Vytrvalost

Vytrvalost - Dlouhodobá a střednědobá vytrvalost

Dlouhodobá a střednědobá vytrvalost

Základní charakteristika

Základem je:

• rozvoj fyziologických funkcí
• účelnost a ekonomičnost techniky
• rozvoj volních vlastností
• doba trvání je od 3 minut po několik hodin
• rozhodujícím způsobem se uplatňuje O2 systém (energie se získává oxidativním způsobem), při střednědobé vytrvalosti je oxidativní způsob získávání energie základní , ale s rostoucí intenzitou se zvyšuje podíl anaerobních procesů (při 10 minutovém zatížení činí asi 20%, při 2 minutovém zatížení činí asi 60%)

Z fyziologického hlediska rozvoj střednědobé a dlouhodobé vytrvalosti podmiňují aerobní výkon a aerobní kapacita:

Aerobní výkon(VO2max)

- maximální spotřeba kyslíku dosažená při práci velkých svalových skupin. Vyjadřuje se v l/min nebo v ml/min/kg.

• Maximální hodnoty VO2max u mužů 70 - 80 ml/min/kg , u žen 70 - 75 ml/min/kg
• VO2max je ukazatelem výkonnosti transportního systému pro kyslík
• Hodnota VO2max závisí na věku, pohlaví, hmotnosti, trénovanosti a může se měnit v rozsahu 20-30%.

Aerobní kapacita

- využívání co největší části VO2max co nejdéle bez výraznějšího zapojení anaerobních energetických procesů.

• Udává se v % VO2max
• Chápe se jako schopnost pracovat v aerobním režimu

Aerobní výkon a aerobní kapacita spolu do jisté míry souvisejí, vysoká úroveň jednoho však automaticky neznamená vysokou úroveň druhého.
Intenzita zatížení na úrovni 100% VO2max se označuje jako kritrická intenzita. Tou je možné pracovat pouze 5 - 10 min bez přerušení, vyjímečně trénovaní 15 - 20 min. Tato intenzita však způsobuje výraznou produkci LA, a tím změny vnitřního prostředí, které nejsou vhodné pro trénink. Energeticky je zabezpečována anaerobní glykolýzou, ale především aerobním štěpením glykogenu.

Anaerobní práh ( ANP )

Při zvyšování intenzity zatížení dochází v určitém momentu k výraznému zapojení anaerobní glykolýzy. Tato intenzita je u netrénovaných cca 40 %VO2max a u trénovaných až 70% VO2max. Tento moment se projevuje prudkým zvýšením krevního laktátu a označuje se jako anaerobní práh (ANP). Hladina LA dosahuje v krvi hodnoty 4 mmol/l. Konkrétní úroveň ANP se zjišťuje laboratorně, z průběhu tzv. laktátové křivky. K praktickému využití je vhodné stanovit odpovídající tréninkové ukazatele (např. rychlost lokomoce, tepovou frekvenci, počet cvičení za čas a pod. ). Intenzita na úrovni ANP klade vysoké nároky na aerobní systém, přičemž je minimalizována aktivace LA systému. Hodnoty ANP dosahuji veliké inter a intraindividuální rozdíly. Proto je potřeba stanovit individuálně odlišné zatížení. To je na amaterské úrovni obtížné, i když existují jednoduché způsoby jak ANP přibližně určit.

Pokud zvýšíme intenzitu a pak ji konstantně udržuje, ustanoví se znovu rovnováha mezi odbouráváním a tvorbou laktátu ( hladina laktátu zůstává na 4 mmol/l ), při dalším zvýšení intenzity však dochází k nerovnováze ve prospěch tvorby laktátu.

• ANP - anaerobní prah - laktát 4 mmol/l, okolo 180 tepů/min

Aerobní práh ( AE )

Až do hodnot laktátu 2 mmol/l, jde o aerobní látkovou výměnu. Pokud je nutná intenzivnější svalová práce a nedostačuje již přísun kyslíku, přecházejí svalové buňky na anaerobní glykolýzu. Tvoří se více laktátu, než může být odbouráno, v důsledku toho roste koncentrace laktátu v krvi. Tato fáze se označuje jako aerobně-anaerobní přechod, nebo aerobní práh.

Platí obdobná poznámka se zvýšením intenzity a pak jejím konstantním udržování.

• AE - aerobní prah - laktát 2 mmol/l, cca do 150-160 tepů/min