Manažerské okénko

9. Fotbalové jaro začalo

Sobota, 06 Březen 2010 09:49

V devátém díle Manažerského okénka se autor zamýšlí nad aktuálním děním v našem fotbale.

Se začátkem jarní části ligových i dalších fotbalových soutěží jsme všichni plni velkého a tajemného očekávání. Napětí graduje s otázkami typu – kdo bude mistrem?, kdo sestoupí?, kdo jinak překvapí? Splní očekávání nové posily, které do konkrétního fotbalového klubu přišly na přestup nebo na hostování, a jak se prosadí talentovaní odchovanci? Po vylosování kvalifikace na ME 2012 se začátkem fotbalového jara ptáme, zda naše první liga bude mít zastoupení v reprezentačním výběru trenéra Michala Bílka a zda absence na MS 2010 v JAR bude při vstupu do evropské kvalifikace plusem nebo mínusem. To jsou jistě důležité, ale přece jen poněkud krátkodobá témata. Jsou i další důležité strategické otázky, které je třeba pokládat pro hledání odpovědí na další směrování českého fotbalu.

Jaká je sportovní a ekonomická perspektiva našeho fotbalu - jednotlivých fotbalových klubů a celého fotbalového svazu? Jaké jsou její skutečné základy a jaké reálně očekávané plody a přínosy? Kdo a jak se bude v nových podmínkách starat o kvalitní a konkurenceschopnou fotbalovou produkci v mládežnickém i seniorském fotbale? Jaká kriteria budou uplatněna a jaké cíle vytyčeny pro nové krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé horizonty? Z čeho a jak bude fotbal financován, aby alespoň udržel a trochu zlepšil svoji konkurenceschopnost nejen v rámci evropského (globálního) fotbalu, ale i ve vztahu k jiným sportům (a vlastně i k jiným aktivitám v zábavném a dalším průmyslu volného či pracovního času)? Jaké protikrizové koncepce a jaké vize pro budoucnost připraví „fotbalová generalita“ v jednotlivých klubech, regionech a ve vedení ČMFS? Je vůbec reálný a úspěšně realizovatelný nově diskutovaný česko-slovenský „projekt společné soutěže“? Co na to UEFA?

Jak se k současnosti a budoucnosti tuzemského fotbalu, a sportu vůbec, postaví v tuzemsku široká veřejnost, státní a politické instituce? Budou vůbec nějaké předvolební sliby ve prospěch rozvoje fotbalu a do jaké míry se je pak podaří v praxi naplnit po nadcházejících parlamentních či jiných volbách? Jaká opatření budou přijata, aby se omezila zadluženost a ztrátovost mnoha profesionálních a dalších fotbalových klubů a současně zvýšila efektivnost jejich řízení ze sportovního, ekonomického i marketingového hlediska? Budou dál existovat různé formy tzv. finančního dopingu, pomocí kterého si velké či bohaté kluby vlastně „kupují“ své pozice ve fotbalových tabulkách? Kam až může klesnout náš vrcholový, výkonnostní a amatérský fotbal? Co všechno mohou a nemohou pro dobro fotbalu vykonat agenti hráčů a jejich agentury, školy a rodiče? Jak chce a může pomoci fotbalu mediální a novinářská „sedmá velmoc“?

Podaří se aktivní revitalizace celého našeho fotbalového hnutí, včetně mládežnického fotbalu? Kdo vůbec tvoří poradní a iniciační „mozkový trust“ pro potřebné a žádoucí fotbalové inovace v celém českomoravském fotbale? Jaké máme priority ve fotbalové diplomacii a v mezinárodních vztazích vůbec? Lze vůbec něco strategického očekávat od nové Trenérsko-technické komise ČMFS? Z čeho má tato „rada starších“ vycházet a kam směřovat, když ani tolik měsíců pro valné hromadě fotbalového svazu stále není žádný dokument s celosvazovou vizí či s komplexní programovou koncepcí? Jaké kompetence a zdroje bude mít k dispozici Dušan Fitzel jako nový technický ředitel ČMFS? Jak vedení ČMFS a celému fotbalovému hnutí mohou být nápomocna profesní sdružení typu Unie českých fotbalových trenérů nebo Nadace fotbalových internacionálů? Je vůbec nějaký zájem systematicky a transparentně spolupracovat se špičkovými experty z vysokých škol, vědeckých a výzkumných pracovišť? Jak zvládnou svoji nevděčnou, ale velmi odpovědnou a náročnou roli rozhodčí a delegáti, respektive svazové komise a další funkcionáři, kteří mají problematiku rozhodčích a regulérnosti soutěží ve své gesci? Jak bude probíhat spolupráce ČMFS a fotbalových klubů se složkami státní a městské policie při ochraně pořádku a bezpečnosti na stadionech? Ubude chuligánství a jiných negativních jevů na fotbalových stadionech? Pokročí boj proti drogám, rasismu a násilí? Uplatní se nové iniciativy k větší podpoře pohybu dětí a mládeže? Vzniknou další projekty v rámci „Grassroots“ - fotbalu pro všechny? Bude konečně nově prakticky uplatněna fundovanější komunikace a propagace fotbalu nebo zůstane i na tomto poli jen u dobrých úmyslů?

