Zajímavosti

Ještě jednou Inter Milán

Sobota, 30 Leden 2010 10:59

V dnešním příspěvku se vrátíme do Interu Milán. Před časem jsme tam zavítali ve článku Držte si klobouky, jedeme na Inter Milán. Nyní předkládáme pohled na tento velkoklub očima Radka Růžičky, trenéra U17 Viktorie Plzeň a trenéra a učitele na Sportovní a podnikatelské střední škole, který se zúčastnil stáže v italském klubu a měl možnost pozorovat tréninkový proces věkové kategorie U15.

Tato reportáž je pojatá z jiného úhlu pohledu než je obvyklé. Nepopisuje podrobně průběh tréninkových jednotek ani jednotlivých cvičení. Autor se zaměřil hlavně na celkový dojem z návštěvy v uvedeném klubu, a to jak z hlediska tréninkového procesu, tak z hlediska fungování klubu i chování hráčů. Je to velmi zajímavé a podněcující čtení.

Týdenní tréninkový mikrocyklus v hlavním soutěžním období

1. Pondělí: volno

2. Úterý: technicko-taktický trénink

Zaměřeno na rozvoj O2(dlouhodobá vytrvalost) systému specifickými prostředky:

• manipulace s míčem = žonglování ve velkém pokutovém území (30minut), přihrávky vnitřní stranou nohy, přímým nártem (16m)
• taktický trénink = průpravná cvičení – modelové situace vycházející ze špatného řešení herních situací v utkání (odebírání míče, zakládání útoku, přechodová fáze se zakončením) – odděleně skupina defenzivních a ofenzivních hráčů

Průpravné hry s omezujícími pravidly (dotyky, branky).


Hráči po celou tréninkovou jednotku pracovali velmi aktivně a koncentrovaně, a to i přesto, že celková délka tréninku byla 2 hodiny. Jejich 100% přítomnost fyzická i mentální se projevila v době korekcí, kdy okamžitě reagovali na trenérovy instrukce a pokyny. Ze soustředěnosti je nevyvedl ani velmi hustý déšť, který probíhal více než půlku tréninkové jednotky. Z metodicko-organizačních forem byly použity průpravná cvičení I. typu a průpravné hry. Posloupnost odpovídala přechodu od jednodušších cvičení ke složitějším.

Délka i provádění jednotlivých cvičení působila v podání mladých hráčů drilovým až schematicky strojovým dojmem. V průběhu každého cvičení i hry byla nápadná, kromě kvality provedení, hlasitá komunikace mezi hráči. Na plynulosti tréninkové jednotky se značnou měrou podílela také disciplinovanost a zájem hráčů, tudíž nevznikaly žádné časové ztráty při přechodu na další cvičení či návratu po občerstvení. Výrazně nápadná byla i komunikace mezi hráči v průběhu cvičení i během hry.

3. Středa: kondiční trénink

Zaměřeno na rozvoj silových schopností:

• manipulace s míčem = žonglování ve velkém pokutovém území, situace 1 x 1, 2 x 2, 3x 3, přihrávky (důraz na rychlé nohy při práci s míčem)
• rozvoj silových schopností (především explozivní a vytrvalostní síla) – běh do kopce

Průpravné hry – hry malých forem.

Tréninková jednotka probíhala v podobném duchu jako předchozí a to včetně minutáže. Zajímavý prvek se objevil hned v úvodu TJ, kdy si hráči sami postavili stanoviště - dvě na nohejbal, jedno na „bago“ a jedno u branky, na kterých se bavili hrou. Průběh byl plynulý, v plné režii hráčů. Neobjevila se jediná snaha hru kazit např. smečování, či nakopáváním míčů do sebe. Podle toho, jak hráči přijížděli do sportovního centra, se postupně zapojovali do činnosti na stanovištích, které si dobrovolně zvolili. Po celou dobu zde byl přítomný trenér, který si postupně přivolával některé hráče k pohovoru, a to buď individuálně, nebo skupinově.

10 minut před zahájením řízené tréninkové jednotky byly již všichni hráči přítomni a aktivně zapojeni do činnosti. Pokud přidáme k celkové délce řízené TJ ještě činnost řízenou hráči, dostaneme se na celkových 150min tréninku.

4. Čtvrtek: technicko-taktická trénink

Zaměřeno na rozvoj rychlostně vytrvalostních schopností - specifickými i nespecifickými prostředky:

• honičky dvojic s nestejnou délkou intervalu odpočinku
• manipulace s míčem = žonglování ve velkém pokutovém území, situace 1 x 1, 2 x 2, 3x 3, přihrávky (důraz na rychlé nohy při práci s míčem)
• taktický trénink = průpravná cvičení – držení míče s kombinační souhrou a zakončením – 2 skupiny – příčné nebo podélné rozdělení 4 – 4 – 2 = jedna skupina provádí PC, druhá rozvíjí rychlostní vytrvalost s protažením – výměna

Průpravné hry – s omezením + bez omezení.

