O nefyziologických silách

20. Naučit svěřence „naslouchat“ svému tělu

Pondělí, 14 Listopad 2011 21:21

Marian Jelínek má jako současný trenér plzeňských hokejových indiánů spoustu vlasních zkušeností. Působil v NHL i u reprezentace. Nevynechá však jedinou příležitost, aby se obohatil o zkušenosti špičkových sportovců jako jsou třeba Martina Navrátilová, Jaromír Jágr či Jan Železný. 

Americké školy psychotréninku a pozitivního myšlení (J.Silva, L.Hay, Anand, Yun, Barnet, Douillard ad.) nabádají: Poznej sám sebe! Přijmi se takový jaký jsi!  Vytvoř si nový obraz svého já!.....

„Přijmi sám sebe takového, jaký jsi“! Tím však mají američtí učitelé psychotréninku na mysli také pozitivní vztah člověka k vlastnímu fyzickému tělu. Většinou své tělo považujeme za jakýsi „automobil“, který by nás měl dovést k vítězství. Stačí „mu“ dát najíst, napít. Jenže lidské tělo je mnohem složitější systém.
Tenisové hvězdy Kingová i Navrátilová se seznámily s tréninkovými postupy doktora Douillarda, který americké sportovce učil zásadám ajurvédy... Navrátilová k tomu dodává: „Prošla jsem nespočet různých tréninkových metod. Žádná nebrala v potaz ten nejdůležitější prvek každého tréninku – samotné tělo. Prostě tím procesem procházíte jako peklem nebo rozbouřenou vodou. Ať se cítíte jakkoli. Přístup Johna Douillarda mě naučil naslouchat svému tělu, a pokud tomu rozumíte, tak vám přesně řekne, co je potřeba dělat. Nechávám své tělo, aby diktovalo tempo. Snažím se, aby při tréninku vše, co dělám, bylo v rovnováze – emocionální, duševní i fyzická stránka musí pracovat v harmonii.“

Základní principy? „Nesnažit se od těla něco násilně požadovat, aniž bychom  mu naslouchali. (...) Nedopustit, aby nás ovládla pouze ctižádost rozumu. (...) Sjednotit tělo i mysl. (...) Dělat všechno tak, aby vás to bavilo i druhý den. Tajemství geniálního sportovce je v tom, že nejde „pracovat“, jde si prostě zahrát.“ ( Douillard,1994).                      

Koncepce tréninku Jaromíra Jágra vychází z následujícího: víme, že musí udělat určité množství práce za určité období. Není to však striktně technokraticky naplánováno systémem v pondělí to, v úterý ono, ale je brán ohled na hráče: na co má dnes chuť, na co je vnitřně vyladěn, aby byl „přítomen“, a ne nucen a co tomu „říká“ tělo. Proto jsem si musel opakovaně klást otázku: Jak hráče motivovat? Jak je vnitřně vyladit? Jak emocionální pochody ovlivňují jejich koncentraci a výkony při tréninku a při zápase? Je možné tyto podněty nějakým způsobem ovlivnit či úplně eliminovat? Do jaké míry brát signály těla vážně?  

Honza Železný, trojnásobný olympijský vítěz, už trénoval několik let bez trenéra. Říkal, že „naslouchá svému tělu“ a sám  nejlépe ví, co má ten který den udělat, na co se zaměřit: „To mi přece nemůže dávkovat někdo jiný, kdo necítí, co říká mé tělo.“ Pro každého sportovce je nesmírně důležité, aby nepřeslechl první signál, když tělo zřetelně říká: Mám dost. Pokud neumíme naslouchat signálům svého těla a stále si jen opakujeme: Musím, musím, musím, začne rozum „vítězit“ nad tělem. Mysl diktuje tělu a signály těla nejsou vyslyšeny.

V 70. letech Jim Fixx v USA razil zásadu „Mysl vítězí nad hmotou“. Stanovil si cíl: uběhnout 10 mil denně nezávisle na svých pocitech, na počasí, nezávisle na tom, co říkalo tělo. Rozhodl se nebrat na tělo ohledy, zaběhnout denní normu za každou cenu. Nevšímal si varovných signálů, kterými mu jeho tělo říkalo: Už dost! A to se mu jednoho dne stalo osudným. Po jednom ze svých desetimílových běhů náhle zemřel. Bylo mu teprve něco přes padesát. „Tělo již nebylo schopno dál  snášet tak velké vypětí“….psalo se tehdy v denním tisku.

Důležité je si totiž uvědomit, že do tohoto mechanizmu nesmí příliš vstoupit rozum, který svými výmluvami nás buď může svádět k lenosti nebo naopak přehluší signály našeho těla a  nebereme je v potaz.Jde o čistý,  neúčelový,ničím nezkreslený poslech signálů našeho těla.
Ano, naše těla s námi v určitém slova smyslu „hovoří“! Je nutné naučit svěřence vnímat jejich signály a brát na ně při tréninku či přípravě na utkání zřetel!