Cvičení

Plány

1. volba věkové kategorie
| 2| 3| 4| 5


vybrat uložený plán


Banner

O nefyziologických silách

25. Nefyziologické energie - výmysl či budoucnost ?

Jen málo komu se v životě podaří vyčerpat všechny síly, které v sobě má ...... Jsou v nás obrovské zdroje síly, které nikdy nepoužijeme.“

 

 

 

                        
                                               
Po "Buněčném těle" a "Stavu mysli" se dostáváme k poslednímu "balíčku" faktorů, který v mém pohledu na sportovní výkon hraje podstatnou úlohu. Jedná se o oblast tzv. nefyziologických energií, oblast mezi mnoha trenéry prakticky neznámou, natož prozkoumanou nebo dokonce "používanou".

 

Já osobně jsem přesvědčen, že pro budoucnost sportu, respektive ke zvyšování výkonu a výkonnosti jedince, je hlubší prozkoumání této oblasti nevyhnutelné! Nezanedbatelný je i ten fakt, že tato cesta je ukázkou toho, že nejen pomocí dopingu a různých podpůrných drog lze dosáhnout zlepšení sportovních výsledků, ale i pomocí "sil", které jsou "uvnitř a okolo" nás.


V mé praxi se mi osvědčilo pracovat se svěřenci na všech třech úrovních. Samozřejmě je nutné si uvědomit, že dané oblasti jsou ve vzájemné interakci a neexistuje mezi nimi jednoznačná dělící čára.

 

K tomu, abychom se hlouběji obeznámili s touto úrovní, je nutné prostudovat si některou asijskou literaturu, která o energiích v lidské těle i mimo něj, píše již před mnoha sty lety. Důkazem toho jsou např. elektrofyziologické studie o akupunkturních drahách jak čínských, tak francouzských vědců, kteří nezávisle na sobě dokázali, že akupunkturní dráhy opravdu existují jako elektrofyziologický jev a vědecké mapování akupunkturních bodů a drah z 80 - 90% odpovídá akupunkturní mapě předávané tisíce let v čínských dějinách. Stimulace těchto bodů skutečně vyvolala neuro-endokrinní sekrece, měřitelné fyziologické změny v činnosti střev, srdce a jiných orgánů těla, elektroencefalografické změny a měřitelné elektrické impulzy zachycené v mozkové kůře.

 

Nedá se nic dělat, musíme se zde pustit i do teorie, proto mi promiňte následnou pasáž, která je "zdánlivě" odtržena od sportovní praxe, ale považuji ji za důležitou z hlediska správného pochopení a vymezení této oblasti.

 

Termínem „Nefyziologické energie“  pracovně nazývám soubor energií, které zatím nejsou přesně popsány v žádném vědním oboru, jsou „za jejich hranicí“, především za hranicemi poznání současné fyziologie.

 

Ze všeho, co jsme si až dosud řekli, je zřejmé, že v lidském těle existuje celá řada energií, které současná věda ještě nedokáže přesně pojmenovat. V některých případech už dokonce pojmenovala, ale někteří vědci to buď neznají (složité  je pozumět zejména moderní kvantové fyzice) nebo dosud nepřijímají, popřípadě výsledky bádání byly prezentovány v populárně-naučné a nikoliv odborné publikaci. Je však již zřejmé, že nepochybně existují energie, které nazývám nefyziologické a ovlivňují výkon sportovce!


Z pohledu trenéra nebo sportovce není důležité porozumět teoriím kvantové fyziky, či informaciologie, dalo by se říci, že mu je dokonce i jedno, zda daná energie existuje doopravdy a zda jí budeme říkat tak nebo onak. Rozhodující je pouze objektivně pozorovatelný efekt, měřitelný výsledek výkonu - a ten je naprosto jednoznačný. Potom nás zajímá otázka: Jak toho výkonu bylo dosaženo? Jak to vysvětlíme? Jak se nefyziologické energie transformují? Jak to mohu uplatnit v praxi, je to „trenovatelné“?