Tréninková jednotka zaměřená na nácvik zakládání a vedení útoku se zakončením připomínal spíše dril než zábavnou formu. Přesto se nejednalo o bezmyšlenkovitý tvrdý výcvik, ale od začátku dokonce byla návaznost jednotlivých cvičení smysluplně uspořádána s logickou posloupností od jednoduchého ke složitému. Hráči přesně a vědomě plnily představy trenéra a trenér jim naopak ponechával prostor pro kreativitu a v určitých fázích (PC) přenechával hráčům řízení průběhu cvičení. Tak jako v předchozích TJ dodržel trenér stejnou délku řízeného tréninku (120min) a hráči se před vlastním tréninkem opět rozcvičovali a zdokonalovali v herních činnostech nohejbalem, „bagem“, nebo individuální prací s míčem (cca 20min.). Zajímavé je, že ani dnes se nikdo z hráčů neuchýlil ke střelbě na prázdnou branku.

Při samotném nácviku se trenér soustředil na správné technicko – taktické sehrání herního vzorce. Hráče opravoval pouze za špatný výběr či provedení herního schématu, nikdy za nepřesné zakončení. Hráči prokazovali vysoký stupeň pozornosti, neboť vždy reagovali na instrukce, opravy a signály trenéra. Také se nestalo, že by některý hráč poté, co trenér vysvětlil herní schéma, nevěděl, co a jak má provádět s míčem a bez míče

5. Pátek: herní trénink, rozvoj rychlostních schopností, modelové utkání 11 x11

Tréninková jednotka měla regenerační charakter a to jak v nácviku, tak průpravných hrách. V nácviku se trenér věnoval opakování nacvičených útočných kombinací, které v přípravném utkání nebyly sehrány správně nebo je hráči neuskutečnili, přestože si je daná situace vyžadovala sehrát. Trenér hráčům nejprve vysvětloval, poté si hráče rozestavěl a navodil danou herní situaci. Uvedl míč do hry a hráči realizovali tu herní variantu, která byla vhodná pro sehrání. Hráči se opět soustředili jen na verbální projev trenéra, přestože se na vedlejším hřišti hrálo přípravné utkání. Ani jednou během výkladu trenéra se hráči nepodívali na průběh přípravného utkání, a to i ani v době, kdy se ozýval tleskot a jásání po vstřelení branky. To jen opět dokládá koncentrovanost a disciplinovanost hráčů, nemluvě o respektu a úctě, kterou tímto prokazují trenérovi.

6. Sobota: volno

7. Neděle: mistrovské utkání

Přípravné utkání

INTER MILANO – A.C. PRO SESTO
1 - 0

Hráči Interu Milana nastoupili do utkání v rozestavení 4 – 4 – 2, stejně jako družstvo A.C. Pro Sesto. Rozestavení bylo ovšem značně variabilní, neboť v útočné fázi se měnilo na 4 – 3 – 3. Roli třetího útočníka plnil krajní záložník na slabé straně, krajní záložník na silné straně pohybem na střed hřiště uvolňoval prostor pro ofenzivní činnost krajního obránce, což se odehrávalo vědomě a automaticky (viz. obr. č. 1).

Další častou hranou variantou v útočné fázi, bylo vytváření tandemů v krajních zónách. Krajní obránci pohybem s míčem (i bez míče) do středu hřiště umožnili náběh záložníkům do křídelního prostoru. Navíc si často krajní záložníci měnili místa se středovými. Pro útočníky byla po celou dobu utkání typická práce na velkém prostoru. Neustálý pohyb hráčů v rámci jednotlivých řad a jejich prolínání činilo soupeři velké problémy v defenzivní činnosti. Kromě součinnosti týmové a skupinové, vynikali hráči Interu v individuálních herních činnostech. Hráči úspěšně řešili nejen souboje 1 na 1, ale i 1 na 2 a 2 na 1. Tyto mikrosituace zvládali hráči Interu na všech postech.

Druhý poločas se od prvního lišil pouze tím, že ustala rotace středových záložníků s krajními. Krajní záložníci více spolupracovali s útočníky a krajní obránci (obzvlášť pravý) ještě více a aktivněji podporovali útočnou fázi.

