Do nového roku s Pavlem Vrbou

Sobota, 01 Leden 2011 01:59

Občas slýcháme, že trenéři by měli mezi sebou více diskutovat, vyměňovat si názory a zkušenosti a vzájemně se tak posouvat kupředu. Pokud si někdo nechává svoje „know-how“  pod pokličkou, brzdí tím sebe i okolí. Mezi takové trenéry rozhodně nepatří Pavel Vrba, trenérská superstar našeho fotbalového nebe. Nemá problém si popovídat na jakékoliv téma. Možná i to ho odlišuje od ostatních. Nasajte tedy příjemnou a přátelskou atmosféru našeho setkání s Pavlem Vrbou, které proběhlo koncem roku 2010.

Kondiční příprava

Jak probíhala a probíhá zimní příprava vedoucího týmu naší ligy?
Začnu tím, co zimní přípravě předchází, to znamená volnem. My jsme taková zvláštní soutěž. Vždycky se mi hrozně „líbí“, jak se vykládá, že venku se hraje třeba 9 měsíců v kuse a potom je další příprava. U nás bych řekl, že hlavní období pro odpočinek je zima, což je trošku takový paradox a myslím si, že je to nevýhoda. Tělo si spíš odpočine v těch letních měsících v tom teplu, ale to je u nás trochu složitější. Proto to mám postavené trochu zvláštně v tom, že vlastně hned po soutěži končíme. Hráči dostanou prakticky 5 týdnů dovolenou. Samozřejmě, že to není klasická dovolená ve smyslu, že by nic nedělali. Na základě výsledků ze sporttesterů dostávají individuální plány. Přesně hráči dostali volno tuším kolem 27.11. a začínají se individuálně připravovat od 15.12. To klasické volno tedy měli kolem těch 20 dnů. Každý si řekne, že je to šílený, dát někomu 20 dní volna. Ale když se zeptám hráčů, kteří hrají v zahraničí anglické, italské, španělské ligy, tak tito hráči dostávají v létě normálně měsíc volno a nikdo se nad tím nepozastavuje a je to naprosto normální. U nás když dáte někomu 20 dní volno v zimě, tak si každý pomalu klepá na čelo, ale nikdo nevidí, že v létě mají ti hráči volno jen 8 či 10 dní. Myslím, že my jsme v tomto opačně naštelovaní co se týče těchto věcí.  Ale jak říkám, to volno potom začíná být aktivní a jestliže se bavíme o specifické nebo obecné vytrvalosti, tak jelikož jsou hráči v těch domácích podmínkách, je všechno založeno na té obecné vytrvalosti, kdy hráči mají určené svoje tepové frekvence na základě testů, které děláme tady na fakultě v Plzni u pana doktora Nováka, a podle těch se od 15.12. začali hráči připravovat individuálně. Netvrdím, že trénují každý den, mají určité bloky zátěží. V tom 16 denním bloku mají 12 tréninkových jednotek a naběhají přibližně kolem 90 km. Hráči mají další pohybové aktivity – chodí hrát tenis, badminton, hokej. Já si pak znovu na sporttesterech vyhodnotím jak na tom jsou.

Co následuje ?
Když už mají tu základní obecnou vytrvalost za sebou, absolvujeme hned v prvním týdnu v lednu funkční testy zase na fakultě a podle těch výsledku se potom pracuje dál. Pak začíná takový ten klasický, již skupinový, dril. To znamená, že do tuším 23.2.(přibližně 7,8 týdnů) máme takovéto klasické přípravné období. Já to dělám tak, že hlavně v těch prvních týdnech všechny dopolední tréninky provádím na hřišti. Začínáme delšími zátěžemi a všechno zase kontrolujeme přes sporttestery. Pak se hodně věnujeme posilovně a ještě všeobecné vytrvalosti. Ale ta vytrvalost záleží na tom, jak hráči zvládli individuální část přípravy. Po té i já přizpůsobuji ty odpolední tréninky, že se případně ještě nějaké období věnujeme těm vytrvalostním běhům, které absolvujeme někde v přírodě nebo když je horší počasí tak na dráze. Je pravda, že potom po nějakých 2-3 týdnech už je to jenom na hřišti nebo posilovna, takže už se věnujeme věcem specifickým k tomu fotbalu a už je to všechno dělaný v takových těch intervalových trénincích, hodně s míčem.

Takže obecná nespecifická vytrvalost má u Vás pevné místo?
Samozřejmě vím, že někdo tvrdí, že v zahraničí se obecná vytrvalost netrénuje vůbec. Ale mám takové zkušenosti, nebo nemyslím si, že to není úplně pravda. Samozřejmě, že když jedete na Kypr nebo do podobných podmínek, tak všechno děláte na hřišti a neběháte po nějakých plážích apod. Myslím si však, že každé mužstvo vychází z nějaké obecné vytrvalosti, kterou musí absolvovat. Pokud chcete hráče udržet v určité tepové frekvenci tak je svým způsobem neúčelnější ten běh, který vás v té tepové frekvenci udrží a vy potom ty zátěže přizpůsobujete příslušnému období.

