Fotbalové přípravky

Sparťanský pohled

Pátek, 04 Prosinec 2009 07:16

Hezký dobrý den, rád bych alespoň trošičku přispěl nějakou radou či námětem k tréninku těch nejmenších. Posledních 7 let jsem se věnoval trénování právě přípravek v AC Sparta Praha a získal jsem nějaký přehled a zkušenosti, které bych rád předal dál.

V první řadě je třeba říct, že nás čeká dlouhá, složitá a trnitá cesta k ozdravení tréninkových procesů u přípravek. Přestože se na všech trenérských licencích a školeních dozvídáme o správném přístupu k tréninku a výchově malých fotbalistů, tak ne všichni trenéři jsou ochotni se s tím ztotožnit a změnit svůj přístup.

Hodně často se mi stávalo, že trenéři soupeře během zápasu vydávali pokyny jako „ukopni“, „co nejdál“, „nedělej kličku“, apod. Po zápase byli pak spokojeni, že vyhráli nebo uhráli remízu a myslím, že o tom vyprávěli ještě několik týdnů. Dále jsem se taky často setkával s tím, že jsem u soupeře napočítal tak 13 až 15 natěšených klučinů na zápas, ale na hřiště se dostalo max. 8 až 9 hráčů. Na můj dotaz proč si nezahráli všichni jsem byl buď v lepším případě slušně odbyt „co mi je do toho“ nebo mi bylo řečeno, že to by asi nevyhráli… zajímá někoho, že i ti „méně šikovní“ si chtějí proti Spartě zahrát a těší se na to i několik dní?

Dalším jistým problémem jsou rodiče hlavně ve „velkých“ klubech, kteří si myslí, že když jsou v tak slavném klubu tak přece kluci musí vyhrávat všechny zápasy a turnaje. Je potřeba neustálá komunikace a vysvětlování o co nám jde v té výchově i když ne všichni to pochopí a neustále u nich bude jediné měřítko úspěchu a to jsou vyhrané zápasy a turnaje (vím, o čem mluvím). Důležité je tomuto tlaku nepodlehnout a dělat i nadále ty správné kroky a rozhodnutí.

Nechci tady dále zdržovat něčím, co bylo již zmíněno v předešlých článcích, jen si myslím, že tento problém je velký a doufám, že Vaše nová rubrika pomůže nasměrovat trenéry správným směrem.

Ještě něco málo k tréninkům do haly

Vždy jsem se snažil využívat tělocvičnu k tréninkům obratnosti, koordinace, balančních cvičení, aerobicu, apod. Vždyť postavit opičí dráhu, kde děti musejí něco podlézt, přeskočit, vylézt na žebřiny, přeběhnout lavičku, je v tělocvičně to nejjednodušší a můžeme do toho zapojit i míč a děti to ohromě baví. Dále by se nemělo zapomínat na švihadla, naučit děti skákat (po jednom, po dvou…). Na balanc je dobré cvičení, kdy se dají proti sobě 2 lavičky cca 3 m od sebe, děti si na lavičky stoupnou a házejí si míč ve dvojicích (od prsou, spodem, vrchem, s dopadem o zem, kopnutím z ruky, kolínkem, hlavičkou…), pokud toto zvládají, můžeme přejít na naplněné plastové lahve (děti na nich stojí naboso). V neposlední řadě můžeme děti naučit všechny kolektivní hry, které lze v tělocvičně hrát (basket, házená, vybíjená...), a dále můžeme využívat všechny velikosti a druhy míčů (fotbalové vel. 4 a 1, tenisáky, volejbalové míče, gumové...). Pokud je trenér kreativní, může připravit do haly tak pestrý trénink, že se nebude chtít dětem domů.

S přátelským pozdravem
Pavel Čunát – AC Sparta Praha