Psychologie, didaktika, koučink

Desatero správného postoje

Pátek, 06 Červenec 2012 09:24

"Domnívám se, ve sportovci je třeba budovat postoj, který vytváří předpoklad k tomu, že v seniorském věku bude se svou rolí natolik splynut, že bude podávat subjektivně co možná nejlepší výkony. V praxi to znamená, že v oblasti stavu mysli cílím na to, uvést sportovce do stavu zóny, která je ideálním bodem sportovního výkonu.": Marian Jelínek a jeho neortodoxní pohled na sportovní výkon.

Desatero správného postoje

Náhled do trenérské metodiky, která má hráčům napomáhat modelovat jejich postoj tak, aby vedl k dosažení sebeaktualizace.

1. Oddávej se pozitivnímu snění

Děti si rády hrají, ve své hře třeba na doktora tu roli plní bezezbytku, splynou s ní pouze na základě vnitřní motivace. Ve sportu jsou však děti od hry paradoxně odpoutávány nesmyslným tlakem na výsledky, neustálým odměňováním – vždy hrají za určitým účelem. V tomto bodě se snažím v dětech simulovat „hraní“ už před tréninkem: „Viděli jste včera v televizi finále mistrovství světa? Tak dnes jde na trénink červená pětka – Rusové, žlutá…“, a po tréninku s nimi sním: „Kluci, představte si, že hrajete extraligu…“, a děti debatují o hypotetických situacích.

2. Buduj vítězný postoj

Pak však diskusi utnu a mluvím o tom, že ten sen se může splnit – jde mi o to, aby se snění transformovalo ve vizi, která je určitém časovém horizontu reálná. Ve své podstatě jde o jakousi energii záměru, který tréninkovým procesem nabývá na hmatatelnosti. Děti na začátku sezóny svůj sen formulují a poté jej zkorigují za pomoci rodičů a trenéra.

3. Využívej vnitřní motivace

Problémem dneška je ulpívání na motivaci zvenčí, o rozvoj vnitřní motivace sportovce se nestaráme, což působí negativně zvláště v juniorském a seniorském věku, kdy do života hráčů navíc vstupují agenti, reklama, média. Proto mi jde o to, aby děti hrály hlavně pro pocit, který jim hra přináší, aby se uměly radovat jen tak, z vydařené akce. Téměř při každém tréninku zdůrazňuji, že s úspěchem přijdou i materiální statky, ale s hmotnými atributy úspěch přijít nemusí; k posílení vnitřní motivace tedy využívám také formu citátů vyvěšených v kabině.

4. Buď „tady a teď“

Je třeba, aby byl hráč na tréninku neustále myslí přítomen – usiluji o sjednocení, jakousi koherenci sil člověka, proto vyžaduji aby si hráč vizualizoval, co se v jeho těle děje a pochopil, jak to pozitivně ovlivní jeho výkon. Určitá cvičení doprovázím mluveným projevem o tom, co se právě v těle děje. Cesta k ideálnímu výkonu vede pouze přes přítomnost, nikoli přes minulost či budoucnost. Využívání pozitivních hypotéz, které chápu jako určitý druh fixační představy, je právě proto pouhým přechodným stavem v tréninku naší mysli, který vede ke stavu prospěšnějšímu pro naše výkony - a tím je stav přítomnosti.

Již dávní mistři meditačního umění si byli nejspíš vědomi moci přítomnosti a nezastupitelné role dýchání. Zároveň předpokládali, že pro úplného začátečníka je téměř nemožné odpoutat se od neustálého přemýšlení a navodit stav bez myšlenek, dýchání tedy využívali jako způsob, jak zůstat v přítomnosti. Pokud se vědomě zabýváme svým dechem, rázem se jako zázrakem přesouváme do přítomnosti. Přesněji řečeno ji ve své mysli neopouštíme.

5. Změň hrozby ve výzvy

Učím svěřence dívat se na jakoukoli situaci ve sportu z pozice výzvy, ne hrozby, z pozice toho, co mohu získat, nikoli ztratit; Generovat pozitivní představy typu: „Víte, co by to znamenalo vyhrát!“, nebo: „Dokážeš si představit, co budou dělat diváci, až dáš gól?“

6. Odbourej lpění

Lpění vede ke strachu a ten plodí chyby, k jeho odbourání pomyslné přehrávání si nejhorší možné varianty, která může nastat. Efektem je prosté snížení důležitosti, kterého není dosaženo na úkor snížení motivace či touhy po vítězství – tento postup nazývám pročištěním energie záměru.