Inu, teď tzv. babo raď a rovnou třeba s cílem vytvořit (či obnovit) společnou česko-slovenskou fotbalovou ligu. A od kdy? Od sezóny 2012-2013 nebo až 2014-2015 nebo ještě později? Ostatně proč ne. Lidé prý tradičně inklinují k sentimentální nostalgii, já nejsem výjimkou. Ale pozor, skutečně důležitá a pragmatická řešení však vyžadují nejen zajímavé vize, ale hlavně pragmatická a správná řešení, která vycházejí ze skutečné reality, nikoliv jen ze sentimentality a z virtuálních dimenzí. Opravdu „životaschopné“ projekty vyžadují odborné studie proveditelnosti, expertní oponentní posudky a dostupné zdroje. Samozřejmě ve fotbalové rodině vyžadují rozpracování principu solidarity, vždyť nejvyšší fotbalové soutěže neexistují na ostrově, jsou součástí celé fotbalové pyramidy. Proto velkou pozornost nutno věnovat nejen rozpracování sportovně-technických, finančních a marketingových efektů, které pro největší a nejmocnější fotbalové kluby vyplývají z mezinárodních projektů a tržních synergií, ale také mechanismům odpovídajících kompenzací pro ostatní fotbalové kluby, které historicky investovaly a svým dílem a dílečkem se zasloužily o úspěch těch nejlepších, ať už tím, že jim byly velmi dobrými a potřebnými sportovními soutěžními sparingpartnery nebo tím, že působily jako dodavatelé talentů do větších a úspěšnějších klubů, aby mohly být konkurenceschopné na mezinárodní scéně, např. v Lize mistrů, Evropské lize či na úrovni národních mužstev.

Asi si říkáte spolu se mnou, žádný brambor není tak horký jako se zdá, takže to chce klid, rozum do hrsti a tužku do ruky. Hlavně správně počítat, vždyť i ve fotbale jde o peníze až v první řadě. Projekty bez odpovídající kvality, ekonomiky a marketingu nemají šanci na dlouhodobější přežití. Naopak, zkušení prakticky dobře vědí, že i ve fotbale platí rčení - bez peněz do hospody nelez! Jenže: Kde brát a nekrást, že?

Ve fotbalových kuloárech slýchám různé názory a argumenty nejen v souvislosti s projektem česko-slovenské společné fotbalové soutěže. Například, prý nejsnadnější je „okopírovat něco pořádného ze zahraničí.“ Co to ale je „to něco pořádného“ už nikdo neříká nebo to nijak nekonkretizuje, nelokalizuje, nepropočítává… Jiní zase říkají, nechejme věcem volný průběh, ať se zase neobjevuje objevené… Další lidé jsou zase zastánci radikálního lokálního patriotismu a veškeré nové trendy a impulzy ze zahraničí považují i ve fotbale spíše za nežádoucí, velmi škodlivé a nebezpečné, protože by mohly narušit zaběhnuté zvyky, předsudky, struktury a finanční toky.

Jenže všichni rozumní a zvláště starší kolegové vědí, jak věci dopadají, když se věci dělají špatně či ukvapeně nebo když se dokonce pro zlepšení stavu vůbec nic nedělá…, když se něco jen mechanicky kopíruje a když se pořádně nepočítají náklady a výdaje v účetním systému „má dáti – dal.“ Navíc, žádný plagiát nebývá lepší svého originálu, to je stará pravda. Místní specifika nelze přehlížet, naopak, je třeba z nich vycházet. Jasně, nelze je ale ani absolutizovat či svévolně přeceňovat nebo podceňovat. Všechno chce své, i ten náš českomoravský fotbal potřebuje a chce své (!). Jen to správně a jasně definovat, v oponentním řízení optimalizovat, pak závazně schválit a v jednotném týmu efektivně realizovat v každodenní praxi s metodou postupných a vzájemně provázaných kroků, s uplatněním mezinárodně uznávaných kriterií. A také s potřebnou profesionální, profesní, ekonomickou a morální zodpovědností konkrétních vůdců a šéfů, kterých - jak se ukazuje - není ani v našem soudobém fotbale nikdy dost.

