Zajímavosti

Poznámka k etickému kodexu fair play ve fotbalu - Problém

Čtvrtek, 07 Únor 2008 21:35

Obsah
Poznámka k etickému kodexu fair play ve fotbalu
Úvod
Problém
Cíl
Materiál a metodika
Výsledky
Závěry
Literatura
-všechny strany

Problém

Jsme si vědomi filozofických a to především etických základů diskutovaného problému, ale naším záměrem není hledat filozofická východiska, ale příspěvek je chápán jako určitá konfrontace „výchovy ke statečnosti stát za hodnotami, které mohou být pro nás aktuálně nepříjemné“ s realitou fotbalového prostředí.

Ve sportu je myšlenka fair play institucionálně podporována na mezinárodní úrovni od roku 1963, kdy byl založen při UNESCO Mezinárodní výbor fair play se sídlem v Paříži, který se snaží naplňovat cíle Olympijské charty, kde se hovoří o duchu přátelství, solidarity a fair play. Duch fair play je chápán jako „dodržování pravidel, respekt k protivníkovi a boj s násilím a neférovým chováním“. Od roku 1964 vyhlašuje tento výbor Mezinárodní ceny fair play. Součástí Českého olympijského výboru je od roku 1977 Český klub fair play, který obdobně uděluje ceny fair play a s jejich vyhlašováním je také od roku 1992 spojeno i vyhlášení Školní ceny fair play, která je určena žákům základních, středních a vysokých škol a tělovýchovným pedagogům.

Plachý (2007) přebírá vymezení termínu fair play z „Kodexu sportovní etiky“ Rady Evropy ve znění korekce z roku 2001 a definuje jej následovně: „Fair play je mnohem víc než fungování podle pravidel. Fair play je definováno jako způsob myšlení, nikoli jen způsob chování. Obsahuje v sobě i mechanismy zaměřené na eliminaci podvádění, nesportovního chování, dopingu, násilí (fyzického i verbálního), sexuálního obtěžování, zneužívání dětí, mládeže a žen, vykořisťování, nerovných příležitostí a nadměrné komercionalizace či korupce“.

Ve fotbalovém prostředí můžeme etický kodex fair play chápat ve více rovinách a zdá se, že v současném fotbale je problémem s narůstající důležitostí a to na všech výkonnostních úrovních. Fotbal jako společenský fenomén nemůžeme vyjmout ze společenského prostředí, ale zase není žádoucí se schovávat za známé klišé, že „fotbal je odrazem společnosti“.

Soulad či nesoulad jednání s etickými normami je logicky nejtransparentnější v profesionálním fotbale. Neustále stoupají nároky od majitelů klubů na hráče, trenéry, ale i management klubu. Na jedné straně se zvyšují požadavky na kvalitu individuálního a týmového herního výkonu, je tedy stále složitější se optimálně připravit na utkání a rozdíly mezi soupeři v jednotlivých determinantách herního výkonu a tedy i v jeho finální podobě v utkání na hřišti se zmenšují. Na straně druhé jsou fotbalové kluby řízeny jako obchodní společnosti a v chodu klubu se zákonitě tento aspekt musí projevit. Předpokládáme, že výše uvedená tvrzení mohou být jednou z příčin snahy uchylovat se k nedovoleným způsobům jednání a využívání zakázaných prostředků s cílem eliminovat a překonat těmito nesportovními prostředky ten malý rozdíl mezi soupeři, jenž vede k vítězství.

Tento problém si uvědomují i funkcionáři zodpovědní za řízení fotbalových soutěží na národních i nadnárodních úrovních. Např. UEFA vydala v roce 2000 „Hlavní zásady etického kodexu UEFA“ a v roce 2005 „Etický kodex UEFA“. Materiály vydané v roce 2000 jsou tematicky odlišeny a konkrétně rozpracovány jako doporučení pro trenéry, hráče, vedoucí týmu a rozhodčí. Dokument z roku 2005, jak uvádí Plachý (2007) obsahuje těchto 10 bodů:

1. Prokazuj úctu slovem i činem vůči svým soupeřům, rozhodčím, spoluhráčům, funkcionářům a fanouškům.

2. Braň se podvodům, zastrašování, předstírání faulů nebo zranění, dopingu.

3. Chraň hru proti projevům rasismu, násilí korupce, zneužívání atd.

4. Hraj podle pravidel, předpisů, pokynů pro fair play atd.

5. Přijmi porážku důstojným způsobem.

6. Vždy se snaž o co nejlepší výkon a chování.

7. Poděl se o znalosti ve snaze chránit a rozvíjet hru.

8. Přijmi odpovědnost za své činy.

9. Buď si vědom důsledků podrážděných verbálních reakcí a negativního chování.

10. Podporuj fotbal jako hru plnou vášně a obratnosti a přitom bezpečnou a důstojnou.

V průběhu nejvyššího vzdělávání fotbalových trenérů UEFA profi licence v České republice frekventantům tohoto trenérsko-managerského kurzu také přednáší zástupce ředitele komunikace AC Sparty Praha Z. Šesták téma „Profesní komunikace“. Součástí tohoto tématu jsou také „Základy etiky trenér – hráč“ a přednášející téma zformuloval do následujících základních pravidel chování pro trenéry:

• nepodřizovat pravdu jiným zájmům
• upřímnost, spravedlnost, nešířit informace z neověřených zdrojů
• NE korupci, důraz na lidskou důstojnost

Z výše uvedeného je zřejmé, že problém uplatňování a dodržování etického kodexu fair play je vnímán od klubové úrovně až k řídícím nadnárodním organizacím. Je logické, že fotbalové turnaje typu mistrovství světa nebo Evropy bývají pro hráče prověrkou nejen fotbalových kvalit, ale také velkou zkouškou jejich charakterových vlastností. Každý z fotbalistů chce uspět, prokázat své fotbalové dovednosti, schopnosti a dělá maximum pro to, aby dosáhl vysněného úspěchu, proslavil zemi, kterou reprezentuje a v neposlední řadě i sám sebe. Otázkou zůstává, jakým způsobem a za jakou cenu.