Téměř každý kvalitní trenér mládeže by mohl trénovat A tým dospělých, naopak to říci rozhodně nejde

Neděle, 20 Únor 2011 08:39

V dnešním rozhovoru se nesetkáme s nějakou mediálně známou a populární osobou našeho fotbalového světa. Přesto stojí za to, si tento rozhovor přečíst. Milan Zaplatílek provozuje individuální fotbalovou školu, se svými svěřenci se dostal až do FC Chelsea a nejlepší pozvánkou k ponoření se do těchto řádek je pár citátů:“Hustit taktiku, vytrvalost či sílu do 12 letých dětí je naprosto zbytečný.“ „Spousta trenérů s detaily nepracuje.“ „Ty lepší kluby nevychovávají, ale stahují si nejlepší „hotové“ fotbalisty už v mládežnických kategoriích.“    

Fotbalový životopis

Na stránkách mám uvedeno komplexní sportovec původem z Krkonoš. Bývalý aktivní fotbalista a funkcionář. Fotbal jsem hrával velmi krátce za dorost. V 21 letech po dvouleté vojenské službě jsem bohužel musel ze zdravotních důvodů zcela skončit. Od 28 let hraji  vrcholově nohejbal. Takže jednoduché a o to více výstižné.

A trenérská kariéra ?
Jsem trenérem asi těch 10 let. Trénuji pouze individuálně a privátně. Trénuji děti řekněme od těch 4 - 5 let v současné době do asi 16 let. Klientela je ze spousty klubů, skoro bych řekl až z celých Čech.

Od prvopočátku jste se tedy zaměřil na individuální trénink. Pracujete s kluky, kteří se přihlásí na vaši fotbalovou školu. Jak se rekrutují vaši frekventanti ?
Od počátku své činnosti mám webové stránky. Kdysi jsem něco rozeslal mailem a od té doby de facto si mě buď rodiče najdou na těch webových stránkách nebo si mezi sebou řeknou, že je tady trenér, který se vysloveně specializuje na individuální přístup. Je možno se dohodnout prakticky na jakémkoliv termínu, času či místu. Ale abych upřesnil, chodí i dívky a moje nejoblíbenější svěřenci jsou ti ,,nefotbalisté,, čili chcete-li zavalití, nešikovní, neohrabaní, bez jakékoli kondice...s nimi je v drtivé většině obrovská radost pracovat, protože se chtějí něco naučit, jsou vděční třeba jen za to, že se jim nikdo neposmívá, za to, že jim někdo ukáže a precizně vysvětlí co, jak, proč mají to či ono dělat.

Nespolupracujete tedy s žádným fotbalovým klubem jak bývá u různých fotbalových kempů a škol obvyklé?
Ne, nespolupracuji, zatím o to nebyl ze strany klubů zájem.

Individuální trénink, přístup

Co to vlastně ten individuální trénink, přístup ve vašem podání obnáší?
Skoro se mi chce říci úplně normální dětský trénink. Těmito slovy mám na mysli, že s každou věkovou kategorií člověk musí nějakým způsobem pracovat právě s ohledem na jejich věk, výkonnost, vůbec přirozené možnosti. To znamená, pakliže mám 6 leté kluky, tak s nimi děláte fotbalovou abecedu. Je naprosto zbytečné s nimi vodit balón s narážečkami a zakončením. Ty kluci ještě vůbec nevědí jak nahrát obyčejnou placírkou, natož aby zkoušeli nahrát oběma nohama. Protože „nepatřím“ žádnému klubu, tak je mi úplně jedno na jakém postu ten klučina, který ke mně přijde, hraje, co umí, co neumí, nedávám přednost klučinovi ze Sparty před Slávií, nebo z pražské Viktorky před plzeňskou. To znamená, já se k nim stavím naprosto rovnocenně a samozřejmě, u mě hlavně trénují to, co neumí. Tomu věnujeme nejvíce času. Pilují to, co jim nejde. Trénink je od toho, aby se nebáli použít to, co jim nejde. Pokud to nezkouší, tak nemá šanci se to naučit. Bohužel se od kluků i jejich rodičů dovídám, že se bojí zkusit cokoliv v zápase, ale i v klubovém tréninku. Trenéři se na ně údajně mračí a křičí, že zas něco zkazili a podobně. Jenomže právě od toho je ten trénink, aby to zkazili, zkusili.

