Seriál o psychické přípravě

1. Vítězství máš v hlavě!

Úterý, 08 Září 2009 13:12

Před časem jste si mohli vychutnat rozhovor s Marianem Jelínkem. Stejně jako spousty z Vás i nás tato osobnost s velkým O velmi zaujala. Jeho netradiční přístup k trenérskému řemeslu a bezprostřední nezištná ochota se o něj podělit nám může všem pomoci vnést nové myšlenky a přístupy nejen do tréninkového procesu, ale i do života samotného. Spouštíme tedy seriál jehož hlavním hrdinou bude stav mysli a režisérem Marian Jelínek.

„Fyzická příprava je v současnosti velmi propracovaná, ta psychická podle mě dost zaostává,“ říká Marian Jelínek. „Odborníci se zabývají tím, jak nejlépe sestavit tréninkové dávky, jak připravit stravu a pitný režim, ale zapomínají se starat o mysl sportovců. A najednou na vrcholné akci jinak výborně připravený sportovec vyhoří.“
„A pak se říká, že ztratil formu, neustál tlak, přemotivoval se,“ pokračuje Jelínek. „Podle mě je možné s tím něco dělat. Jenže se na tom začíná pracovat, až když jsou hráči skoro dospělí. A to je pozdě. Hokej se učí od pěti, ale psychiky si začnou všímat o deset dvanáct let později, kdy už jsou z nich téměř hotoví hráči.“
Aby ale nedošlo k mýlce: bavíme se o situaci, kdy hráči dají fyzickému tréninku maximum. „Sedět v křesle a meditovat opravdu nestačí,“ říká s úsměvem Jelínek.

Na úvod si tedy pojďme připomenou fotbalové okamžiky či příklady kariéry hráčů, ve kterých psychika hrála důležitou roli.

Panenkova penalta

"Už asi dva měsíce před mistrovstvím jsem se rozhodl, že když budu kopat penaltu, pošlu míč doprostřed branky," vzpomíná. Při šampionátu bydlel na pokoji se zkušeným brankářem Ivo Viktorem, kterého v lize takovou střelou už přelstil. Jenomže finále mistrovství Evropy není běžné ligové utkání! "Ivo mě zrazoval,“ vypráví Panenka. "Vyhrožoval, že mi nedá klíč od pokoje, jestli to zvorám. Ale po finále mi sám odemkl dveře.“ (podle http://fotbal.idnes.cz)
Panenka byl vystaven neuvěřitelnému tlaku. Přesto si troufl na něco, nad čím doposud nevěřícně kroutí hlavou celý fotbalový svět. Pomohla mu k tomu jen jeho brilantní kopací technika ?

Baggiova penalta

„Božský copánek“ a jiné nadpozemské přezdívky si vysloužil za své výkony na fotbalovém trávníku. Fanoušci kvůli němu byli ochotní vyjít do ulic a protestovat, když opouštěl jejich klub. Jako vůdčí osobnost každého mužstva, ve kterém působil, byl častým a spolehlivým exekutorem pokutových kopů. I mistr tesař se utne, a jak to bývá, v ten nejnevhodnější okamžik. Finále mistrovství světa 1994 mezi Itálií a Brazílii musel rozhodnout pokutový rozstřel. Za stavu 3:2 pro Brazílii může Roberto Baggio toto drama prodloužit. Nepochopitelně přestřeluje vysoko vysoko nad a spouští tak gejzír brazilské radosti nad dalším titulem mistra světa. Opustila ho v tu chvíli jeho taktéž brilantní kopací technika prověřená spoustou proměněných pokutových kopů a mnoha nádhernými góly z přímých kopů ?

Jan Koller, kdo by to čekal ?

Životní příběh této české fotbalové ikony je notoricky známý. Rodák ze Smetanovy Lhoty začal s vrcholovým fotbalem až v 21 letech přestupem do Sparty, která ho ale brzy prodala jako neperspektivního do belgického Lokerenu. Za tři roky se stává pilířem národního mužstva a hráčem evropského formátu. Je možné během několika let dohnat mnohaletý handicap vrcholového tréninkového procesu ?

Jan Šimák, kdo by to čekal !

"Měl jsem několik složitých hráčů, ale on je komplikovanější než všichni dohromady," zlobil se kdysi trenér Klaus Toppmöller. Jeden z největších talentů české fotbalové historie si tak sám svým bohémským životem a sklony k pití zbrzdil slibně se rozvíjející kariéru.

Co spojuje a v čem se liší dva zmíněné penaltové okamžiky ? V čem jsou si kariéry obou Janů podobné a co je rozděluje ? Antonín Panenka již dva měsíce před mistrovstvím věděl jak penaltu provede, věděl že skončí v síti. Byl přesvědčen o své věci a jeho sebevědomím neotřásli ani nejbližší kamarádi. Roberto Baggio oplýval takovou kopací technikou, že Antonínu Panenkovi nemusel nic závidět. Přesto v nejdůležitějším okamžiku své fotbalové kariéry zklamal. Janu Šimákovi se dostalo od malička dostatečné tréninkové péče, přesto svou slibně rozjetou kariéru a svůj neodiskutovatelný potenciál nedokázal rozvinou tak, jak by si zasluhoval. Naopak Jan Koller se svým přístupem dokázal během několika let dostat na fotbalový olymp. Myslíte si, že za to mohly jen jeho fyzické předpoklady ?

V obou paralelách, penaltové i „honzové“, hrála významnou roli mysl. Bez výborně zvládnuté vlastní mysli zkrátka není možné uspět. Proto se vám v příštích dílech seriálu pokusíme předložit jakousi tréninkovou sestavu, pomocí níž budete moci svou mysl cvičit tak, aby vám pomáhala a posouvala vás dál. Nechte svou mysl, aby vám pomáhala vítězit!

V dalších číslech si budete moct také přečíst: Jak cvičit vlastní vůli, jak nakládat s vítězstvími a prohrami, jak si stanovit vlastní cíl, co se strachem a se stresem, jak relaxovat a mnohé další užitečné rady.