Fyziologická poradna
4. Zátěžové zóny - pokračování - Souboje na nebi i zemi
Pátek, 15 Leden 2010 09:45
| Obsah |
|---|
| 4. Zátěžové zóny - pokračování |
| Anaerobní zóny |
| Aerobní zóny |
| Barevné důsledky šedých teorií |
| Souboje na nebi i zemi |
| Opakování ve finále |
| -všechny strany |
Souboje na nebi i zemi
Hromadou slov jste se právě pročetli k nejvýznamnější příčině mého srovnání laktátového metabolismu a proudového motoru. Je to obdobná taktika použití přídavného spalování a práce nad anaerobním prahem v souboji ve vzduchu i na silnici.
Hlavní starostí pilota soudobého stíhacího letadla je energie. Cyklista má, i když se to na první pohled nezdá, stejný problém. Oba získávají energii zrychlováním nebo stoupáním, jde jen o to, za jakou cenu. Pilot může získávat energii šetrně dlouhým mírným stoupáním nebo zrychlováním na cestovním plynu, nebo nebo velmi draze akcelerací a kolmou „svící“ na forsáži. Cyklista může zrychlovat šetrně mazaným využíváním tahu balíku nebo brutálně nástupem ze špice. Protože jste pozorně přečetli předchozí odstavce, už víte, že v balíku zrychluje v pohodě aerobně, zatímco na špici musí zapojit forsáž a přejít přes anaerobní práh do maximálu.
Samozřejmě, že obě metody mají své místo, ale obecně na silnici i ve vzduchu většinou vítězí ten chytřejší, tedy ten, který se svou energií až do poslední chvíle hospodařil lépe. V leteckém souboji se dříve dostane do pozice vhodné k odpálení rozhodující rakety, popřípadě snadno unikne z dostřelu, když se soupeř ukáže jako příliš silný. Do vítězství patří i regulérní přistání, nikoliv pád do předpolí letiště pro nedostatek paliva, případně poruchu motoru.
Zkušený cyklista má v závodě ušetřeno dostatek sil k zachycení těch podstatných úniků, ponechá si rezervu do rozhodujícího stoupání nebo do závěrečného spurtu. A samozřejmě si nenechá dojít palivo a neukončí svůj závod ve sběráku.
Jako příklad bohapustého plýtvání energií vedoucího k závěrečnému nevalnému umístění v závodě si dovolím předvést záznam své tepové frekvence na Jedomělických okruzích. Tak dlouho jsem se větral na špici balíku a někdy i pár desítek metrů před ní, až mě nakonec pochyběly síly do závěrečného stoupání ke hřbitovu a skončil jsem hluboko v poli poražených.