 

Současná věda dospívá k závěru, že fyziologické energie mohou vzniknout i jako výsledek transformace energií a částic mnohem subtilnějších. Chceme-li tedy zvýšit své fyzické schopnosti, musíme vykročit do krajiny hledání odpovědí, jak fungují tyto subtilní jemné transformace, jak je lze ovlivnit, jak se do tohoto procesu zapojuje lidská mysl – myšlenka, emoce, víra a vědomí každého jedince.
     

PRAVDA NEBO NESMYSL?

Všichni asi víme, že jsou mezi náma lidé mimořádně vnímaví, kteří mohou vidět barevné obaly našeho těla. Říkají tomu aura. Některé fotografické techniky tato barvená pole dokonce zaznamenají. Barevný odstín aury prý prozrazuje naše momentální emocionální rozpoložení. Jiní velmi senzitivní jedinci - a těch je opravdu velmi málo - jsou schopni „dešifrovat zápisy“ informačního pole. Dnes se však ocitáme před vážným problémem: mnozí lidé začali cosi vyciťovat, vnímat - a z této zkušenosti okamžitě vyvozují, že jsou „povolaní“, schopní, mimořádně obdaření. A my samozřejmě často nemáme možnost rozpoznat, co z toho, co nám tvrdí je pravda, a co nikoliv. Stačí, když se v určitých obecných věcech „trefí do černého“……. Nejen proto jsou obory zabývající se „nefyziologickými energiemi“  často odsunuty do oblasti různých „neseriozních pavěd“.


Pojďme se pokusit vysvětlit co si pod pojmem „nefyziologické energie“ lze představit.                                                   
        

O „ČEM“ TO VLASTNĚ JE?

Energie, která je v interakci s okolím a ovlivňuje svou frekvencí stupeň našeho vědomí a zároveň „komunikuje“ především přes nervovou soustavu a žlázy s vnitřní sekrecí s našim hmotným tělem, je energie fyziologům zatím neznámá. Má sídlo v páteři (hadí síla) a centrech kolem ní (čakry) a jemných energetických tělech, které jsou  v okolí našeho buněčného těla. Člověk má možnost „vstoupit“ do interakce se všemi energetickými systémy, právě proto, že máme ve své „nervové výbavě“, mimo různých „druhů těl“, i hadí sílu a energetická centra (čakry), odpovídající  sedmi vibračním úrovním. Jsou však v latentním stavu, neboť za „normálních“ okolností je průměrný člověk v interakci do čtvrté úrovně, což odpovídá formě našeho vývojového stupně. Tato energie je v interakci s naší nervovou soustavou, respektive přes ní s naším buněčným tělem a zároveň i s myslí. Tzn., že se nachází každý sportovec na jiném vibračním  stupni, který odpovídá stavu jeho „nefyziologických energií“, odolnosti jeho nervové soustavy a buněčného těla. Staneme-li se „vibrujícími“ na vyšším stupni, uvádíme do těla pomocí nehmotných těl, hadí sily a čakerního systému vyšší, silnější, pronikavější síly-vibrace- a podle toho musí také zesílit odolnost nervové soustavy a buněčného těla jako celku.


Učinit v sobě vibrující nejvyšší – kauzální – tvůrčí stupeň a souběžně s tím vystupňovat odolnost nervové soustavy našich těl – aby nedošlo k jejich poškození – znamená být „schopen snést“ tento stav v hmotném těle beze škody. To je právě smyslem veškerých meditačních jogínských  či jiných cvičení. Na druhé straně dostane-li se člověk do jiných vibrací než je schopna jeho nervová soustava akceptovat – tzn. , že je „neovládl“ v jejich tělesném projevu - může se to stát pro něj velmi nebezpečné!  Proto je důležité učinit nervovou soustavu a celé buněčné tělo schopným snášet tyto vyšší vibrace bez újmy na zdraví, či dokonce bez ohrožení jeho života.

