O nefyziologických silách

5. Kouzelné slovíčko forma

Středa, 29 Září 2010 12:49

„Forma je určitý stav během výkonu, kdy jde všechno samo….“:J. Zvara. Ladíme formu v pátém díle seriálu Mariana Jelínka.

 

Slovo za kterým se skrývá úspěch, výborný sportovní výkon, dalo by se říci cíl našeho snažení. Tento lehce alibisticky znějící výraz má však racionální podstatu. Forma nepřichází z ničeho nic ?! Co určuje dny, kdy máme či nemáme formu? Není  právě odvislá především od stavu naší mysli a nefyziologických energií?! Nestalo se Vám, že přesto, že máme svěřence po fyzické, technické, taktické stránce výborně připraveného, schopného podat vynikající výkon (což je ověřeno např. z tréninku či předešlých zápasů), tak často tento výkon není schopen podat v soutěžních podmínkách? Zůstane kdesi „schován“ v latentní podobě! Ano, svěřenec je schopný, ale dnes teď v důležité situaci ho nepodal. Prostě to nevyšlo, neměl svůj den, ztratil formu, psychicky to neustál ……slyšíme hodnocení trenérů, novinářů a diváků…..

 

Bývalý vynikající tenista, Jiří Novák o formě říká: „V prvé řadě musí mít člověk natrénováno. Když nemáš natrénováno, tak formu nikdy nemůžeš mít, to je prostě základ! Ale když už mám natrénováno a hraji zápasy, tak už je to všechno vlastně otázka psychiky a toho co máš v hlavě. Buď se utápíš v sám sobě, všechno rozebíráš, myslíš až příliš na tenis, zápas, úder….a když se daří tak to jde automaticky, jako by všechno samo, jseš uvolněnější, prostě máš FORMU. Ale, když prohráváš, tak najednou o tom moc přemýšlíš….. že nechceš dál prohrávat, utápíš se v tom, začneš se strachovat o to vítězství….a to není dobře. Rozklepe se ruka… prostě z 80% je to v hlavě, o psychice jak si člověk věří ten daný balón dát do toho či toho místa…“

Právě proto jsem zastáncem komplexního přístupu k tréninku vrcholových sportovců a na jejich výkon a zároveň přípravu k němu, se dívám jako na průsečík výše uvedených tří podmnožin: buněčného těla, stavu mysli a nefyziologických energií.

A co si pod slovem "forma" představuje tenisová hvězda Tomáš Berdych :" U mě je to z větší části otázka psychiky.Když člověk vyhraje jeden, dva zápasy, tak i když nemám tolik natrénováno jako jindy, tak si prostě daleko víc věřím, jde to všechno samo, zahraju údery, které bych třeby jindy nezahrál. A jindy mám zase hodně natrénováno, myslím si, že to musí jít, protože jsem víc natrénovat nemohl ...... pak prohraješ blbej zápas a potom to jde všechno daleko,daleko hůř ! "

Myslím si, že mi sami  dáte za pravdu, že o to více co víme o buněčném těle a jeho přípravě jako takové ke sportovnímu výkonu, tak o to méně pracujeme s myslí a už vůbec chybí informovanost trenérů o nefyziologických energiích, natož o práci s nimi….

Smyslem mé trenérské  práce je to, aby daná „výseč“ vyznačená na obrázku, byla co největší, a tím všechny tři oblasti, které jsou ve vzájemné interakci, byly ve stejné fázi rozvoje.

 

Jde mi o to, aby se naše buněčné tělo, mysl a nefyziologické energie vzájemně doplňovali, podporovaly a dohromady vytvářely celek, který je něčím víc než pouhým součtem jednotlivých částí! Myslím si,  a ze zkušenosti mohu potvrdit, že tím přispíváme k větším výkonům a stabilnější výkonnosti našich svěřenců. Proto bychom se měli v naší trenérské praxi věnovat všem třem faktorům tak, že preferujeme vždy jednu z oblastí podle toho v jakém cyklu přípravy či závodního období se nacházíme.