Do trenek !

Neděle, 05 Září 2010 08:46

V předvečer připravovaného seriálu o sportovní masáži se nám podařilo vyzpovídat maséra vedoucího týmu Gambrinus ligy FC Viktoria Plzeň. Jak na koňáry nám poradí sympatický a zkušený masér Zdeňek Sláma.

Krátký sportovní životopis

Jsem bývalý cyklista, jezdil jsem tady v Plzni na Dynamu ZČE. Dokonce se můžu pochlubit i titulem mistra republiky. Tenkrát tady byla v Rudé hvězdě výborná parta dráhařů – Pavel Kondr, Franta Kondr, Venca Planeta a spousta dalších, abych na někoho nezapomněl. No a tam už jsem začal pochytávat nějaké základy o tom masírování. Když jsem pak skončil se sportovní činností, začal jsem po pár letech v nižší soutěži na Sencu Doubravka. Pak jsem dostal nabídku na výpomoc u ligového týmu. Za dalších pár let jsem dostal nabídku to dělat profesionálně.

Na začátky na Doubravce moc rád vzpomínám. To byla paráda. Tvořilo se něco nového, začal se tam dělat fotbal na úrovni, stoupalo se z I.B třídy až do divize. Totiž v té době hrával za Doubravku Miloš Paul, který dělal ve Viktorce sportovního ředitele, takže vlastně přes něj jsem se k tomu dostal. Nyní jsem ve Viktorce už vlastně inventář.

Jak dlouho jste tady ?
Přes 10 let.

Předpokládám, že máte nějaké masérské kurzy. Existuje něco specializovaného pro fotbalisty ?
Absolvoval jsem kurz sportovní masáže. Měl jsem ho už z dob cyklistiky a pak jsem si ho ještě obnovoval. Že by to mělo nějaká specifika se říci nedá. Musel jsem se naučit spoustu věcí sám – tejpování, stravování, pitný režim. Měl jsem však spoustu zkušeností z cyklistiky, věci, které jsem si vyzkoušel i sám na sobě. Měl jsem se o co opřít.   

A teď k masáži

Vaše praxe vychází z klasické sportovní a regenerační masáže?

Ano je to tak. Řekl bych, že u fotbalového týmu má masáž asi tak 3 formy: pozápasová masáž, běžná každodenní před tréninkem a předzápasová.

Před zápasem a před tréninkem se liší?
Určitě. Po zápase máme regeneraci, to je vždycky všechno určené trenérem, stejně jako po tréninku je regenerace daná jak dlouho. Už je to tak zaběhnuté, že každý s kluků má svůj „režim“ v rámci daných mantinelů. Někdo chodí  pondělí, někdo chodí v úterý, někdo chce namasírovat 2 dny před zápasem.

Hodně tedy individuálně, neurčuje to tedy trenér…
Trenér určuje dobu, ale jinak jsou to vyloženě osobní věci, aby se každý ten kluk cítil co nejlépe, aby se každý naučil rozumět svému tělu a sám poznal a věděl co potřebuje, co a kdy mu vyhovuje.

A co teorie?
V příručkách píšou, že regenerační masáž by měla být 24-48 hodin po výkonu. Ale lidský organismus je tak složitý a každý potřebuje něco jiného. Ale na tu regenerační skutečně chodí nejvíce kluků tak den dva po zápase.

Po zápase tedy používáte delší hlubší masáž.
Ano, ta je dlouhodobější.

A co ta předtréninková ?
Někdo přijde vyloženě před tréninkem na takovou osvěžující. A před zápasem to je takové vyloženě nabuzující do rychlosti. Neděláme nic extra. Vycházíme z klasické masáže.

Jak tedy konkrétně vypadá? Určitě třeba neděláte celé tělo jako při regenerační.
To se nedělá, to by se ani nedalo stihnout. Děláme to v sedě, vyloženě osvěžující masáž 5-6 minut.

Takže během 5-6 minut stihnete projít všemi fázemi včetně třeba tepání?
Ne, tepání ne. Spíš jen takové roztírání.

V úvodu jste říkal, že jsou to hlavně individuální věci, hráč musí znát své tělo. Nejdříve se to ale musí naučit. Předpokládám, že i zde je vaše role.
Jistě. Největší možnost k něčemu takovému je soustředění. To je také nejvíce práce, kdy je ta zátěž opravdu enormní. Jakmile se pak najede na ten zápasový rytmus, tak už si to vlastně každý řídí sám podle svých pocitů.

Vynechává tedy někdo masáž úplně?
Ano, taky někdo.