Co se týče našeho probíhající období, tak tam máme též spoustu zápasů, kde se věnujeme i samotné hře. Letos jsme vypustili TipSport pohár z důvodu přílišného cestování. Museli bychom pravidelně cestovat do Prahy zrovna v období, kdy se trénuje dvoufázově a ještě hrajeme své zápasy, museli bychom během cca 14 dnů strávit v autobuse, když to přeženu, možná 20 hodin. Takže z tohoto pohledu mi to přišlo nevhodné. Další věc, která mi nevyhovovala, je termín. V té první fázi přípravy já spíš vyhledávám soupeře z nižších soutěží a ne soupeře srovnatelných kvalit. Myslím si, že když se v tomto období hraje proti silným soupeřům, tak nastávají zranění, která pak přinesou velké problémy. Hledám soupeře, kteří chtějí hrát fotbal, ale nemají takovou kvalitu, aby mohli jít do všeho na doraz. Předcházím tak tomu, aby se mi hráči zranili už na začátku a pak třeba měsíc netrénovali. Takže volíme spíš tu cestu přípravných utkání v Plzni než TipSport, kde bychom během 14 dní absolvovali 5 těžkých utkání, což mě vůbec nevyhovuje i z hlediska té zátěže.

Kde trénujete ?
Celou tu první fázi absolvujeme v Plzni na stadionu. Máme tady dobré podmínky: posilovnu, dráhu, možnost výběhu na Kameňák, kde je ideální běžecký prostor, a to nejpodstatnější, máme nejlepší umělou trávu, která je tady v okolí. To je obrovská výhoda, protože nemusíte v přípravě nic měnit a máte tak ideální podmínky pro to, abyste splnil to, co si naplánujete.


Takže na základě testů dostane každý hráč individuální plán. Může nahlédnout blíže do těchto plánů. Jak získávají hráči obecnou vytrvalost. Co třeba na běžkách ?
Kdyby všichni na běžkách uměli a dostávali se s tepovou frekvencí tam kam já potřebuji a v rámci nějaké změny pak netvrdím, že ty běžky nemohou být. Určitě bych nepreferoval, že by se každé odpoledne šlo místo běhu na běžky. Zátěž svalových partií je trochu jinačí. Samozřejmě můžeme říci, že na běžkách posilujeme celé tělo, jsou v tom i ruce a netvrdím, že je to špatná věc. Na druhou stranu běžecký styl na běžkách je odlišný od normálního běhu, takže pro nějakou část přípravy, pro zpestření bych se tomu nebránil, ale museli by to ti hráči zvládnout technicky, museli by být na to připravení a já se bojím, že tady kdybychom jim dali běžky, tak bychom se nepohybovali v tepové frekvenci někde 20-30 pod anaerobním prahem, protože by hráči měli problémy s technikou. Spíš si myslím, že by to bylo o tom, že by se mi vrátilo několik sněhuláků. Samozřejmě hrozí i zranění.

V létě se používají kola. Opakuji. Pro zpestření a změnu to není špatná věc, ale musí to ti hráči zvládat tak, aby ten trénink měl smysl.

Individuální trénink má i výhodu pro přespolní hráče, že nemusí tolik cestovat alespoň v úvodu zimní přípravy, kterou řešíme individuálně. Své si odtrénovat musí. My si to pak zase vyjedeme na sporttesterech a nesplnění bereme jako neúčast na tréninku. Přes ten rok hráči moc volna nemají, takže chceme aby si užili rodin a toho, na co během těch cca 11 měsíců moc času nemají. My se pak už ne musíme tolik věnovat tomuto druhu přípravy jako se to dělávalo před 20, 30 lety, kdy ti hráči přišli a možná celý jeden měsíc jenom běhali a pomalu se nesetkali s míčem. I podmínky jsou dnes jiné. Dneska ty umělé trávy! Já když si vzpomenu jak jsem trénoval na škváře, na ledu, na vodě, prostě na všem možném. Bylo by škoda nevyužít toho, co je k dispozici.

