiny a spol. |
| Forsáž |
| Co to je, taková laktátová křivka, Ferdo? |
| Důležité body |
| Jak jsem na tom, doktore |
| Virtuální závod |
| Opakování v poločase |
| -všechny strany |
Pokud by si chtěl fotbalista přečíst jen některé díly seriálu Fyziologická poradna, pak jsou to dva díly zabývající se zátěžovými zónami. První díl vám právě předkládáme.
Já jezdím podle citu!“ bránil se jeden můj kamarád, který mě před časem požádal, abych mu pomohl s racionalizací tréninku.
„A cos jel dneska?“ zajímal jsem se já, chtěje (chca…?, chcaje…? Jak je správně ten přechodník? ) dostát svému úkolu.
„No, asi 120 km v tempu a v tom asi tři úseky rychle, jako časovku “, odpověděl.
„Co to je v tempu a rychle?“
„No rychle, tak jako časovku.“
„A jak byly aspoň ty úseky dlouhý?“
„To já nevim, já jsem už před lety zahodil cyklokompjůtr, akorát mě znervózňoval.“
„Doprčic, tak aspoň kolik minut to bylo a jak’s tepal?“
„Já nevim, já Polar nevez, mě vadí ten pás a taky se mi včera zdálo, že jsem tepal nějak málo. Já už to poznám, jak jedu, jezdim podle citu..“
„Kruci a jak bys to zapsal do deníku?“
„Já si deník už roky nevedu, to je na nic. A výkazy si vymyslim, voni (trenéři) stejně prd poznaj.“
„No jo a jak ti tedy mám pomoct, když nevím kolik jezdíš, jak intenzivně to jezdíš, jak jsou dlouhé úseky?“
„No to já ti přece řeknu, né?!?“
„A jaks to teda vlastně jel?“
„No dyk ti to řikám, asi 120 v tempu a v tom asi tři úseky rychle…“
Pikantní na celé historii bylo, že dotyčný si přitom přál, abych mu každé dva týdny činil analýzu laboratorních hodnot včetně hladiny kortizolu a testosteronu a podle toho mu pomohl upravit trénink. Asi jsem mu měl říct, že má kortizol 389 mmol/l, takže v pondělí pomalu, v úterý pomalu a kus rychle, ve středu kratší kusy hodně rychle a ostatní v tempu a ve čtvrtek pomalu. Tak nějak si představuji věštění z husích jater.
Netvrdím, že nelze trénovat bez sportesteru, jen podle citu. Ale nemůžete takový trénink rozebírat, srovnávat, vracet se k němu, natož abyste z něj činili nějaké obecné závěry a nebo se dokonce pokoušeli využívat nějaké sofistikované laboratorní metody. Prostě se nemáte od čeho odrazit.
Jak se vlastně dá vyjádřit úsilí, vynaložené na trénink?