Zajímavosti

Psychokinetika

Středa, 11 Červenec 2012 12:07

Tento článek byl nedávno publikován v časopise pro trenéry italské fotbalové federace. Není třeba se učit italsky. S naším webem držíte krok s moderními trendy. Připravili jsme pro vás volný překlad s vlastními poznámkami, zkušenostmi a názory.

 

Je na každém z nás, jak k novým metodám přistoupíme. Některé zaručeně nové metody jsou jen poutavě podané a marketinkově nablýskaně zabalené celkem známé věci. Jiné metody jsou opravdu nové, ale fotbalu nic dramatického přinést nemohou. Pak jsou metody, které přináší do tréninkového procesu nový pohled a mohou v sobě skrývat využitelný potenciál. Psychokineku bychom zařadili spíše do té poslední kategorie a proto se jí budeme věnovat trochu podrobněji.   

Nepleťme si psychokinetiku s psychokinezí. Dnes nebudeme pouhou silou mysli ohýbat a přemisťovat věci .

Úvod

Fotbalová evoluce během posledních 5-10 let výrazně omezila herní prostor každého hráče a s tím i čas, který má hráč k dispozici na „odehrání“ míče. Tato změna též radikálně mění rozhodovací procesy a chování hráčů na hřišti. Není to tak dávno, co se hráči rozhodovali o řešení herní situace až po té, co měli míč pod kontrolou. Dnes musí mít hráč vyhodnocenou situaci dříve než dostane míč pod kontrolu. Hráč tedy musí být dostatečně fyzicky a mentálně vybaven, technicky a takticky připraven, aby mohl „přečíst“ a vyřešit každou herní situaci ve vysokém tempu. Ze všech uvedených nároků kladených na hráče dnešní doby, je klíčový požadavek včasného až dopředného rozšifrování aktuálního dění na hřišti a na jeho základě zvolení optimálního řešení. Napadá nás okamžitě otázka:“Jdou tyto „mentální“ kvality trénovat nebo jsou dané jen genetickým dědictvím hráče?“ V Itálii věří, že genetické věno je základní složkou vývoje a formování dobrého hráče, ale zároveň cítí, že cílená a plánovaná „mentální“ příprava je nejen vhodná, ale dokonce nezbytná.  


V každém sportovním odvětví mají kognitivní schopnosti velký dopad na sportovcův proces učení a následně jeho výkonnost. Ve fotbale zvlášť platí, že se všechny herní situace vyznačují téměř nekonečnou taktickou variabilitou: „Kde je míč; kde jsou spoluhráči; kde jsou protihráči; kde je branka; v kterém prostoru hřiště se hraje?“. To je jen zlomek otázek, na které si hráč musí neustále odpovídat, a odpovědi musí být okamžité. Fotbal je tedy charakterizován obrovským množstvím kombinací pohybů s míčem a hlavně bez míče, ať už tým útočí nebo brání. Hráč volí odpovědi na základě své znalosti a zkušeností. Moderní trénink tedy bere na zřetel nejen motorickou stránku věci(provedení přihrávky, střely, hlavičky) nýbrž i stránku, která motorické předchází. Mentální stránka věci, kam zahrnujeme paměť, percepci, schopnost analyzovat situaci, koncentraci, je daná genetickými předpoklady každého z nás. Toto dědictví po rodičích je třeba dále rozvíjet integrovaně s rozvojem taktiky, techniky i kondice.