Za Vámi chodí „studenti“ už s konkrétním požadavkem co by chtěli zlepšit nebo Vy sám otipujete hráče, najdete jejich slabiny a na těch pracujete? Či prostě máte dobré jméno ?
Spíše ta druhá varianta. Za mnou přijdou rodiče, protože někde o mě slyšeli. Já si je pak v drtivé většině během dvou tří tréninků prověřím, otestuji. Moje oko pak velmi rychle vidí co, kde, jak či proč dělají děti takové chyby? Roli samozřejmě hraje věk, přístup rodičů a samozřejmě hlavně dětí.

Četnost lekcí?
Je to zcela individuální. Většina stálých klientů chodí zhruba 2x týdně.

To je často, připočteme-li k tomu 2-3 tréninky v klubu!?
Upřímně. Ani si moc nedovedu představit jak to dělají. Obdivuji ty rodiče, kolik energie a času do toho dávají. Když si uvědomíte, že za mnou třeba (beru poslední 2 roky) jezdí 2x týdně mimopražští: z Náchoda, z Pardubic, z Českých Budějovic, z Plzně.   

Kam to vlastně je?
Do Prahy. Takže oni jedou třeba z Náchoda i v tom sněhu 2 hodiny sem a 2 hodiny zpět na 90-120 minutový trénink. Já je prostě obdivuji.

Dobře. Vy je obdivujete. Ale asi je něco za Vámi táhne!?
To bude lepší se zeptat jich. Pro objektivitu jsem schopen Vám poskytnout nějaké kontakty na mé klienty. Ale žádnou “politiku“ v tom hledat nemusíme. Jestliže mě platí 750,- Kč za 90 minutový trénink a osobu, tak asi vědí proč to dělají.

Po přihlášení se do Vaší školy jsou tréninky povinné nebo jak to funguje?
Já jim nediktuji. Je to jak s cizím jazykem. Ve škole(v klubu) se něco za nějakou dobu naučíte. Jestliže si najmete privátního lektora, tak se s ním domluvíte na lekcích podle potřeby. Já těm rodičům říkám, že to je čistě jejich věc. Mají svůj program, který je zčásti variabilní. Mají doučování, mají své tréninky, někdy něco odpadne, někdy něco přibude, někdy něco oželí. Mám případy, kdy oželí i svůj trénink, dokonce i turnaj či zápas a přijedou za mnou.  

To Vás musí těšit. Pro ně je to velmi příjemné. Přijdou kdy chtějí a tedy zaplatí kdy chtějí. Ale Vy přece musíte nějak plánovat. Není to problém?
Není. Je to jednoduché. Snažím se trénovat v tom počtu 1-4. Když dojedou 4, jsou 4, když dojede 1, je 1. V drtivé většině se domlouváme přes mail a malinko dopředu. Třeba 2 dny. Stane se, že někdo zavolá třeba ráno, vypadlo nám něco, odpoledne bychom mohli přijet. V 99% řeknu ano. Mám tak svůj život uspořádanej. Moje živobytí je stavební firma. Mám tu výhodu, že jí vedu, takže si volno dávám sám. Vím, že odpoledne potřebuji mít volno, tak si práci ve firmě udělám dopoledne, eventuelně večer. Odpoledne mám prostě vyhrazené pro děti.


Trénujete sám?
Tady v Čechách v drtivé většině sám, jen v případě nějaké hromadné akce mi pomáhají sportovní kolegové s kterými si uspořádáme program tréninku, dohodneme postup...


Cizina?
Už 4 roky dělám specializované fotbalové kempy v Polsku, v létě i v zimě. Tam mám místní trenéry v poměru 1 trenér na 4 dětí. Děti tam jezdí české i polské. Na dvou letních kempech bylo i pár kluků z USA, přirozeně polského původu :) a v současné době bychom s dětmi rádi vyrazili na příjemný zimní kemp i do Turecka.

Zpět k Vašemu tréninku. Když se Vám sejde 5 - 7 studentů, zcela rozličných věkových kategorií, jak organizujete tréninkovou jednotku? Nejde přece pracovat s 6,10,12 15 letým dohromady.
Když se sejde tak široké spektrum, tak udělám 2 - 3 tréninky za sebou. Největší rozdíly jsou v těch nejmladších kategoriích. Pět a šest, šest a osm let. Tam jsou velké rozdíly a je třeba je oddělit. Samozřejmě též přihlížím k úrovni těch kluků.Případně speciálně uzpůsobím rozsah či druh cvičení.

