Herní systém 4-4-2
Herní systém 4-4-2 - Úvod do problematiky
Úvod do problematiky
Prostorové krytí, vykrývání prostoru
Hra v prostoru se může definovat jako v převážné míře defenzivně usměrňovaná taktika s objektivní snahou o znovuzískání míče.Soupeř, který má míč, má nabýt dojmu, že hraje současně proti 11 hráčům. Každý jednotlivý hráč vykrývá určitou zónu, ve které uplatňuje prostorové krytí. Můžeme to definovat jako obsazování volného hráče v jemu svěřeném prostoru, přičemž nemusí jít o obsazování určitého hráče, ale především hráče ve svěřeném prostoru.
Na obrázku vidíme základní rozestavění hráčů s pojmenováním konkrétních hráčských rolí.
1 – brankář
2 – pravý krajní obránce
3 – pravý střední obránce
4 – levý střední obránce
5 – levý krajní obránce
6 – pravý krajní středopolař
7 – pravý střední středopolař
8 – levý střední středopolař
9 – levý krajní středopolař
10 – útočník, hrot 1
11 – útočník, hrot 2
Samotnou hrací plochu můžeme rozdělit do 4 hracích zón. Zóny B a C jsou užší, protože představují střední zóny a tím oblasti ze kterých hrozí větší nebezpečí. Zóny A a D představují krajní vertikály. Toto rozdělení je provedeno z metodických důvodů, abychom mohli ukázat kdo se má kde pohybovat.
Princip prostorového krytí předpokládá, že každý hráč vykryje svůj herní prostor – zónu podle herní situace a v případě nebezpečí i zónu hraniční. To znamená:
• levý krajní obránce a levý krajní středopolař musí vykrývat zónu A, v případě potřeby zónu B.
• Naproti tomu pravý krajní obránce a pravý krajní středopolař se věnují zóně D, v případě potřeby zóně C.
• levý střední obránce a levý střední středopolař vykrývají zónu B, v případě potřeby C, A
• pravý střední obránce a pravý střední středopolař vykrývají zónu C, v případě potřeby B, D
• oba útočníci pracují v zónách B a C, případně A, D.
Takto je soupeř donucený přesouvat hru do stran, kde je jednodušší uplatňovat pressing, zdvojování atd.
Orientace
Obránce, který hraje podle pravidel prostorového krytí, musí vykrývat jasně určený a ohraničený prostor. Musí se umět orientovat tak, aby měl stále na zřeteli vlastní branku a míč. Současně musí být schopný se posouvat mezi útočníkem a vlastní brankou.
V těchto souvislostech musí být obránce vždy připravený zahájit osobní bránění útočníka, který se zapojuje do hry v jemu svěřené zóně a nebo uplatnit takzvané předvídavé krytí – schopnost obránce křižovat dráhu přihrávky, letu míče, centru i schopnost zaujmout efektivní obranné postavení mezi útočníkem a vlastní brankou.
Na obrázku se soustřeďme na hráče 2. Jeho výchozí pozici považujeme za vyrovnanou, protože, je schopen držet pod dohledem:
- pozici středového hráče 3, podporovat ho
- míč
- branku
Možná se zdá, že hráč 2 nebude schopný okamžitě blokovat útočníka B. Přesunutí hry od útočníka A k útočníkovi B pomocí centru bude trvat 3-4 sekundy, což je dostatečná doba na přesunutí se a zaujmutí správné pozice.
Silné a slabé strany
Silná strana – část hrací plochy, kde se právě nachází soupeřův hráč s míčem, těžiště hry
Slabá strana – vzdálená strana či zóna od soupeře s míčem
Na obrázku můžeme sledovat posuny, kde se všude může slabá strana vyskytovat.
Čím těsněji obsazujeme hráče s míčem, tím se zdá méňě důležité vykrytí ostatního prostoru. Naopak, čím dále od těžište hry, tím méně je důležité obsazení hráčů.
Útočíme
Mužstvo vychází ze základního naznačeného rozestavění. Z této formace je mužstvo schopné provádět kolektivní manévry vedoucí k obsazení prostoru v oblasti těžiště hry s orientací na míč. Aby mohla být vyvinuta útočná akce, musí se celé mužstvo posunout ze základního postavení do útočné formy. Ta obnáší co nejširší rozprostření v prostoru a jeho rozdělení.
Zdvojování, ztrojování
Při uplatňování prostorového obsazování v systému 4-4-2 vyplývají ze základního rozestavění konstelace dvojic a trojic, které jsou předpokladem a zároveň východiskem k vzájemné spolupráci těchto dílčích skupin. Aby tato spolupráce probíhala hladce a bez nedorozumění musí hráči v tréninku vytvářet vztahy dvojic, trojic a nacvičovat souhru a porozumění naslepo. Z obrázku jsou zřejmé základní dvojice a trojice.
Charakteristika postů
Vyplývá ze základního rozestavění a navazuje na princip zdvojování a ztrojováníí.
Krajní obránce
- co nejrychlejší opakovaná výměna pozic
- schopnost promptního přemisťování z obrany do útoku a opačně
- taktická vyzrálost
- umění útočit i bránit
Krajní středopolař
Jako krajní obránce plus:
- vyšší základní techniku
- herní vtip a přehled
- kreativita, nápaditost
Střední obránce
- fyzické a technické předpoklady
- rychlost
- hra hlavou
- osobnost
Střední středopolař
Možno obsadit typy, které se budou vzájemně doplňovat.
1.typ - fyzický:
- rychlost
- osobní souboje
- hra hlavou
- střelba z dálky
2.typ – technický:
- perfektní technika
- přihrávka
Oba dva musí ovládat, rozumět herním situacím ve středu hřiště.
Útočníci
Zase dva typy, které vzájemně doplňují.
1.typ - fyzický: často hrající zcela na hrotu
- robustní, silný
- osobní souboje
- hlavička
2.typ – technický: často hrající ztaženě za vysunutým útočníkem
- rychlost
- technika