O nefyziologických silách

17. Pocit vítěze

Úterý, 30 Srpen 2011 11:10

"I když člověk prohrává, tak se snažím věřit ! Vždyť v tenise můžete prohrávat 6:0, 4:0, ale dokud si nepodáme ruce, tak není konec ! Za každého stavu se to snažím zvrátit !" T. Berdych. Dostáváme se do poslední třetiny seriálu Mariana Jelínka.  

                                             
                                                                                       



Největším uměním, z hlediska stavu mysli je vytvořit a udržet v našich svěřencích vizi vítězství -  myšlenkový program víry ve vítězství. A zkušenosti vítězů, zejména těch, kteří nečekaně porazili favority, potvrzují, že „to funguje“.Ano ,to je to co musíme u vrcholových sportovců záměrně pěstovat POCIT VÍTĚZE. H.A:Overstreet ve své knize "Jak působit na lidi" píše: "Nejdříve ze všeho je třeba v lidech vzbudit touhu, aby si to či ono přáli."

Vzpomeňme si na olympiádu v Salt Lake City. Smáli jsme se sebevědomým prohlášením trenéra kanadské hokejové reprezentace: Bereme jen zlato! Jenže on tímto způsobem nepřipouštěl pochybnosti, že by to mohlo být i jinak - a kanadští hokejisté si nakonec opravdu po padesáti letech  odvezli domů zlato. Novináři, ostatní trenéři, hráči mu „nabubřelé sebevědomí“ vyčítali, jeho výroky byly přijímány velmi negativně. Na druhé straně kanadský trenér dokonale sehrál svou roli.    

A stejně výmluvný je i  zápas České republiky s Ruskem na témže turnaji: Celou první třetinu měli čeští hráči zjevnou převahu, ale pak přišla osudová  přesilovka pět na tři. Nepodařilo se jí využít. Objektivně byl výsledek stále 0:0. Rusům to však dodalo obrovské sebevědomí: ubránili jsme se! Emoce českého mužstva naopak klesly do mínusu: taková šance a my jsme ji nevyužili! Rozčarování, rozmrzení, zlost na sebe samého... V tak rychlé hře jako je hokej stačí nepatrný výkyv emocí mužstva a okamžitě se to projeví. Dostali jsme gól jediný v celém utkání a byli jsme vyřazeni z turnaje... Je to týmová hra - a jeden psychicky připravený hráč nestačí. V kolektivních sportech je proto situace z tohoto pohledu složitější.  Z hlediska psychologické teorie jde o manipulaci s prožitkem úspěchu – neúspěchu, tudíž s aspirační úrovní.

Filip Ospalý, mistr Evropy 2001 v triatlonu mi řekl: „Od startovního výstřelu u vody až po finiš jsem v hlavě nenosil nic jiného než víru ve vítězství. I když měl Španěl Raňa velký náskok, stále jsem si věřil a nepřipouštěl si, že budu bojovat jen o druhé místo.“

Jak získat onen „vítězný pocit“? Abych budoval a upevňoval v hráčích pocit vítěze, soustředil jsem se na níže uvedené okruhy:

• naučit se vnímat mozek jako „servomechanismus“
• pracovat s myšlenkou: „nic nemá takový úspěch jako úspěch“
• naučit svěřence „naslouchat“ svému tělu
• umět si prožít úspěch „naplno“
• nelpět zarputile na cíly 
• odbourat strach u svých svěřenců