Mohli bychom projít Vaší typickou tréninkovou jednotkou třeba pro kategorii 9 let?
V tom fotbale je nejspíš všechno vymyšleno. Já bych vůbec nemluvil o tom, že jsem něco vynalezl. Problém vidím v tom, že spousta trenérů nemá cit pro ty děti. Děti nechtějí sami o sobě nic zkazit, ale zatím to prostě neumí, nemají zkušenosti, nemají ještě koordinaci. Chtít po, byť štíhlým, ale vysokým 9 letým chlapci to samé jako po o dvě hlavy menším chlapci, to prostě nejde. Ten větší má obrovskou nevýhodu. Koordinaci má velmi ztíženou a má problémy sám se sebou. S ním pak musíte malinko jinak. Dívám se tedy na to „kus od kusu“ a s každým pracuji jinak. Mají ale i společná cvičení. Třeba krytí míče, kdy se jeden druhému snaží odebrat míče – ne odkopnout, odebrat. Dáváme báčko – samozřejmě v pohybu, s těmi menšími většinou na dva doteky. Ale. V klubech je běžné, že prostřednímu stačí dotek balónu, aby šel z kruhu ven. U mě musí ten prostřední balón chytit, získat. Občas hrajeme specializovaný fotbálek, třeba o víkendu, když se sejde více lidí. To vypadá tak, že třeba kluci, kteří hrajou v klubu v obraně, tak hrajou v útoku a naopak. Balón jde k postranní čáře, pakliže ho hráč úmyslně pustí do zámezí, balón ztrácí či je proti jeho týmu nařízena penalta. U starších je penalta třeba rohový kop na branku bez brankáře u mladších placírka z poloviny ,,slabší,, nohou na branku bez brankáře Vymýšlíme zábavné hry. Hrajeme třeba na 6 branek, k nejdůležitějším patří fotbálek 3 na 3 (více již z tréninkového hlediska nefunguje). Leváci mohou dávat góly jen pravačkou a zase naopak a samozřejmě jen placírkou. Pro větší kluky třeba platí gól jen od půl branky výše.Hráč v obraně nesmí balón odkopnout, jak ano, zase penalta na jakýkoli způsob proti němu, protože se má naučit ho zpracovat a rozehrát či cokoli si zkusit – je to prostě pouze trénink !      

K testům

Na svých stránkách máte volně k dispozici testovací baterii fotbalových dovedností i s velkým počtem naměřených výsledků.
90% výsledků je z našich kempů. Je to veřejná verze, kde si může každý vyzkoušet svoje schopnosti a porovnat s ostatními. Kdokoliv si muže udělat ty testy. Zdarma se zaregistruje, provede testy podle popisu doprovázeného videem a výsledky zadá na náš web. Program výsledky vyhodnotí a hráče zařadí do žebříčku, mohou se porovnávat navzájem či sami sebe porovnávat v čase.

Ten žebříček je takový pokus dát široké veřejnosti možnost se nějak poměřovat bez stresu a hlavně správným směrem. Co to je? Cvičení mají velmi přesná striktní pravidla, který vznikla na základě letitých zkušeností. Ti kluci to ve směs všichni plus minus umí. Ale v detailech se liší. Já s těmi detaily pracuji. Spousta trenérů s detaily nepracuje, ale ty jsou potom v dorostu či dospělosti zcela rozhodující. My chceme po dětech kvalitu tréninku, dosažený čas či počet je pro nás podružný. Jen tak mohou rozvíjet svoji osobnost jak po stránce technické, tak hlavně po stránce psychické, na což snad nikdo vůbec nemyslí.

Testovací baterie je Váš originál, patent?
Určitě ne. Jsou to celkem běžná cvičení. Můj patent, chcete-li to tak nazývat, je to hodnocení a způsob provedení. Musíme si uvědomit, že ten můj program je schopen porovnávat 7-15 leté děti. Musí tedy přepočítávat věkové koeficienty. Já je mám s přesností na měsíce. Už jsem řekl v úvodu – ve fotbale je asi všechno vymyšleno. Je to jedna z nejstarších a nejpopulárnějších her, které se věnuje milióny lidí, teoretiků, praktiků. Zdůrazňuji práci s detaily.Když děcko skáče přes překážku s rukama volně dolů tak je to prostě špatně bez ohledu na to, že přes tu překážku skočil, pokud ho nezastavíte a nevyžadujete přeskočení s rukama nahoře, tak ho vedete do budoucna sotva k průměru. Nedávno mi jedna bývalá vrcholová atletka vyprávěla, jak tragickou motoriku měla min. polovina jednoho našeho ligového klubu, ale pozor – mluvím nyní o dospělých. Ale my tady mluvíme  o dětech. Trochu rozvířím naše stojaté vody a o tématu si dovolím říci, že téměř každý kvalitní trenér mládeže by mohl trénovat A tým dospělých, naopak to říci rozhodně nejde.

