O nefyziologických silách

19. Pracovat s myšlenkou: „Nic nemá takový úspěch jako úspěch“

Čtvrtek, 06 Říjen 2011 01:20

Marian Jelínek pokračuje v "masáži" naší "hlavy".

V tomto bodě vycházím především z poznatků neurochirurgů, kteří potvrzují, že v našem mozku existují „silné paměťové stopy“ pro každou činnost – o to silnější, čím byla činnost úspěšnější. Když tuto „stopu“ aktivujeme, nebo-li když si jí tak říkajíc „přehráváme“, aktivujeme zároveň doprovodné emoce, v tomto případě „vítězný pocit“, jenž tuto činnost doprovázel! Provokováním „vítězného pocitu“ evokujeme „vítěznou činnost“, která mu předchází a to je smyslem budování „vítězného pocitu“ nejen u sportovců.

Nepředbíhejme však a pojďme se podívat do praxe. Defacto jde o to na „snažších“ úkolech, cílech, soupeřích či situacích budovat opakovaně „vítězný pocit“. V praxi to znamená koncentrovat se například v kolektivních hrách na přesilové situace, kde je více příležitostí k úspěšnému zakončení. Jaromír Jágr tyto situace ve fázích sníženého sebevědomí opakovaně trénuje, neboť jejich úspěšné řešení mu vrací pozitivní emotivní náboj do jeho psychiky, hráčskou „troufalost“ až zdravou drzost. Mnozí trenéři tvrdí, že k těmto situacím dochází pouze 2-3x v utkání, proto se věnují spíše vyrovnaným herním situacím. „Ale právě proto, že jsou 2-3 za zápas, tak je musím 100% využít“, argumentuje Jaromír. V individuálních sportech zase například jsou sportovci, kteří před důležitým turnajem či zápasem si úmyslně vybírají slabší soupeře….. Boxer si vybírá slabšího sparingpartnera, vzpěrač sníží váhu činky, poslední přípravné zápasy před důležitým turnajem bývají se slabšími soupeři….

Příkladů by byla celá řada. Je jen velkým „uměním“ trenérů odhadnout, kdy kolik a jak dané situace zabudovat do tréninkového procesu.