A ještě jednou Pavel Vrba

Středa, 12 Leden 2011 22:02

Pokračujeme v druhé části našeho rozhovoru s Pavlem Vrbou.

Náš trenér v zahraničí

Pokud chci trénovat v zahraničí, tak jsou dvě možnosti. Buď být skvělý trenér s úspěchy nebo skvělý hráč, který tam měl úspěchy. Takový příklad je Pavel Nedvěd. Kdyby chtěl trénovat v Juventusu, tak asi tu příležitost dostane. Vytvořil si tam takovou pozici, která ho opravňuje k tomu, aby jednou, pokud by chtěl, byl z něho skvělý trenér. Neznám jeho trenérské kvality, ale myslím si, že takové postavení v Itálii nemá nikdo, takže by tu šanci určitě dostal. Pak by záleželo na něm.

U těch českých trenérů (nerad bych někoho urazil) mě napadají pouze dva trenéři. Je to Máčala, který trénoval v Arábii a myslím si, že tam má obrovské postavení a je určitě uznávaný odborník. Druhý, který si asi trošku zavinil sám, že se jeho cesta  zkomplikovala, je Petržela. Myslím si, že v Petrohradě měl našlápnuto na pořádnou kariéru a bohužel se potom stalo, že si to zkomplikoval, což je obrovská škoda. Mohl totiž pro spoustu českých trenérů zajistit to, že by čeští trenéři byli bráni jinak, bohužel se to nepodařilo.

U těch dalších trenérů. Pokud jdete do zahraničí a chcete uspět, musíte jít do klubu, který má svoji kvalitu a který se nebude pohybovat na spodku tabulky. Asi všichni víme, že jsou v zahraničí určité špičkové kluby, se kterými ten úspěch můžete udělat. Pak jsou kluby průměrné a podprůměrné. Bohužel, v těch špičkových klubech zájem o naše trenéry není. Vzpomínám si na Ježka, který byl v Holandsku. Ale jinak zájem není. Vy si musíte to pozici i v tom zahraničí nějakým způsobem vytvořit. Proč se to našim trenérům nedaří nedokážu posoudit. Může to být několik důvodů. Třeba jazykové schopnosti, znalost prostředí. Samozřejmě mají výhodu hráči, kteří v zahraničí hráli. Dovedu si představit, že třeba Galásek v Německu, Čech v Anglii, se budou schopní prosadit i jako trenéři. Již jsme zmínil Nedvěda v Itálii.

Pak záleží, jak to zvládnou jako trenéři. Někteří hráči si myslí, že je to stejné jako hrát fotbal.

Další podstatná věc je, že pokud se dneska díváte na ty trenéry, tak oni si vytváří nějaký svůj tým a s tím týmem přecházejí do klubu. Takže to není jen o jednom trenérovi. Ten si často sebou přivede třeba 6 asistentů přes kondičního trenéra, trenéra gólmanů atd. To je obrovská výhoda. Buďme upřímní. Často se stává, že když přijde nový trenér do klubu, má spoustu lidí, kteří ho nemusí, sebral jim třeba práci, a dělají všechno proto, aby ten trenér neuspěl. Pak je opravdu lepší přijít se svým týmem, opřít se o své lidi. Samozřejmě nepřátelé budou někde na tribuně nebo v zákulisí, ale nebude mít nepřátele přímo uvnitř týmu. Čeští trenéři když někam jdou, tak je to většinou jen jednotlivec, který je tam sám a má těžkou pozici. Třeba Víťa Lavička má sebou v Austrálii asistenta, ale to je spíš výjimka. Fotbal je jak politika.

K Viktorce

Když proběhl první kontakt, Viktorka projevila zájem, tak pro mě byl rozhodující hráčský materiál. Přiznám se, že jsem věděl, že jsou tady hráči jako Kolář, Horváth, Limberský,  Petržela, Rezek. To je pět šest sedm hráčů, kteří mají obrovskou kvalitu a po doplnění dvěma třemi hráči musí mít kvalitu celé mužstvo a konkurovat těm nejlepším v republice. Na základě těchto věcí jsem se rozhodl pro Plzeň. Kdyby byl ten tým založen na hráčích, kteří by neměli perspektivu, kterým bych nevěřil, že mohou hrát evropské poháry, tak bych prostě do Plzně nešel. Jsem 500 km od domova, takže je to pro mě složitější, ale toto byl hlavní důvod proč jsem do Plzně šel. Hráčský materiál, který se tehdy v tom letním přestupním termínu výrazně změnil, kdy sem přišlo pět šest bývalých sparťanů. To byla obrovská změna pro Plzeň, že se tehdejší majitel pan Kříž rozhodl tento transfer udělat. Byl rozhodují krok vzhledem k tomu kde dneska Plzeň je. O tom jsem přesvědčený. Kdyby se takový krok neudělal, tak je dnes Plzeň na úrovni těch Českých Budějovic, Kladna, Ústí. Na úrovni těchto manšaftů, kteří každý rok hrají o udržení v lize. Nechci nikoho urážet, ale myslím si, že to byl správný krok pro dosažení vyšších cílů.