7. Udělej si ze strachu kamaráda

Udělat si ze strachu kamaráda znamená nebojovat proti němu, ale snažit se ho transformovat. Sportovec se tím stává imaginárním lékařem, který jed přetváří v lék. Strach signalizuje možnost růstu, buďme za něj tedy vděčni. Je to kamarád, který nám tíká, že už konečně o něco jde. Světencům často vyprávím příběh o bohu Amitábha, který „sedí na pavím trůnu, což poukazuje na otevřenost a schopnost přijímat – v mýtech se páv živí jedem a jeho nádherné peří je vytvořeno z pozřeného jedu. Je to otevřenost, která se rozevírá natolik, že se dokáže vypořádat s jakoukoli negativní situací“ (Trungpa, 2005; s. 27)

8. Vyhledávej krizové situace

Pro tento bod je charakteristické učit jedince chtít vyhledávat krizové situace. Nejde tedy jen o boj či přátelství se strachem, ale o cílenou ochotu jít mu naproti, chtít se bát. Vždyť, jak už víme, páv, který jedovatou rostlinu sní a energii obsaženou v jedu využije k tomu, aby ještě více zkrásněl, v podstatě přemění jed na energii růstu. Naším cílem je tedy osvojit si metodu samoosvobozování se od „sportovních strachů“ v okamžiku, kdy nám vytanou na mysli.

9. Změň víru ve vědění

V tomto bodě se snažím světencům vysvětlit rozdíl mezi vírou a věděním. Nejdříve na několika případech ukáži, jak je důležité věřit, mít pozitivní myšlenky. Po odzkoušení blahodárných účinků pozitivního myšlení, otevírám další stupeň, který je za vírou, tj. vědění. Něco vědět je stav bez pochybností, je třeba přijmout, že je tomu prostě tak. Stav víry v sobě obsahuje určité obavy, které pak markantně ovlivňují úroveň energie sportovce.

10. Dodržuj pracovní etiku

Je třeba, aby sportovec v rámci své profese dodržoval určité zásady, jako je například úkol postupně poznávat sám sebe při využití znalostí z různých oborů, a připravit se tak co nejlépe k podání optimálního výkonu. Patří sem také příprava na negativní reakce okolí a osvojení schopnosti se s nimi vyrovnat. Důležité je také přijmout etické principy fungování vztahů – ke spoluhráči, protihráči, rozhodčímu, trenérovi a k jejich autonomním rozhodnutím; nesmím však také opomenout problematiku výživy. Jedním z nejzákladnějších prvků je však správná technika dýchání. Saul Miller, jeden z nejuznávanějších sportovních psychologů v Severní Americe tíká, že: „Pouhé dýchání ti může pomoci cítit se klidněji…pomocí dechu můžeš kontrolovat pocity jako naptíklad strach či hněv…“ (Miller, 2003,s. 48 ).


Děti například učím propojit správné dýchání s tréninkem, proto jim různou formou vysvětluji, že dýchání je nanejvýš důležitou funkcí našeho těla. Řadu dní vydržíme bez jídla, kratší čas bez pití, ale bez dechu jen velmi krátkou dobu. Stav mysli, nebo chcete-li psychika, je úzce spojen se složením krve – a „zdravá“ krev je odvislá od správného okysličování v plicích. Z toho plyne, že ovládáním dechu lze druhotně ovlivnit i náš psychický stav. Chci tím vlastně říct, že podobně jako je nemožné dýchat správně při velkém vzrušení, je naopak obtížné rozčílit se při správném, klidném, pomalém a rytmickém dýchání. Rytmus našeho dechu velice úzce souvisí s naší obavou či bázní, s projevem strachu v nás, ať už je zapříčiněný jakýmkoli důvodem. Vnitřní rovnováhu lépe udržíme, respektive ji podpoříme, i pomocí regulace dechu. Měli bychom vědět, že každému stavu mysli odpovídá i jistý vzorec dýchání. Je zajímavé, že když pozorujete úspěšné, v krizových situacích odolné sportovce, a srovnáte je s těmi, kteří takzvaně psychicky selhávají, často shledáte, že tito sportovci se od sebe výrazně liší mimo jiné rozdílnou technikou dechu.

