Zajímavosti

Poznámka k etickému kodexu fair play ve fotbalu - Výsledky

Čtvrtek, 07 Únor 2008 21:35

Výsledky

Simulování

Zcela evidentním jevem, jenž na MS 2006 negativně ovlivňoval kvalitu rozhodování a následně i průběh a výsledky některých utkání bylo simulování, filmování faulů. Umění tzv. „chodit si pro faul či penaltu“ bylo zřejmé u více hráčů. Je pravdou, že často tyto pokyny slyší hráči od trenérů a jsou součástí taktiky, stávají se prostředkem vedení „boje“ o vítězství. Vynikající portugalský fotbalista Ronaldo se stal na MS 2006 téměř synonymem simulování. Ale pod tlakem prostředí si toto v Anglii nedovolí!

Italský hráč Grosso si „došel“ pro penaltu v utkání Itálie – Austrálie 7 vteřin před koncem nastavení. Tato penalta rozhodla o postupu budoucího mistra světa!. Výše uvedené tendence jsou velmi závažným problémem současného fotbalu, ale tradičně konzervativní fotbalové prostředí je zatím ve stádiu hledání řešení těchto negativních trendů, které fotbalu jako významnému společenskému fenoménu snižují prestiž.

Přehrát Ronaldo 1 Přehrát Ronaldo 2 Přehrát Grosso Přehrát Figo

Přehrát Maniche 1 Přehrát Maniche 2 Přehrát Roben 1 Přehrát Roben 2

Surová, hrubá nesportovní hra

Jeden z charakteristických rysů současné společnosti lze označit termínem „výkonnová společnost“ s typickým účelovým jednáním, které i když není vždy v souladu s duchem fair play, je často považováno za přípustné a někdy už i za běžné. Tento posun hodnotové orientace je zřejmý i ve fotbalovém prostředí. Svědčí o tom některá prohlášení hráčů ochotných veřejně prezentovat v médiích svoje názory. Např. na otázku, zda by se hráč přiznal ke hře rukou odpoví ........ „ne, protože doba Rychlých šípů už je pryč“. Jiný hráč potrestaný za evidentně úmyslný, zákeřný úder pěstí do obličeje v souboji, kde nebyl míč prohlásí ........ „podobných zákroků je v lize hodně, já měl smůlu, že mě odhalily televizní kamery“. Hrubé nesportovní až surové zdraví ohrožující zákroky mají určitě více příčin, ale jednou z nich je fakt, že fotbalové utkání je často trenéry i hráči pojato jako boj, bitva a válka, kdy zbraněmi není jen míč a fotbalová způsobilost hráčů, ale také v našem příspěvku diskutované negativní jevy. Ostatně ani trenér Francie Domenech se netajil motivačním heslem „Žijeme společně, umřeme společně“ převzatým z válečného prostředí a podobně brazilský trenér Portugalců Scolari uvedl, že čerpal poznatky z knihy „Umění války“ od čínského filosofa Sun Tzua napsané před 2500lety a pojednávající o stresu během přípravy na bitvu, disciplíně a jednotě válečníků (Votík, Svoboda, 2006).
Samozřejmě tyto motivační prvky lze ale ve fotbale chápat i jako pozitivní zdůraznění často frekventovaného pojmu „týmový duch“, který je jednou z podmiňujících složek kvalitního týmového výkonu.

Přehrát Boulahrouz Přehrát Roney Přehrát Zidane

Nerespektování principu "duch fair play"

Za zvláštní kategorii můžeme označit přestupky proti „duchu fair play“. Jsou to často situace, kdy litera pravidel je sice naplněna a není důvod k přerušení hry rozhodčím, ale řešení v souladu s etickým kodexem fair play by vyžadovalo přerušení hry hráčem týmu majícího míč pod kontrolou. Sice toto řešení můžeme na fotbalových hřištích vidět poměrně často, ale v situacích, ve kterých většinou tzv. „o nic nejde“. Toto chování může někdy dostat až charakter pouhého gesta v situaci „kdy nás to nebolí“. Nejčastěji se jedná o zahrání míče za pomezní čáru např. v případě zranění hráče, ale i následné fair play vrácení míče lze takticky využít např. získáním prostoru nebo naopak simulováním zranění získat čas v závěru utkání. Ale v situacích, které mohou rozhodnout „bitvu“ na hřišti „duch fair play“ poměrně často absentuje. Příkladem je řešení situace v závěru utkání Srbsko – Anglie na ME „U21“ v Holandsku v roce 2007, kdy anglický hráč prošel do pokutového území soupeře kolem již déle ležícího hráče Srbska a zvýšil ve vyrovnaném utkání na 2:0. Reakce Srbů odpovídala jejich naturelu, fyzické kontakty vyřešil rozhodčí udělením jedné žluté karty na každou stranu. Nutno konstatovat, že potyčky pokračovaly i po skončení utkání při odchodu do šaten a UEFA ohodnotila chování hráčů obou týmů pokutou ve výši cca 1 000 000,- Kč pro každý tým. Ale podstatná je otázka, bylo chování Angličanů v „duchu fair play“? A následuje druhá, byli bychom sami tak charakterové silní a v uvedeném duchu obdobnou situaci vyřešit? Určitě jde o hodně náročnou situaci pro dodržení etického kodexu fair play.
Obdobná situace nastala v Holandsku opět na ME „U21“ v semifinálovém utkání Holandsko Anglie. Angličané hráli prodloužení pro zranění v 10 hráčích, další jejich hráč dohrával utkání evidentně zraněný. Při extrémně dlouhém penaltovém rozstřelu i na něho a on odešel ze skupiny exekutorů pokutových kopů. Okamžitě poměrně agresivně verbálně i nonverbálně reagoval holandský trenér a v podstatě donutil rozhodčího dodržet pravidla fotbalu a poslat hráče zahrát pokutový kop. Kdo se choval více či méně v duchu fair play? Angličan – dohrál utkání, ale zraněný a chtěl se vyhnout střelbě pokutového kopu nebo holandský trenér, který požadoval pokračovat v utkání podle pravidel a nezohlednil v utkání o finále ME zdravotní stav soupeřova hráče? Potvrzení, že se nejedná jen o ojedinělé případy ukázala i některá utkání na MS „U20“ v Kanadě, např. Argentina – Chile, Česká republika – Panama.

Přehrát Srbsko-Anglie