To znamená, že vůbec nechodí. Třeba půl roku nepřijde.
Ano, jsou i takoví.

Jak to, nedělá jim to dobře ?
Nepotřebují, jsou spokojení s jinými způsoby rehabilitace. Máme tady bazén, podvodní masáže. Někdo má pocit, že nepotřebuje klasickou masáž.

Takže uvedené alternativy mohou masáž nahradit?
Můžou, určitě.

Nemyslíte tedy, že by masáž měla být povinná.
Ne, myslím, že ne.

Masérovy ruce jdou tedy nahradit vířením vody. Přece masérova ruka má cit, zkušenost. Ví jak a kde a po čase i koho chytit. Může existovat individuálnější přístup?
Těžko říci. Jako cyklista, když jsem se cítil v pohodě, tak jsem třeba nechtěl, aby na mě někdo šahal. Maséra jsem vyhledával spíše až po té, co jsem cítil, že je mi ouvej, že něco je špatně.


Nějaké speciality pro fotbalisty, typické problémy?
Taková klasika je koňár. To už se musí vědět jak postupovat. Já má takový systém, že 2 dny jenom ledovat. Pak už 3.den na to sáhnout, ale jenom plochou dlaně. Lehounce roztírat, aby se ta část více prokrvila. Nejít do hloubky. Krevní vlásečnice jsou potrhané a když by se do toho zajelo, tak to poškodíme ještě více. Až tak po týdnu do toho vjet. Ale zase pocitově po domluvě s hráčem, na to není mustr. Co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému.

To se tedy takový hráč týden nehýbá?
Hýbá, to všechno děje za pochodu. Pokud tedy mluvíme o běžném koňáru.

Pak jsou achilovky. Mám způsoby jak je protahovat. S tou achilovkou si dám vždycky více práce i při klasické masáži – vytahuji je , protahuji.

 Mluvím o běžných věcech. Součástí našeho týmu je samozřejmě lékař, fyzioterapeut a těm se do práce nepletu. Společně také spousta věcí diskutujeme a konzultujeme.

Složitější záležitosti už se řeší vyšetřením, sono a podobně. Pohybujeme se na nějaké úrovni.


Individuální požadavky hráčů?
To jsou trochu interní věci tady mezi námi. Ale třeba někdo chce začínat masáž vždy levou nohou. Jsou takové různé rituály. A já se jim snažím vyjít vstříc. Když to srovnám s cyklistikou, tak tam je všechno mnohem pragmatičtější. Cyklista dělá všechno účelově. Potřebuji tohle, tak udělám tohle. Fotbal přece jen není tak náročný po fyzické stránce, tak to není asi tak potřeba. Cyklista třeba sní to co musí, to co ví, že potřebuje. Fotbalista zbaští jen to, co mu dělá dobře, co mu chutná.

Emulse?
Používáme běžné emulse. Já jsem zvyklý na em-sponu. Vyrábí celý sortiment: neutrální; červená na prohřátí i na koňára, aby se to pěkně prokrvilo nebo v zimě, když je chladno; dále pak hojivá, tu používám hlavně po zápase, obsahuje kafr; chladivou pak v létě. Někdy si je i podle situace míchám.

Pak ještě používáme sportovky. Ty se používají třeba těsně před tím zápasem na takový to nabuzení nebo o poločase. Když je velké horko, tak si to dávají kluci i pod tričko.

Masér jako zpovědní vrba a psycholog. Je třeba součástí masérského kurzu nějaká psychologická příprava?
To ne, ale sám jsem si půjčil a nastudoval knížku o psychologii sportu. K nezaplacení je však vlastní praxe. V té cyklistice jsem zažil tolik věcí, že když jsem přišel sem, tam mě, dá se říci, z těchto věcí nic nepřekvapilo. Na sportovní život jsem byl zvyklý a prožíval jsem ho.

Ale určitě je to také o tom. Kluci si přijdou na masáž často hlavně pokecat. Někdo je naštvanej, že nehraje, někoho naštvalo tamto, někoho tamten . . .
Pak je třeba utěšit, pohladit.

Maséřina je někdy dřina. Chodíte sám na masáže. Jak se udržujete ve formě ?
Nechodím na masáže. Pořád ještě aktivně sportuji, jezdím na kole, ještě nedávno jsem hrál fotbal za starou gardu.Teď už jsem zůstal jen u toho kola a běžek. Sportování mi nečiní problémy. Spíš využívám ty věci, které tady máme: saunu, vířivku.   
   

Děkuji za rozhovor

Připravil Ing. Radek Votípka, www.fotbal-trenink.cz