Jaký je Váš postoj k využívání specialistů z jiných sportovních odvětví, třeba atletický trenér ?
Nebráním se tomu, aby v určitých fázích přípravy nebo tréninku do toho nějakým způsobem i ti atletičtí trenéři zasahovali, samozřejmě po konzultacích s hlavním trenérem, kdy ten trenér řekne, co potřebuje. My máme atletického kondičního trenéra. Využíváme ho na tréninky rozvoje rychlosti. Já samozřejmě souhlasím s tím, že se nelze věnovat technice běhu x hodin, protože samozřejmě fotbal není atletika. Na druhou stranu si myslím, že pokud chce někdo využít schopností těchto lidí, tak by se to mělo využívat spíše v tom mladším věku, kdy ta technika běhu může být hodně důležitá. A já si myslím, že pokud někdo chce takové věci dělat, tak by to měl dělat v mládežnickém věku do těch 10, 12 let. Po tom se už návyky špatně odstraňují. Spoustě hráčům by ta atletická průprava v mládežnickém věku určitě pomohla. Když vidíte některé hráče běhat, jak nemají techniku běhu, běhají třeba po patách, tak bych se tomu opravdu nebránil. Samozřejmě tomu nemohu věnovat většinu tréninků. Je to jako s bruslením – kdo má lepší techniku bruslení tak má na ledě výhodu. Fotbalista s koordinovanějšími pohyby je pak schopen lépe zvládat i techniku s balónem.   

Trenér mládeže

Začínal jsem doopravdy u těch nejmenších, tedy u přípravek, u těch 6,7 letých, kdy jsem v Baníku začínal. Já netvrdím, že to byla nějaká dlouhá doba, asi 3-4 měsíce. Ale je pravda, že jsem se zúčastňoval jako trenér mládeže různých výběrů těch 6,7 letých kluků. Vlastně jsme měli na starost objíždění škol a vybírání malých chlapců do přípravek. V první fázi jsem měl na starost asi 60 prvňáčků. Takže jsem tímto prošel. Potom jsem absolvoval takový ten klasický běh, kdy jsem šel ke starším žákům, mladšímu dorostu, staršímu dorostu, takže vše kromě mladších žáků. Ale tam jsem byl vlastně taky. V té době to v Baníku fungovalo tak, že jsem dělal hlavního trenéra starším žákům a asistenta mladším. Jako profesionální zaměstnanec klubu jsem měl na starosti dvě kategorie. Takže jsem doopravdy absolvoval všechny věkové kategorie. Myslím si, že dokážu pochopit trenéry mládežnických kategorií. Prošel jsem vším, což si myslím, má v Česku málokdo, takovou průpravu.

Co Vám to dalo pro Vaši současnou praxi ?
Pochopíte trenéry mládeže. Myslím, že je skutečně chápu. Jaký to mají těžký, musí vycházet z určitých podmínek, jak bojují o každou věc, kterou potřebují, protože v těch klubech je furt ta mládež nechci říci přímo odstrkovaná, také neposoudím všechny kluby. Ale určitě není tak preferovaná jako A tým či dorost, které vedení více sleduje. V žákovských kategoriích spíše platí, že co si nevybojujete, tak to nemáte. V čem vám rodiče nepomůžou, tak to nemáte. Vím, že je to strašně složité. Je to i tím, že město, stát věnuje sportu stále méně. Já když jsem byl děcko, tak se před každým barákem něco hrálo:fotbal, vybíjená, něco. Dnes když jdete po městě tak nevidíte vůbec nikoho, že by něco aktivně dělal. Myslím si tedy, že naše společnost si trochu v tomto vytváří problém. Na západě už pochopily, že pokud tyto sportovní aktivity  děti nedělají, tak následují zdravotní problémy.  Někdo řekne, že sportovci mají neustále nějakou zlomeninu. Na druhou stranu, když vidím některé děti vážící ve 12 letech 60,70 kilo, tak se děsím a překvapuje mi, že to někdo vůbec dopustí. Bohužel podmínky pro sport ve městech prostě nejsou a celkem i chápu, že někteří lidé na to nemají peníze. Kdysi to bylo postaveno na tom, že to bylo financované městem, státem. Dnes jsou náklady na sport tak obrovské a tak i výběry, nábory hráčů jsou stále složitější. V Ostravě když jsem dělal mládež, jsme měli přístup, že ta „pyramida“ musí být postavena na širokém základu. Že musíme mít výběr z co největšího počtu hráčů, ze kterých pak vzejdou Čechové a Nedvědové(pokud to vztáhnu na Plzeňsko). Takových hráčů se objevuje méně a méně, základna se zužuje a zužuje. Je to možná právě tím, že od organizací, které by se měly o sport postarat, nejsou vytvořeny dostatečné podmínky.