Opět se tu odráží pevná a jednoznačná až podmiňující interakce všech tří faktorů (buněčného těla, stavu mysli, nefyziologických energií) navzájem. Růst sportovní výkonnosti pomocí tréninkových impulsů zaměřených na rozvoj pouze buněčného těla, dřív nebo později "narazí" na hranici, přes kterou se sportovec nemůže tímto způsobem dostat. Může zvyšovat tréninkové dávky, měnit obsah a intenzitu tréninku a přesto se trvalejšího vzestupu výkonnosti nedočká ..... Pokud se však zaměří i na tréninkové impulsy dalších dvou faktorů (stavu mysli a nefyziologických energií), jeho výkonnost začne opět stoupat. Sportovec „rozkvétá" !

V krátkosti řečeno,  nefyziologické energie našich těl mají svá centra – hadí sílu a  čakerní systém, který je specifický pro různé  druhy vibrací. Čakry jsou jednak „rozdělovači“, které jsou přes nervovou soustavu v interakci s „buněčným tělem“ a to tak, že jednak vysílají přes nervovou síť vibrace z vyšších úrovní do buněčných těl a na druhé straně působí jako transformátory vibrací z našich buněčných těl. Znamená to, že ovlivnění je vzájemné.

Zjednodušeně řečeno „přijímacími orgány a zároveň zdroji“ nefyziologických energií jsou „hadí síla a čakerní systém“ našich těl.

HADÍ SÍLA  A ČAKRY

Většina publikací, zabývajících se okrajově či hlouběji hadí silou, se shoduje v tom, že se jedná o určitý druh energie „svinuté“ jako had u základny páteře. Tato energie se může „probudit“, čímž vstoupí do páteře a dále vzhůru páteří až do hlavy. Když se dostane až do hlavy, pronikne temenem ven. Aby se spojila s univerzální energií. Člověk, který má tento zážitek, nabývá až „nadpřirozené“schopnosti! Není zde možná odpověď na „neskutečné výkony“ v ohrožení života či „výkony“ při záchraně milovaných osob, dětí? A co zóna? Stav o kterém vypovídá celá řada vrcholových sportovců ale neumí si ho vysvětlit ? Není to podobný stav právě výše uvedenému ?


Pojďme se podívat hlouběji do historie na názory na tuto „záhadnou“ sílu. V historické literatuře Egyptské a Asijské není jednotnost v názoru, kde byla znalost této síly prvotní a vyšší. V současnosti však přeci jen převládá názor, že prvotně se s touto silou vědomě pracovala v Egyptě, Indie a Tibet jsou pouze „žáky“. Jiné národy o ní věděly, ale nedokázaly s ní pracovat, respektive jí ovládat. To bylo právě uměním pouze Egypťanů a zasvěcenců s Tibetu a Indie. Z hlediska egyptské kultury je klíčová literární památka „Kniha bran“, z níž je patrné, že Egypťané znali daleko lépe než mi v současnosti psychoenergetický systém člověka včetně Hadí síly a čaker.


Smyslem všech „procedur“, jakých si tréninků, bylo probudit Hadí sílu, nechat jí projít všemi čakrami a vypustit jí temenem hlavy ven, čímž došlo ke spojení s univerzální silou. Prostě jí musel dotyčný ovládat. Je zajímavé, že kobra na čela faraonů byla znakem probuzené Hadí síly. Ovládání této síly bylo jedním z požadavků na panovníky v Egyptě. Vědci se shodují v tom, že požadavkem základním. „Zlí jazykové“ tvrdí, že když se později stal úřad panovníka dědičný, Egypt ztratil své osvícené vládce a země se začala rozkládat …..