Jistě, vždy platilo, že snadno se řekne, těžko se udělá, ale jiné cesty není. Nikdo nám nic zadarmo nedá a ani za nás neudělá. Rozhodne se však na hřišti, jak správně poznamenal reprezentační trenér M. Bílek při jednáních ve Španělsku o termínech kvalifikačních utkání na Euro 2012. Ale to platí nejen pro národní mužstvo, ale pro celý náš fotbal. Aby se ovšem mohlo rozhodovat opravdu jen na hřišti, musí se strašně moc práce udělat i mimo hřiště. Nemyslím jen v tréninkovém a výchovném procesu (to vždy v první řadě!), ale také v oblasti legislativy, infrastruktury, finančních zdrojů a marketingu. Samozřejmě, to vše se neobejde bez dalšího specializovaného vzdělávání trenérů, manažerů a dalších specialistů ve fotbalovém průmyslu, tedy ani bez moderních technologií, znalostí cizích jazyků a vyšších nároků na morálku a etiku všech subjektů ve fotbale, včetně rozhodčích a delegátů.

Jenže je tu jeden háček – špatná finanční situace, a to nejen v naší republice. Navíc, v mnoha našich profesionálních fotbalových klubech, které mají jako „lokomotiva“ táhnout celý náš fotbal není situace vůbec jednoduchá. Není tajemstvím, že mnohé kluby dluží velké částky, a to nejen svým hráčům a trenérům, ale také sobě navzájem či jiným dodavatelům zboží a služeb. Neplatiči, kteří si „Černého Petra“ předávají tiše dál s „pěknými sliby“ a z ruky do ruky, samozřejmě nejsou jen v Česku, ale i v jiných zemích. Přestupy některých našich hráčů do zahraničí a nesplacené částky za některé zahraniční transfery jsou toho důkazem. Nicméně nelze se spokojit s frází, že dluhy vždy byly a budou, takže se vlastně nic neděje. Jasně, dluh sám o sobě patří k životu, ale jinou věcí je důvod, výše a přiměřenost dluhů a především schopnosti a mechanismus jejich splácení. Dluhy se totiž splácet musejí a proto lidé i v mnoha fotbalových klubech budou muset projít bolestnou „odnaučovaní“ kůrou, protože dluhy jednoho klubu, nebo nezaplacené pohledávky vůči jinému klubu, vyvolávají řetězové reakce a mohou způsobit nejen tzv. druhotnou platební neschopnost, ale i přímý finanční bankrot. Vlna exekucí a insolvenčního řízení náš fotbal doposud nezachvátila, ale prakticky nikdo si nemůže „dávat jenom růžové brýle“ nebo si snad předem dokonce vyskakovat, že se v našem fotbale něco takového nemůže stát.

Soudě podle indicií, o kterých se ve fotbalových kruzích hovoří, nejistoty a hrozby gradace finančních těžkostí se dají spíše reálně očekávat, zvláště pokud by se našim špičkovým mužstvům znovu zase nedařilo na evropské scéně. V takovém negativním případě by nejen dále poklesla bonita fotbalového produktu a atraktivita našich hráčů na mezinárodním fotbalovém trhu, ale projevilo by se to negativně i v řízení finančních toků mezi našimi fotbalovými kluby na všech úrovních celé fotbalové pyramidy. Fotbal představuje propojené nádoby. Logicky, stejně negativně by se tak tyto důsledky projevily i na návštěvnosti na našich stadionech a ve vstřícnosti existujících či potenciálních sponsorských a marketingových partnerů. To vše v kombinaci s omezeným financováním ze strany společnosti SAZKA, či ze státních, obecních a krajských institucí, by mohlo zavánět až velmi „katastrofickým scénářem,“ na který upozorňovala řada expertů ještě před loňskou valnou hromadou ČMFS, abychom nemluvili o jen o kritice poměrů, které existují i v jiných sportovních odvětvích v rámci ČSTV.

Ne, nechci sýčkovat, moralizovat či dávat tzv. knížecí rady. Každý je svého štěstí strůjcem. Každý z nás si musí zametat hlavně před svým vlastním prahem. Nikdo nejsme dokonalý. Univerzální dobro a zlo, či jen jedna jediná pravda či lež, jsou lákavými zaklínadly, ale v reálném fotbale a životě všechny věci, lidé a jejich vztahy nejsou jenom „černo-bílé.“ Zázračné a zcela bezbolestné recepty na trvalý úspěch a zdraví neexistují. Nejsme-li tedy slepí ani hluší, musíme používat „selský rozum“ a pracovitost našich předků, kteří se dokázali vymanit i z daleko větších „šlamastik,“ než jsou ty dnešní fotbalové šlamastiky a anomálie. Jako manažer mohu doporučit osvědčené metody: korektní přístup, klid, nadhled, trpělivost a také maximální nasazení a odhodlání, velkou hospodárnost a odpovídající kvalifikaci k prosazování nutných změn k lepšímu, nikoliv k horšímu. Že se vám to zdá až moc abstraktní a idealistické? Možná, ale pokud ještě do té naší „fotbalové kuchyně“ dodáme níže uvedené ingredience, není nic ztraceno. Jak praví osvědčené rčení: S chutí do toho, půl je hotovo. I vám všem proto přeji méně arogance, pohodlnosti a faulů od všech, kdo ve fotbale působí - počínaje hráči a trenéry a konče majiteli a prezidenty fotbalových klubů či novým vedením fotbalového svazu. Více šetrnosti a méně plýtvání - penězi i časem! Více kvality, efektivnosti, pokory a průhlednosti a rozhodně také méně intrik, korupce a záludností v zákulisí. Fotbal přece nemůže mít jen tu nežádoucí odvrácenou stranu a bulvární dimenzi!