Vrátím se k otázce. Prošel jsem tedy všemi věkovými kategoriemi, dokážu se vžít do těch trenérů. Co mě pomohlo pro mou současnou praxi v dospělém fotbale ? Pracoval jsem v klubu, kde jsem měli takovou věkovou kategorii, kde jsme preferovali ofenzivní fotbal. Ne že jsme nehleděli na výsledky, tomu se alespoň trochu žádný trenér nevyhne. My jsme ale měli takovou sílu, že ty přicházeli tak nějak automaticky. Právě toto mě ovlivnilo v mém současném pojetí, které preferuji. Že lpím možná více na ofenzivě než defenzivě. Mám možná výhodu v tom, že jsem prošel všemi fázemi a některé situace dokážu lépe vyhodnotit, než trenér, který je hned hozen do ligy. Když děláte 8 let mládež a setkáváte se s problémy a vývojově jdete přes všechny kategorie, kde jsou na vás už vytvářeny i výsledkové tlaky v kategorii dorostu, tak už jste lépe připraven než někdo, kdo skočí přímo do vody a myslím si (berme to trochu v uvozovkách a nechci urazit ty, kteří hned skočí k takovým postům), že každý trenér by měl projít minimálně určitým obdobím, kdy by se měl věnovat nějaké mládežnické kategorii. Tak jako hráč prochází vývojem, než se stane ligovým, i trenér by měl projít podobným vývojem. Messi také hned nehrál za Barcelónu.

To bych mohl chápat také tak, že trenér se to musí nejdříve na mládeži naučit!?
Svým způsobem se vždycky učíte.

Jistě. Ale s mládeží by měl dělat někdo, kdo to umí, kdo mládeži rozumí!?
Jsem zastáncem toho, že s mládeží by měli pracovat lidé s pedagogickým vzděláním. Měli by to být lidé, kteří dokážou být trpěliví a kteří dokáží učit. Takže taková kombinace pedagoga a bývalého fotbalisty, který dokáže spoustu věcí ukázat, je ideální kombinace. Nesmí to být cholerik. Je obrovská výhoda, když je to nějaký bývalý ligový hráč. Možnost ukázky a postavení u těch žáků či dorostenců je úplně jiné, když tam někdo takový přijde. Respekt je úplně jiný, než když tam mají(přeženu to) sedmdesátiletého dědečka, který tam jenom stojí a nemůže těm žáčkům nic ukázat. Navíc si myslím, že i to je cesta, jak přitáhnout více těch kluků k tomu fotbalu. Jsem přesvědčen o tom, že když ti kluci přijdou a řeknou, že k nim chodí na tréninky Horváth, tak jich tam najednou nebude chodit 30, ale 50-60. Jsem i proto, aby ti ligový fotbalisté sem tam nějakou tu tréninkovou jednotku s těmi žáčky absolvovali. V Ostravě jsme něco takového dělali a mělo to mimořádný úspěch. Na trénincích, kdy věděli, že přijde třeba Slončík, byla vždy 100% účast. Pro hráče, kteří se chtějí dát na trenérskou dráhu, je to i cesta jak se oťukat. Pak mají zkušenosti, které si jim hodí, když se dávají na profesionální trenérskou dráhu a nemusejí třeba absolvovat tu dlouhou cestu mládežnickými kategoriemi. V Ostravě to dokonce měli hráči jednu dobu ve smlouvách, že třeba jednou za měsíc (samozřejmě v nějakém vhodném období a termínu) pomohou trenérovi s tréninkem, hlavně ukázkou ne přímo vedením celého tréninku. Kluci to pak zkouší a opakují nejen na tréninku, ale třeba i doma. Bohužel dnes se profesionální fotbal hodně oddělil od toho amatérského, mládežnického. Myslím si, že je to trochu chyba. Venku dokáží těch „jmen“ využít mnohem více.

Dokonce jsem i zastáncem toho, že přípravky by měly trénovat na hlavním hřišti. Když je pěkné počasí, tak ti 20kilový kluci hřišti neuškodí. Neříkám každý trénink. Občas. To osloví kluky i rodiče a zase, přitáhne to další. V rámci nějaké tréninkového plánu budou vědět, že třeba v úterý se jde na hlavní hřiště. Budou tam všichni! Takhle když někdy vidím přípravky trénovat někde v rohu na nudli, tak si říkám, to snad není ani možné. To jsou přesně ty podmínky, které musí vytvářet nejen klub, ale i organizace, města atd. Všude venku to funguje jinak. Zabezpečení mládežnických kategorií je úplně jinde. Když jsem sem před dvěma lety přišel, tak jsem byl docela v šoku, když jsem viděl trénink dorostenců. Každý měl jiné štulpny, jiný dres, jinou bundu. Říkal jsem si, to snad není ani možný. Už se to mění, ale na téhleté úrovni budu vést s funkcionáři vždycky válku a budu tvrdit, že klubismus se vytváří i na základě těchto věcí.

Připravil Ing. Radek Votípka, www.fotbal-trenink.cz