Defenzivní součinnost hráčů Interu nebyla dostatečně prověřena, neboť soupeř hrál pod permanentním tlakem. Do zakončení se družstvo ProSeta dostalo jen málokdy a jednalo se spíše o střely z dálky. Ale i tak bylo možné spatřit dobrou součinnost obranné čtveřice jednak při vzájemném zajišťování, a jednak při práci s hloubkou hřiště pro zaujmutí výhodného postavení. Všichni hráči Interu při ztrátě míče rychle reagovali na vzniklou situaci a snažili se dostat za míč v takovém počtu, aby se soupeř nedostal do početní výhody. Navíc čistě odebírali soupeři míč, nejčastěji po prvním dotyku při převzetí míče.

Standardní situace

Při rohovém kopu družstva ProSeta bránil Inter Milano tuto standardní situaci kombinovaně (viz obr. č. 2).

V utkání zahrával Inter Milano rohový kop pouze 3x a vždy se jednalo o náběhový (viz obr. č. 3)

Standartní situaci – přímý kop ze strany zahrávali hráči Interu Milano následovně (viz obr. č. 4)

Závěr a výstup z hodnocení přípravného utkání

V průběhu utkání byl zcela evidentní transfer obsahu předchozích tréninkových jednotek do utkání. Především byla patrná snaha o realizaci útočných kombinací, které hráči nacvičovali v TJ (např. TJ č. 3). Proto mohla v určitých fázích hra působit až příliš šablonovitě (záměr trenéra), ale individuální kreativní řešení herních mikrosituací a kombinační lehkost při souhře, dodávala utkání zajímavý náboj. Neustálý pohyb a výběr výhodného postavení hráčů jak v útočné, tak obranné fázi měl za následek jednak kombinační plynulost, a jednak po ztrátě míče jeho rychlé znovuzískání. Ke kvalitě herního projevu bezesporu přispěla i neustálá komunikace mezi hráči společným jazykem, a to po celou dobu utkání.

Trenér nebyl příliš spokojený s výběrem a realizací některých útočných kombinací podle nacvičených schémat, což potvrdila i následující tréninková jednotka, ve které se zaměřil právě na nácvik problematických kombinací. Slabá produktivita v přípravném utkání nebyla předmětem rozboru a už vůbec ne impulsem pro zařazení nácviku střelby do následující TJ či mikrocyklu.

Závěrečné hodnocení

Fotbalová akademie Interu Milano, oficiálně Sportovní centrum Giacinta Facchettiho, může na první pohled, alespoň pro nezasvěcené, působit nečekaně skromně, nemoderně, až zastarale. Ovšem velmi brzy zjistíte, že vše ve Sportovním centru G. F. je záměrně, účelně a systematicky uspořádané s nejmodernějším vybavením nejen pro činovníky oddílu, ale především pro samotné hráče.

V celém areálu na vás dýchá hrdost ke klubové příslušnosti, kterou mohutně podporují jednak všudypřítomné klubové symboly, z nichž jednoznačně nejdominantnější je plakát hráčské ikony Interu Milano Giacinta Facchettiho v nadživotní velikosti, a jednak jednota tréninkového oblečení hráčů i trenérů všech kategorií až po „A“ tým, na kterých nechybí klubový znak. Samozřejmostí je barevné provedení v kombinaci modrá, černá bílá a zlatá. Celou atmosféru fotbalové akademie věhlasného klubu s letitou historií podtrhují právě staré budovy, jenž tvoří zázemí pro všechny funkcionáře a mladé hráče.

Ale to není zdaleka vše, co lze v této fotbalové akademii obdivovat, nad čím žasnout a tak trochu i závidět.
Základní filozofií při výchově mladého fotbalisty je koncepční, soustavně náročná příprava hráče za plného respektování všech specifických zvláštností dané věkové kategorie. Skutečné a překvapující na této otřepané frázi, kterou nalezneme téměř v každé fotbalové publikaci, či časopisu, je fakt, že se teorie stala fungující praxí. Jednotlivé kategorie mají metodicky zpracovaný obsah přípravy na celou sezonu. Je rozepsaný do mezocyklů a mikrocyklů a obsah se nemění ani s ohledem na výsledky utkání. Pokud musí nastat drobná změna, týká se především týdenního mikrocyklu a není nikterak zásadní. Navíc jsou pro každou kategorii stanoveny cíle s logickou návazností na další ročník, a ty jsou pro trenéry závazné. Trenéři tak mají daný obsah, ale prostředky, formy a metody si volí každý sám. Jelikož je naprostou samozřejmostí týmová spolupráce, trenéři své postřehy a ověřené zkušenosti konzultují mezi sebou, čímž se podílí na neustálém vylepšování nejen cílových výstupů pro hráče, ale i efektivity jejich dosažení.