Jakým způsobem zohledňujete ten věk?
Není to až taková věda. Mám nějaké hodnotící ,,váhy,, které mladší zvýhodňují. Takže 2 kluci stejného ročníku, kde se jeden narodil v lednu a druhý až v prosinci dosáhnou úplně jiného bodového ohodnocení za stejný výkon díky jakému si koeficientu odpovídajícímu danému věku. Zvláště u těch věkových kategorií do 10 let, je každý měsíc znát.


Jak jste odvodil ty koeficienty?
Roky praxe, ladění, pozorování. Rád bych podotknul, že mluvíme o jakési hře. Víceméně mi jde o to, aby ti kluci udělali ty testy tak, jak jsou popsaný. Domnívám se, že tudy vede cesta ke kvalitnímu tréninku, k jeho osobnímu rozvoji a jsem přesvědčen i rozvoji celého našeho fotbalu v budoucnosti

Jakou váhu přikládáte vlastními žebříčku?    
Není důležité na jakém místě je ve 12, 14 v takovém žebříčku. Důležité je, jak na tom bude v 18 letech. O tom rozhoduje kvalita dlouhodobého tréninkového procesu před momentálními dispozicemi. Můj postřeh je, že na prvních místech zdaleka nejsou ti nejlepší. Projevuje se mi to už po roce po dvou. Jsou kluci kteří jsou hnáni i rodiči za neustálými výsledky. Mám kluky, kteří mi udělají ve 12 i dříve letech tisíc nožiček. K čemu to ale je, když při zápase běhá v předklonu s nataženýma lokty nebo byť precizně nahraje a pak zůstane stát, je bez pohybu – bez dalšího zapojení. Z mého pohledu pak v 18 ten kluk nevyužije těch 1000 nožiček. Proč tam ty nožičky tedy mám ? Používám cvičení, která všichni znají, dají se dobře spočítat a dobře změřit. Je to pro ty děti i zábava. Ty testy si může udělat kdokoliv a porovnávat se s ostatními po celém „světe“. Mohou si je zkusit méně šikovní fotbalisté, se kterými se u nás nikdo nechce „trápit“. Ty lepší kluby, nevychovávají ale stahují si nejlepší „hotové“ fotbalisty už v mládežnických kategoriích. Dva roky se píše a můžete slyšet, že tomu tak není, ale opak je pravdou. Ty trenéry nezměníte během roku dvou. Bude to trvat nějakou generaci.

K Chelsea

S šesti svým kluky jsem měl možnost navštívit tento klub. K organizaci mládeže mohu říci, že tam opravdu trénují, učej je hrát. Při naší debatě s Petrem Čechem vyplynulo, že zde ty kluky do 15 let skutečně učí hrát fotbal a potom přijde taktika, síla, rychlost, výbušnost. Prostě všechno to ostatní. Podle mého, pokud do těch 14, 15 let do těch dětí nenahustíte techniku, tak potom nemají šanci. Hustit taktiku, vytrvalost sílu do 12 letých dětí je naprosto zbytečný. Už i z toho hlediska, že mezi nimi jsou stále takové fyzické rozdíly, i když jsou narození ve stejném měsíci. S vyzrálými mladými muži, z psychického i fyzického hlediska, pak můžete dělat to další.

Mám mezi svými svěřenci hráče, kteří patří ve svých klubech min. k těm nejlepším. Jejich rodiče si stýskají : “To jsou samé turnaje, zápasy, hra na výsledky.“ Z takových věcí je mi smutno a já u těch klubů za ty dva roky posun nevidím. A není to zdaleka jen věc trenérů. Pak přistupují další věci. Hrají jen „mazlíčci“ rodičů, kteří dali sponzorský dar apod. A ti 10 letí kluci to moc dobře cítí, že je někde něco špatně.



Děkuji za rozhovor

   ^{Připravil Ing. Radek Votípka, www.fotbal-trenink.cz}