Fyziologická poradna

3. Zátěžové zóny - Virtuální závod

Čtvrtek, 29 Říjen 2009 08:34

Virtuální závod

Zatím jsme se dívali na hladinu laktátu jen ve vztahu k našemu srdíčku a jeho rytmu. Teď požádáme naše borce a necháme je závodit na dráze. Budeme vycházet z toho, že jsou oba stejně velcí a mají stejné kolo a tudíž potřebují na stejnou rychlost podávat stejný výkon ve watech.

Abych vám mohl předvést virtuální závod našich dvou fiktivních závodníků, vynesl jsem jejich křivky laktát/výkon do jednoho grafu.

V prvním pohledu budeme sledovat jen jejich ukazatele tepu. Závodníci se rozjeli a tempo udává samozřejmě ten rychlejší. Jedeme s výkonem okolo 210 W. Profesionál jede zatím spokojené vytrvalostní tempo okolo 130 tepů za minutu, hobík zatím také vytrvalost, ale „dává si“ o poznání více a na displeji čte číslici 150. Po několika minutách profík lehce přitlačí na pilu a zrychlí o 50 W – na 260. Asi to nebude pociťovat jako příliš velké násilí, neboť na „budíku“ mu tiká slabých 147 tepů a sotva začal vnímat, že dýchá. Pro našeho nebohého víkenďáka už ale začíná okamžik pravdy – Polar ukazuje varujících 170 tepů. Stačí ještě trochu přitlačit – o pouhých 30 W, nešťastný hobík zaúpí a zmizí v dáli jak patník, s tepovkou v maximále. Pro profíka je to jen trošku ostřejší tempíčko s pulsem okolo 160.

A teď vezmeme ze záznamu záběry naší druhé virtuální „kamery“, sledující hladinu laktátu obou pokusných osob. Na výkonu 210 W má lepší závodník při tepové frekvenci 130 laktát 1 mmol/l, horší při TF 150 už 3,4! To znamená, že ačkoliv je rozdíl jejich tepovek „pouhých“ 20 tepů, hobík dosahuje této rychlosti za cenu více než trojnásobného zakyselení a tím i úsilí! Převedeno do řeči prosté to znamená, že a) profík je teoreticky schopen jezdit v tomto tempu tak dlouho, dokud nudou neusne, pokud bude na takovém tréninku trvat hobík byť jen dvě hodiny, vstane zítra z toalety jen díky dopomoci druhé osoby, b) zatímco pro dobře trénovaného borce bude mít takový trénink jakýsi přínos po čtyřech až pěti hodinách, hobíkovi stačí pro výrazný stimulační efekt v tomto tempu odjet třeba tři patnáctiminutové úseky v rámci dvouhodinové jednotky.

Co vypadá jako pouhý kvantitativní rozdíl, dostane při zrychlení na 260 W docela jiný rozměr. „Profesionál“ má na 147 tepech ještě stále laktát 1,1 – jeho úsilí se zvýšilo o 10% a jen tak tak, že se dá mluvit o tréninku, víkendový jezdec už dávno minul anaerobní práh a jeho laktát už dosáhl 6 mmol/l. To je hodnota, na které by tak zhruba měl jet při své trénovanosti dvacetiminutovou časovku. A nebo, v tréninku, intervaly v délce do tří až čtyř minut. V pohledu do jejich pilotních kabin to znamená zapálení druhého stupně forsáže pro hobíka, profíkova plynová páka přitom jen tak tak minula značku cestovního výkonu.

Poslední zrychlení už jen potvrzuje předchozí měření. Profík má na 290 W a 160 tepech laktát 1,4 a stále si ještě bohatě vystačí s aerobním režimem a plynovou pákou daleko od zarážky přídavného spalování, hobík po půl minutě končí s dechem a zadřeným motorem na laktátu okolo 9 mmol na litr.

Co jsem tím chtěl vlastně dokázat? Že tepové frekvence i rychlost jízdy jsou u dvou různě trénovaných osob, byť jinak stejně starých a těžkých, hodnoty naprosto nesouměřitelné! Že v různých obdobích svého sportovního života bude nejen stejná rychlost, ale dokonce i stejná tepovka mít různý vliv na naši trénovanost i na „bojové poškození“! A pro chronické pochybovače musím ještě dodat – obě osoby jsou smyšlené a veškerá podobnost čistě náhodná. Jejich výkonnostní hodnoty jsou ale sestrojeny tak, jak by v reálu opravdu fungovaly. A ještě důležitá poznámka – hobík by tak asi mohl odpovídat víkendovému jezdci – to je cyklistovi trénujícímu se zápalem, ale bez jakýchkoliv znalostí o tréninku, okolo 4 - 6 hodin týdně. Ovšem „profík“ je pořád ještě chcípák. Troufám si říct, že i špička UAC pelotonu bude mít zejména v anaerobní části křivky výkonnost podstatně lepší – s maximálkou okolo 420 W. U supermanů z Prothermu bych si vzhledem k jejich odhadované „vzletové hmotnosti“ okolo 85 kg troufnul tipnout i 450 W.