Fyziologická poradna

3. Zátěžové zóny - Kilometry, hodiny a spol.

Čtvrtek, 29 Říjen 2009 08:34

Kilometry, hodiny a spol.

Nejstarší a tradiční metodou jsou kilometry a průměrné rychlosti. Všichni známe klasickou otázku „Tak kolik máš už letos najeto?“ A podle toho si hned dotyčného zařadíme do šuplíčků „k zaříznutí“ a „ke vzhlížení“. Zdánlivě jasné jako facka – kdo najede 120km, nadře se víc, než ten, kdo ujede jen osmdesát. A kdo víc dře, ten víc trénuje a bude lepší…

Je zajímavé, že málokdo ze skalních zastánců kilometrů uvažuje nad tím, jestli dotyčný najel své kilometry okolo Brandýsa nad Labem, odkud je k nejbližšímu „kopci“ 30 km a dá se vyjet rychlostí 30 km/h na převod 53/16, nebo bydlí v Srbsku a téměř kterýmkoliv směrem má okolo kopce na 39/19. To už nemluvím o aerodynamice, která nás učí, že odpor vzduchu roste s druhou mocninou rychlosti. To v praxi znamená, že průměr 25 km/h umí po rovině bába s konví mléka na řídítkách a kozou (domácí zvíře, chované pro mléko, pozn. autora) na štangli, 30 km/h už chce slušný trénink a 35 km/h je pro trénink v sóle skoro profesionální záležitost.

Dobře, řeknete. Tak ne kilometry, ale hodiny. Za hodinu hold ujedu v kopcích 25 km, po rovině 30 km, když mi foukne do zad tak 32 km. Tím se to srovná, ne? Bohužel, nesrovná. Tady jsme narazili na stejnou potíž, jenže z druhé strany. Rovnocennost hodin strávených na kole předpokládá stejné úsilí. I bez hlubší znalosti fyziologie je všem jasné, že hodinová “šantačka“ na lehký převod nohy poničí podstatně méně, než půlhodinová časovka.

Jak z toho ven? Všimněte si, že zatím jsem záměrně nepoužil ani název žádné tréninkové zóny, ani údaj o tepové frekvenci. I tyto hodnoty jsou bez znalosti působení zátěže na lidské tělo zavádějící.

Jako už jednou, začnu trochu oklikou. Poprvé jsme se ponořovali do hlubin, tentokrát se povzneseme k nebesům…