 

Čakry , energetická centra jsou „oživována“ stoupající energií Hadí síly a zároveň se tím přes ně distribuují vibrace jiných úrovní do těla. Není bez zajímavosti, že umístění čaker téměř odpovídá umístění endokrinních žláz (s vnitřní sekrecí) v našem těle. Propojení čaker a endokrinních žláz má za následek ovlivnění nejen našeho „buněčného těla“, ale i chování, jednání a myšlení. Jinak řečeno, jde o to, že Hadí síla pohybující se vzhůru páteří postupně stimuluje čakry, odpovídající endokrinním žlázám a hlavním nervovým pletením především v pánvi, solárním plexu, srdci a hlavě. Účelem je sjednocení mozkomíšní a autonomní nervové soustavy. To má za následek ovládnutí autonomních funkcí mozkomíšním systémem, čímž by se daly vysvětlit „záhadné“ výkony jogínů, kteří dokáží ovládat své tělesné funkce, které považujeme za vědomě neovladatelné, např. tepová frekvence, krevní tlak, tělesná teplota, peristaltika střev, ……..


Hadí síla se však může aktivovat nejen záměrně pomocí různých cvičení, ale i spontánně, např. vlivem mechanických a akustických vibrací v našem okolí. Tato aktivita může být doprovázena buď příjemnými nebo nepříjemnými příznaky.


Otázkou zůstává, jestli "spontánní pomoc" těchto sil nepřichází u některých jedinců právě v situacích, o kterých jsme hovořili na začátku seriálu, v situacích ohrožení života našeho či našich blízkých?! Vždyť "výkony" v těchto případech fyziology zatím prakticky nevysvětlitelné! A co "zóna", o které tak často sportovci hovoří? Vždyť v ní naši svěřenci dosahují těch nejlepších výkonů. Nepoužívají i v těchto případech "nevědomě" jednu z těchto sil a tím se pro výkon jejich buněčných těl "otvírají" nové možnosti? A co těžko vysvětlitelné výkony v hypnotických stavech? Slavný britský psychiatr J.A. Hadfield ve své vynikající 54 stránkové knížečce "Psychologie síly" píše: "Požádal jsem tři muže, aby se podrobili testu. Vyzval jsem je, aby sevřeli dynamometr vší silou, a to za tří různých podmínek. Při testu za normálních podmínek bdělého stavu dynamometr ukázel v průměru 101 liber. Při testu, poté co jsem je zhypnotizoval a v hypnóze přesvědčil, že jsou velice slabí, dosáhli výsledku pouhých 29 liber, tedy ani ne třetinu své normální síly (jeden z účastníků pokusu byl profesionální zápasník a když mu bylo v hypnóze řečeno, že je slabý, vyprávěl, že měl pocit, že je jeho ruka malá, skoro jako dětská). " Když pak Hadfield testoval tyto muže potřetí, řekl jim v hypnóze, že jsou nesmírně silní, a dynamometr ukázal v průměru neuvěřitelných 142 liber. Jejich skutečná tělesná síla se tak zvýšila téměř o 50%. Kde se vzala? Co to je za sílu? To zatím nevíme, ale je to důkaz, že v nás je! Asi si budeme muset ještě nějaký ten čas počkat na to, až budeme umět tuto sílu ovládat, trénovat a používat k "podpoře" našich sportovních výkonů. Jedno je však jisté, že objevování a zkoumání těchto sil dává důkaz o tom, že v našem těle je vnitřní zdroj sil, o kterém toho zatím ještě moc nevíme, neumíme ho vědomě využívat, natož trénovat, ale je to důkaz toho, že i bez dopingu a jiných zakázaných podpůrných látek existuje cesta k značnému zvyšování sportovních výkonů .... Proto pojďme a vydejme se po této cestě do „krajin“ neznámých , pouze tušených o to však více vzrušujících.....
                  
                  

SÍLA DECHU

"Dech umí jako most spojit v člověku jeho tělo, ducha a duši." R. Dahlke
    

Závěrem bych chtěl naznačit jednu z možných cest jak záměrně aktivovat, ovládat a trénovat nefyziologické energie našich těl.