Doporučuji proto také více odborného mezinárodního srovnávání, měření a hodnocení (ve sportovní oblasti například porovnávat počet nahrávek, střel a vstřelených gólů na utkání, návštěvnost na utkání atd., v obchodní oblasti např. tržby ve fan-shopu a z merchandisingu, ve finanční oblasti sledovat zisk a ztrátu, dluhy a pohledávky, náklady a výdaje, bonitu, solventnost a rentabilitu atd.), protože „učit se musíme od nejlepších,“ nejen ve fotbale. Pak více inspirací a inovací ze zahraničí nemůže uškodit. Není fakt důležité, zda fotbal někdo považuje více za vědu či umění (nebo naopak za umění a nikoliv za akademii věd). Důležité je, že fotbal je stále ještě sport, přesněji řečeno nejpopulárnější sport na světě (!), i když je to velký a stále větší byznys a šoubyznys.

Právě proto bychom všichni měli chtít hrát v Česku atraktivnější útočný fotbal, žádné stereotypní nakopávání míčů a bránění tzv. za každou cenu. Čili všichni musíme chtít dávat více gólů ve všech soutěžích, již od žáčků. Jak známo z praxe, více gólů dávají jen ta mužstva, která hrají agresivní kombinační útočný fotbal, který přitahuje diváky a kde mužstvo je opravdu funkčním a efektivním týmem, kde hráči o sobě tzv. vědí, táhnou za jeden provaz a takticky vyladěně a jednotně jdou za společným cílem. Samozřejmě, úspěšní hráči úspěšných týmů - pod taktovkou kvalifikovaných realizačních týmů - velmi poctivě, náročně a systematicky moderně trénují a dodržují další parametry špičkových sportovců, včetně zdravotní péče, rehabilitace, dietologie, pitného režimu a relaxace.

Co říci na závěr u příležitosti nadcházejících jarních fotbalových soutěží v roce 2010? Jen více kvalitních hráčů, trenérů a dalších fotbalových specialistů. Jen lepší materiálně-technické zázemí, infrastrukturu a vybavení. Jen více skromnosti, pokory a pracovitosti. Jen více gólů a atraktivního fotbalu. Jen větší návštěvnost a sledovanost všech fotbalových utkání. Proto hlavně Vám, a nám všem (!), přeji ještě více pozitivní energie ve vzájemné naší fotbalové komunikaci a kooperaci. Více nadšení a lásky k samotné fotbalové hře, nejen k oblíbeným fotbalovým mužstvům, trenérům a hráčům. A hlavně nezapomínejte, že - ani navzdory sportovní rivalitě, která je neoddělitelnou součástí fotbalu - bez konstruktivní kritiky od expertů, fanoušků a medií se v demokracii nejde obejít ani ve fotbale. Má-li fotbal být i nadále tak velkým a vlivným společenským fenoménem, potřebuje opravdu každého člověka, kterému není lhostejný budoucí osud českomoravské, evropské a celosvětové fotbalové rodiny.

Přeji opravdu úspěšný start všem fotbalovým mužstvům a fanouškům nejen Gambrinus ligy, ale i ve všech dalších fotbalových soutěžích v celé ČR. Doufám, že na konci sezóny 2009-2010 budeme moci zvolat „sláva vítězům – čest poraženým“ a popřát hodně úspěchů našim zástupcům v evropských fotbalových soutěžích a v národním reprezentačním mužstvu. Snad budeme moci také konstatovat, že s principy efektivnosti a fair-play bude pokračovat proces nelehkého ozdravování českého fotbalu, k čemuž jistě dál budou napomáhat i takové platformy jako je www.fotbal-trenink.cz nebo www.trenink.com.

Pokud by si každý z nás mohl na konci sezóny říci, že se aspoň „o maličko“ v něčem zlepšil, tak všichni dohromady pro dobro fotbalu uděláme mnohem víc, než doposud. „A vo tom to je.“

Dr. Ladislav Valášek, Viceprezident UČFT