Psychokinetika – teorie a principy

Hráč fotbalu je v každém momentu bombardován stimuly různého charakteru. Fotbal je otevřená sportovní disciplína, ve které je každá akce důsledkem aktuálního dění na „place“. Všechno se neustále mění a proces neustálého vyhodnocování a reagování je nekonečný. Nepředvídatelnost je základní charakteristika fotbalu. Je to jakýsi Brownův pohyb(náhodný pohyb mikroskopických částic). Schopnost tuto nepředvídatelnost rozkrývat (nalézat jakýsi řád v Brownově pohybu) lépe než soupeř, nám dává velkou výhodu. Proto je třeba se věnovat specifickému tréninku těchto mentálních procesů, které předcházejí vlastní motorické činnosti. Smysl pro detail, schopnost odlišit podstatné od nepodstatného, to jsou základní faktory úspěšného „čtení hry“. Psychokinetika je možnou odpovědí na otázku, jak na této předmotorické složce pracovat. Pracovat globálně, v rámci celkového rozvoje hráče. Zahrnuje totiž všechno co má dočinění s vlastním pohybem(kinetik) i s rozhodováním(psycho), které vlastnímu pohybu předchází.

Kdy používat psychokinetiku, jak a jak často

Principy psychokinetického tréninku a jejich dodržování, jsou zásadní. Hráči si musí uvědomovat co dělají, proč a jak. Je důležité, abychom hráče pro tuto metodu získali, protože motivace je základním předpokladem každého pokroku. Trenéři, používající tuto metodu, musí být velmi metodičtí a připravovat tréninkové jednotky citlivě tak, aby postupně náročnější a náročnější cíle, byly vždy dostatečně jednoduché a zvládnutelné. Hráč nalézá řešení během hry(cvičení), analyzuje a „zapamatovává“ si jej a používá v podobných situacích. Hráč zapojuje centrální nervovou soustavu a propojuje tělo a mozek. Důležitým aspektem je vztah mezi hráči a trenérem i hráči navzájem, vzájemný respekt a důvěra. Trenér upozorňuje na chyby a vhodnými otázkami se snaží hráče navést na řešení, na které si přijdou sami. Sám jen zřídka poskytne řešení.
   
Hlavním cílem psychokinetiky je vystavovat hráče situacím, které řeší nejen visuálním posouzením, ale rovněž tak jakýmsi šestým smyslem, citem, vhledem do hry a jsou schopni dopředu posoudit a vybrat optimální řešení v rámci okolních podmínek, kterými jsou omezení. Visuální vjem zůstává stěžejním zdrojem dat pro rozhodovací procesy.

Psychokinetika není primárně určena jako herní trénink. Pro její zapojení je vhodné přípravné období. Počáteční intenzivnější výskyt v tréninkových jednotkách se jeví jako vhodný způsob nasazení této metody. Postupně můžeme omezovat četnost a zvyšovat obtížnost. Cvičení by nemělo trvat více než 10-15 minut s adekvátním odpočinkem. Zřejmé pokroky herní inteligence hráčů jsou umocněny atmosférou, která v týmu panuje. Lidské nitro má nepředstavitelné rezervy, a fotbal, stejně jako sport obecně, má svou budoucnost v hledání a studování nových tréninkových metod, které umožní více využívat lidský potenciál.  

Didaktika a dávkování

Když trenér začíná ve svých tréninkových jednotkách používat psychokinetiku, musí být velice obezřetný k zatížení centrální nervové soustavy hráčů. Existuje celkem velké riziko, že nepřiměřenou zátěží CNS vyvoláme v hráčích pocity zmatenosti, frustrace a ztráty sebevědomí. Hráči si musí plně uvědomovat co a proč dělají. Na začátku musí být cvičení jednoduchá, aby umožnila hráčům pochopit situaci a najít včas odpověď. Postupně trenér zkracuje čas potřebný pro vyhodnocení situace, přidává i další proměnné. Hráči postupně vstřebávají principy cvičeních, dochází k přenosu nabytých zkušeností mezi více či méně podobnými cvičeními. Trenér sleduje a vyhodnocuje, zda cvičení opakovat, ztížit či již přejít k jinému.

 

Brzy vyjde druhý článek s touto tématikou, kde si již uvedeme praktické ukázky a postřehy k této metodě.

 

^{Připravil Ing. Radek Votípka, www.fotbal-trenink.cz, zdroj http://www.scribd.com/doc/66712978/Psycho-Kinetics-Training}