Z praktického hlediska je dobré naučit sportovce všech věkových kategorií vzpomenout si na dech v okamžicích, kdy přicházejí negativní myšlenky, například obava či strach. Jde o uvolněné a koncentrované nádechy a výdechy, osvěží se tak mysl, zklidní tepová frekvence, potažmo i emoce. Dech je klíčem k emocionálnímu stavu, protože reaguje na úroveň napětí a také ho ovlivňuje. Dech je jednotícím pojítkem mezi myslí a tělem.

Závěr

Sportovní výkony již dosahují k maximální hranici fyzické výkonnosti člověka – o moc více již trénovat nelze. Cesta ke zlepšení výkonů tedy nevede pouze „skrze výlučně fyzické“, v současnosti je totiž možné zlepšit fyziologické parametry organizmu prakticky jen dodáváním určitých látek z vnějšku. Osobně si myslím, a obdobně to cítí i řada vynikajících vrcholových sportovců, že nyní je potřebné vydat se cestou, kterou jsme až dosud přehlíželi nebo podceňovali – naším úkolem je zaměřit se na rozvoj vnitřních sil, ukrytých v nás či kolem nás ve formě různých druhů nefyziologických energií a energií naší mysli. Předpokládám, že hlubší prozkoumání těchto sil a energií povede v blízké budoucnosti ke změně paradigmatu, k novým odhalením nejen v oblasti fyziologie a psychologie. V tomto ohledu je můj příspěvek pouhým transdisciplinárním a interdisciplinárním náhledem do dané problematiky. Jeho cílem je iniciovat změnu pohledu na sportovní výkonnost vrcholových sportovců a celkovou restrukturalizaci koncepce jejich přípravy už od dětského věku.

^{Literatura
Beggová, D. (2003). Synchronicita: náhody, k nimž nedochází náhodou. Praha: Metafora.
Douillard, J. (2003). Tělo, mysl a sport: návod, jak po celý život udržet mysl a tělo v dobré kondici a plně využít svých možností. Praha: Pragma.
Drapela, V. J. (1997). Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál.
Fraisse, P. (1968). Inteligencia, osobnosť : kapitoly z experimentálnej psychologie. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladateľstvo.
Grof, S. (2009). Lidské vědomí a tajemství smrti. Praha: Argo.
Hill, K. L. (2001). Frameworks for Sport Psychologists: Enhancing Sport Performance.
Champaign, IL: Human Kinetics. Hogenová, A. (2005). K filosofii výkonu. Praha: Eurolex Bohemia.
Jackson, S. & Csikszentmihalyi, M. (1999). Flow in sports: The keys to optimal experiences and performances.
Champaign, IL: Human Kinetics. Jelínek, M. (2009). Být hokejistou v. hrát hokej. Lidové noviny, 3. 10. 2009.
Jung, C. G. (1998). Vzpomínky, sny, myšlenky. : Atlantis.
Kabošová, S. M. & Jelínek, M. (2003). Skrytá cesta k vítězství : utajené zákulisí sportu. Praha: Eminent.
Maltz, M. (1998). Psychokybernetika. Praha: Pragma.
Maslow, A. H. (1970). Motivation and Personality. New York: Harper and Row.
Maslow, A. H. (1971). The Farther Reaches of Human Nature. New York: McGraw – Hill.
Miller, S. (2003). Hockey Tough: A Winning Mental Game. Champaign, IL: Human Kinetics.
Thorne, F. C. (1963). The clinical use of peak and nadir experience reports. Journal of Clinical Psychology, 19, 248-250.
Torres, A. (2007). Setkání s Nagualem: Rozhovory s Carlosem Castanedou. Praha: Formát.
Trungpa, Ch. (2005). Tibetská kniha mrtvých: Velké osvobození nasloucháním v bardu. Praha: Eminent.
Young, J. A. & Pain, M. D. (1999). The Zone: Evidence of a Universal Phenomenon for Athletes Across Sports. Athletic Insight (The Online Journal of Sport Psychology), November 1999, Vol. 1, č. 3.
Watson, J. B. (1968). Behaviorismus : Ergänzt durch den Aufsatz Psychologie, wie sie der Behaviorist sieht. Köln : Kiepenheuer und Witsch.}

_{Připravil Radek Votípka, www.fotbal-trenink.cz}