O nefyziologických silách

7. Stav mysli aneb vliv psychických procesů na výkon sportovce

Úterý, 26 Říjen 2010 12:55

„Nemohu bránit myšlenkám, aby mě napadaly, ale mohu ovlivnit to, které mi mají zůstat v hlavě…“ Anonym

O psychice vrcholových sportovců toho již bylo napsáno mnoho a všichni dobře víme, že pokud sportovec neumí adekvátně reagovat na dané podněty z vnějšku, tak se stává jeho výkon loterií. V očích mnoha trenérů je tato oblast respektována jako určitá nadstavba nad úrovní "buněčnou." Je nutné si uvědomit, že každý pohyb lidského těla začíná ,respektive je řízen vědomě či podvědomě centrální nervovou soustavou, tedy mozkem. Je to věc velice banální, ale v praxi se na ní nebere zřetel. Z tohoto hlediska vyplývá, že na stavu naší CNS v daném okamžiku závisí i "kvalita" daného pohybu. Jeli naše CNS, respektive mozek něčím "rušen", potom není dostatečně "připraven" na řídící činnost a tím jsou logicky i dané pohyby narušovány, sportovní výkon není takový jaký by mohl být.

Neúspěch, selhání vrcholových sportovců obvykle komentujeme slovy: nevydržel to psychicky.... Ale proč k těmto selháním dochází? Vědci 21. století rozluštili genetický kód. Tvrdí, že je mnohem jednodušší, než se původně domnívali. Někdo by mohl říci: Zdá se, že se blíží doba, kdy bude možné geniálního sportovce jednoduše naklonovat. Ale skrývá se v genetickém kódu i tajemství „lidské psyché“, klíč k myšlenkám, emocím?

Ukazuje se, že naše myšlenky ovlivňují fyziologické procesy v našich tělěch, v mysli modelované představy se stávají skutečností a víra napomáhá uskutečnit dokonce i to, co se vymyká fyzikálním zákonům.

Přesto psychiku často opomíjíme či úplně přehlížíme. Psychika sportovce je závislá na informacích, které jsou do mozku vpouštěny našimi smysli. Na podkladě toho náš  rozum analyzuje a vyhodnotí danou situaci – čímž stanoví sílu vnější motivace – pobídku - pro daný výkon a spouští řetězec reakcí, které napomáhají zvýšit či snížit konečnou hodnotu sportovního výkonu. Psychický stav a tím i následný sportovní výkon záleží na informacích, které přicházejí v důležité fázi přípravy na výkon, během něho a na jejich rozumové analýze.

Mimo této vnější motivace má každý sportovec určitou motivaci vnitřní – pohnutku - která souvisí s vůlí něco dokázat, za něčím jít, popřípadě s dalšími okolnostmi, které ještě nejsme schopni přesně pojmenovat. Znamená to, že nedílnou součástí tréninku vrcholového sportovce by měly být mimo rozvoje fyzického – „buněčného těla“ i oblasti týkající se  rozvoje vůle a rozumu, strach a obavy se snažit změnit v akční vzrušení, hrozbu ve výzvu, vytvářet vítězný pocit u svěřence, naučit ho umět obstát v krizových situacích….

Jinými slovy podstata tréninku spočívá v zásadě: neučit se jen adaptaci na „dávkovanou“ zátěž, nejde jen o osvojení dovedností, ale svěřenec se musí naučit mimo jiné i např. soutěžit,vítězit , uplatnit maximum svých dovedností i pod tlakem (časovým, soutěžním…).

Můžeme si představit modelovou situaci: posledních 5 minut zápasu na určitém turnaji v ledním hokeji, mužstvo hraje už pátý, šestý zápas za sebou během osmi, devíti dnů a prohrává 3:1. Z pohledu fyziologie je únava již příliš veliká, zvrátit zápas je proto téměř nemožné. Přesto se to často stane, například za situace, kdy dá mužstvo 3 minuty před koncem náhodný gól a stav se změní na 2:3. V tom okamžiku začne mužstvo hrát úplně jinak, s jiným nasazením, prostě jako by nastoupil jiný tým. Kde se vzala ta „síla rezervy“ v našich svěřencích? Před vstřelením gólu hráči analyzovali situaci jako beznadějnou, odevzdali se porážce, ale v tom okamžiku, kdy došlo ke vstřelení branky – rozum (logika) přehodnotil(la) situaci a došel(a) k závěru, že je možné ještě vyhrát! Tomáš Berdych má obdobnou zkušenost : " V Davis cupu s Německem jsem prohrával 2:0 na sety a navíc jsem byl mínus tři mečboly. Už jsem byl skoro jak se říká v rakvi. Potom se to zlomilo jedním balónem a člověk "TO" někde v sobě najde. Je to hlavně psychická záležitost. Prostě v tom člověku je vždycky neco schovanýho. Důležitý je, jestli je na to mentálně připravenej, jestli chce bojovat dál, vyhrát a nebo jestli únava - psychická či fyzická - zvítězí a řekne si, jsem unavenej, dál už nemůžu .... tak to ztratí. "

Petr Czudek, reprezentant basketbalu, sedminásobný vítěz republiky mi k tomu řekl: "Ano, takové situace dobře znám. V jednom, téměř ztraceném zápase jsme již měli hlavy dole, každý opřen o kolena v předklonu lapal po dechu ...... prostě jsme mleli z posledního. Najednou se nám povedl dát kuriozní koš, téměř z půlky a pak se nezvedl jen jeden, ale tři - čtyři hráči, začalo se dařit a hlavně lítat! Jak já říkám, chytili jsme třetí dech. Ale kde se to vzalo? Vážně nevím."

„Spínač“ skrytých rezerv zapojil skryté síly a hráč „ožil“. To znamená, že nejdůležitější silou se v této chvíli stalo to, co se odehrává v mysli hráčů – jejich myšlenky – síla jejich logiky. Logika říká: ještě je možné vyhrát. Vůle pak dané pokyny logiky vykoná. Na druhé straně pokud analýza logiky nedopadne dobře, neboli nemotivuje nás, může být výsledek odevzdanost, strach, zlost a hněv.... neboli ztráta koncentrace, volního úsilí.

Petr Bříza, hokejová brankářská legenda mi řekl zajímavou myšlenku :“Když já byl v reprezentaci, tak jsme byli super připraveni po fyzické,technické i taktické stránce, měli jsme i dost talentu, jako zlatá éra v devadesátých létech. Ale měli jsme také „strach“ z vítězství! A v tom já vnímám ten největší rozdíl! Hráči z NHL vnesli do nároďáku jiný přístup hlavně z hlediska psychiky, jakoby nasákli tím zdravým „americkým“ sebevědomým. Ne kondici, ne talent ale tento fakt považuji za podstatný faktor úspěchu našeho hokeje v devadesátých letech…..“

Ano mysl! Respektive její momentální stav ,ve sportu často nedoceněná a opomíjená. Mysl ovládá naše těla……

Pojďme si příště rozebrat danou problematiku postupně a podrobněji.