Takže jste nabídku přijal a začal dotvářet mužstvo k obrazu svému?
Když jsem přišel, tak určitě zde byli hráči, kteří mě možná nesnáší a nemají mě rádi, protože si myslím, že do té kvality nepatřili a tak někteří tím sítem prošli a někteří ne s tím, že se jim neprodloužila smlouva nebo museli odejít. Doplňovalo se to o další hráče.  Tady to funguje trochu jinak než v Anglii nebo Německu. O přestupech se bavíte s různými lidmi,  dáváte tipy vy, oni, dávají tipy určití manažeři,  a vy se potom rozhodujete, které hráče chcete. Hráč je třeba volný, tak ho zkusíte na půl roku na hostování, uvidíme jestli to zvládne, Někteří to zvládnou, někteří ne. Tak to je. Ale jsou i hráči, o kterých jste přesvědčen, že nám pomohou a jdete do toho naplno „za každou cenu“.  Takový hráči, kteří Plzni velmi pomohli jsou Bystroň a Rajtoral. Přiznávám, že o Bystroně jsem stál, u Rajtorala jsem v té první fázi nebyl vůbec přesvědčený. Byl to takový transfer, kdy jsem si říkal, to jsem zvědavý co z toho bude. Je pravda, že Franta mě v poslední době příjemně překvapuje jeho forma šla nahoru. Ale přišel v takovém stavu, že jsem o tom vůbec přesvědčený nebyl. I trenér se může mýlit. Také byli hráči, o kterých jsem tvrdil, že by nám mohli hodně pomoci a tolik to nezvládli a museli odejít nebo se nedostali do toho užšího kádru. Záleží hodně na hráčích samotných.

Já mám jednu výhodu. Nejsem zatížený různými lidmi kteří se kolem fotbalu točí a dělám si to podle svého. Myslím si, že to cítí i hráči. U mě prostě rozhodují výkony a kvalita. Pak je důvěra mezi hráčem a trenérem a celé mužstvo je klidnější a drží více pohromadě, než když panuje atmosféra, že někdo někoho protěžuje či tlačí. To dnes asi v těch českých podmínkách je. Řekněme si na rovinu, že spousta českých klubů žije z toho, kdo koho prodá a možná potom ta závislost na určitých lidech je obrovská. To je také takový problém českého fotbalu. Momentálně to v Plzni není a hráči cítí, že rozhodují pouze jejich výkony. To je pro tým i celkovou atmosféru v klubu strašně důležité.

Hráči vám tedy z velké části zapadali do Vaší filozofie. Dovedete si představit, že byste byl schopen měnit svoji filozofii podle hráčů, které máte k dispozici, tak aby jste byl úspěšný?
Když jsem přišel do Púchova, bylo to mužstvo, které bylo v té chvíli odsouzené k sestupu. Každý    tvrdil, že Úchov sestoupí, byly i ekonomické problémy. Nám se nakonec podařilo uhrát šestý flek. Dokonce jsme atakovali i pohárové příčky. Takže nějaký způsob hry v sobě máte a chcete to hrát i se slabším mužstvem. Na druhou stranu kvalita je rozhodující pro úspěch. Pokud máte podprůměrné hráče, těžko budete konkurovat. Příklad. Těžko bude Kladno konkurovat Spartě. Musíte mít hráčskou kvalitu, podmínky vytvořené klubem a pak můžete dosáhnout příslušných výsledků. Vidíme i u nás, že tabulka se už rozděluje na část jako jsou Sparta, Olomouc, Mladá Boleslav, Teplice, věřím tomu, že Plzeň, Jablonec, to jsou mužstva, která, pokud se něco nezmění, neobjeví se nějaký problém, tak budou nahoře. Pak jsou mužstva, která budou hrát o záchranu. Tak je to přirozené a je to všude ve světě. Ve všech zemích je pět šest top týmů, které hrají pravidelně na špici. Pak jsou týmy, které pravidelně hrají o záchranu a mají to založeno na tom, že vychovají hráče, které prodají.

V Česku je taková zvláštní věc. Chceme prodávat hráče do špičkových klubů a pak bychom chtěli v pohárech ty špičkové kluby porážet. Tak je to i v naší lize. Ekonomicky silnější kluby si koupí lepší hráče a slabší kluby těžko mohou konkurovat. Pokud nebudeme schopni udržet hráče, tak v evropských pohárech těžko budeme konkurenceschopní.     


Děkujeme za rozhovor

      Připravil Ing. Radek Votípka, www.fotbal-trenink.cz