Samotní hráči přistupují k tréninkovému procesu stejně zodpovědně, jako k mistrovskému utkání. Průvodním znakem je disciplinovanost a profesionální přístup, a to i u nejmenších kategorií. Každé cvičení trenér slovně vysvětlí a zahájí ho až tehdy, když mu 100% rozumí všichni hráči. Je nemyslitelné, aby v době, kdy trenér vysvětluje cvičení, nevěnovali hráči maximální pozornost jeho výkladu. Jednotlivá cvičení jsou posléze prováděna s nejvyšší koncentrací a takovým úsilím, které odpovídá záměrům a cíli TJ. Aby v průběhu tréninkové jednotky hráče nerozptylovaly z jejich koncentrace žádné rušivé podněty, je celý areál sportovního centra uzavřen a nikdo, včetně rodinných příslušníků a přítelkyň, nemá povolený vstup dovnitř.

Pro tréninkové jednotky jsou hráčům k dispozici pouze hřiště se syntetickým povrchem, které se využívají i pro rozcvičení před mistrovským utkáním. Za tímto účelem lze také využít tréninkovou travnatou plochu, která je ovšem ve značně zanedbaném stavu. Na vlastní oči jsme se přesvědčili, že technicky vyspělí hráči mohou praktikovat kombinační souhru i na této nekvalitní hrací ploše.

K zamyšlení určitě také stojí poznatek z celoročního absolvování všech tréninkových jednotek na umělém povrchu. U nás se tento povrch využívá velmi málo, neboť jsou mu přisuzovány četná zranění pohybového aparátu našich hráčů, včetně bolestí zad. Zajímavá proto byla konzultace této problematiky s trenéry (i některými hráči) Sportovního centra G.F., kteří nás ujistili, nezávisle na sobě, že doposud nezaznamenali nárůst opakovaných či dlouhodobých potíží pohybového aparátu dolních končetin u jejich svěřenců.

Z tohoto pohledu se proto naskýtá celkem oprávněná otázka, zda zvýšený počet zranění pohybového aparátu dolních končetin, popř. bolesti v oblasti zad, u hráčů nesouvisí více než s povrchem tréninkové plochy s metodikou, ve které jsou zohledněna všechna kriteria ovlivňující rozvoj hráče. Vyvážená práce se zatížením a následným odpočinkem nejen v rámci TJ, ale i celého mikrocyklu a mezocyklu ve spojení s respektováním daných specifik jednotlivých věkových kategorií, je pravděpodobně propracovanější než u nás, a zřejmě i proto nedochází ke zvýšenému počtu zraněných hráčů v důsledku opakovaného zatížení na umělém povrchu.

Také v náplni práce fotbalového trenéra ve Sportovním centru G. F. najdeme jisté zajímavé odlišnosti. Nelze si nepovšimnout faktu, že fotbalový trenér se zabývá pouze a výhradně rozvojem technicko taktické stránky herního výkonu hráčů a družstva. Samozřejmostí je jeho plánovací, realizační, organizační, ovlivňovaní a hodnotící činnost.

Stimulaci pohybových schopností přenechává kondičnímu trenérovi, včetně regenerace. Pokud se vyskytnout jakékoliv osobní problémy hráčů, neřeší je trenér, ale psycholog. V případě nesvárů či jiných forem agresivního jednání mezi spoluhráči (na tréninku, ve škole), si psycholog vyžádá pravidelné terapie. Po dobu terapie jsou hráči vyřazeni z tréninkového procesu, a to až do doby ukončení samotným psychologem. O tělesné zdraví mladých fotbalistů Interu se stará klubový lékař, který řeší jak virová a infekční onemocnění, tak i veškerá zranění ve spolupráci s fyzioterapeutem. V případě nutné hospitalizace hráče úzce spolupracuje s lékaři ve smluvní nemocnici. O znovu zařazení hráče do tréninkového procesu rozhoduje pouze lékař a trenér jeho rozhodnutí bezvýhradně respektuje.

Taktéž se trenér nemusí zabývat školní docházkou, prospěchem či umístěním nově příchozích hráčů do školního zařízení včetně ubytování, neboť veškeré školní záležitosti hráčů řeší klubový školní poradce.

PODĚKOVÁNÍ:
Velké poděkování za možnost strávit podnětný týden ve Sportovním centru Giacinta Facchettiho patří paní Janě Novákové, která nám intenzivně pomáhala jak při vyřizování administrativních formalit nutných pro zajištění absolvování této stáže, tak v době pobytu jako tlumočnice.
Dále bych rád poděkoval panu PaedDr. Zdeňkovi Fajferovi, Ph.D. za jeho vstřícnost a podporu, bez níž bychom do fotbalové akademie Interu Milano nemohli odcestovat.
V neposlední řadě touto cestou ještě jednou děkuji kolegům a hlavně kamarádům Petrovi Frňkovi a Ludvíkovi Fremutovi za to, že tam byli.