Pokud jde o energetickou rovinu dechu a jeho různých modifikacích (frekvence, hloubky, spojitosti, ......), jsme odkázáni více méně na vlastní vjemy a zkušenosti nebo na svědectví kultur, které se zabývaly energií. Bohužel ze strany medicíny v tomto směru nelze najít žádné objasňující modely. Ke zkušenosti, že vedle krevního a lymfatického systkému cév a nervových drah existuje v našich tělech ještě další soustava, kudy proudí nefyziologické energie, dospěje každý už v úvodních hodinách zasvěcených tzv. spojitému dýchání. Když v člověku všechno začně brrnět, vibrovat a naopak po dechovém vyvrcholení se uvolňuje v poklidném plynutí, každý souhlasí s faktem, že se v něm cosi dalo do pohybu. Ono "cosi" nazývají východní kultury čchi nebo ki a jde o samozřejmou součást čínské medicíny. Jedná se o stejnou energii, která prochází meridiány, čakerním systémem a je součástí hadí síly. Kromě Číňanů obdobně chápou tok lidské energie Tibeťané a Indové, které její dráhy nazývají "nádí". Pravdou však je i ten fakt, že i na západě se našel okruh odvážných badatelů, kteří se o nefyziologické energie zajímali. Okolí se jim často vysmívalo či dokonce odsuzovalo nebo je v nejlepším případě ignorovalo. Nejznámější z nich byli např. Karl von Reichenbach, Wilhelm Reich, Franc Anton Mesmer a další, kteří byli zřejmě na stopě těmto nefyziologickým energiím, s kterýma se v Číně pracovalo již několik tisíciletí.


Souvislosti s tradiční čínskou medicínou jsou procesy různých forem dýchání obzvlášť poučné. Čínská medicína vychází totiž z předpokladu, že každý člověk se rodí s jistým množstvím zásobní energie. Ta představuje podle ní určité energetické dědictví, které se projeví v osobní konstituci a vitalitě a za života ho pak ubývá, prostě se spotřebovává. Určitým druhem stravy, pohybu a dýchání se podle čínské medicíny dá vyprazdňování této "zásobárny" zpomalit, takže organizmus nemusí sáhnout až do své železné rezervy.


Jestliže k těmto úvahám připojíme i indickou představu, podle níž v podstatě žijeme z prány, životní síly, která je všude kolem nás, obraz se začne rýsovat ještě jasněji. Zatím co na západě jsme pochopili, že kyslík je jednou z podmínek života, Indové zašli ve svém pojetí do výrazně větší hloubky. Tím vysvětlují chování fakýrů, kteří tvrdí a určitý čas i svým chováním dokládají, že principiálně je možné žít pouze ze životní energie obsažené ve vzduchu.


Ať jsou výše uvedené řádky pravdivé či nikoli, důležité pro nás zůstává hledisko vazby dechu a čaker, které hrají také podstatnou úlohu v indickém, tibetském a teozofickém pohledu na toto spojení. V praxi se stává, že dýchající cítí aktivitu v některém z těchto energetických center a navíc vnímají určité plynutí podél páteře, jaké je známé z procesů pohybu Hadí síly. Všechno nasvědčuje představě, že v těchto případech dechových cvičení jde o určitou aktivaci těchto energetických, nefyzioligických zdrojů našich těl.Marian Jelínek

Abraham Maslow ve své knize Psychologie bytí rozebírá mimo jiné tzv. vrcholové zážitky v souvislosti s určitým druhem dýchání. Je zajímavé, že lidé, kteří něco podobného už prodělali, mají později sklon k dalším takovým prožitkům. To je další důkaz toho, že dýchání a jeho různé formy mohou být jednou ,asi ne však jedinou,z cest, jak objevovat, pracovat a ovládat nefyziologické energie našich těl.

 

Komentáře
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář!

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."

Copyright 2006-2010 by http://www.fotbal-trenink.cz