Jak trénovat
Rukověť pro trenéry dětí a jejich rodiče 1 - Rozvoj sebedůvěry
Sobota, 20 Říjen 2012 06:30
| Obsah |
|---|
| Rukověť pro trenéry dětí a jejich rodiče 1 |
| Filosofie klubu a trenéra, spolupráce s rodiči |
| Rozvoj sebedůvěry |
| Rozvoj spolupráce |
| Rozvoj soutěživosti |
| Rozvoj učenlivosti |
| -všechny strany |
Rozvoj sebedůvěry
Je významný jak pro učební proces, tak i pro soutěžení s ostatními dětmi. Souvisí samozřejmě i se sebedůvěrou a sebeúctou v mimofotbalovém životě. Trenéři by měli v tomto ohledu dbát na to, aby cvičení a hry, které děti na tréninku provádějí, byly přiměřeně obtížné. Dětem se musí dařit, ale zároveň musí představovat nějakou výzvu. Pokud tedy nějakou dovednost dítě dělá běžně tak, že se mu zhruba 8x z 10 pokusů daří je třeba cvičení změnit či ztížit. Mluvíme o „optimální“ výzvě.
Malou sebedůvěru můžeme poznat podle těchto znaků:
- Malá snaha a vyhýbání se obtížnému
- Hledání výmluv, proč se něco nedaří
- přímé vyřčení „na to nemám, to je moc těžké“
- snadné vzdávání toho, co se nedaří
- plané snění = vysoké a vzdálené cíle, ale bez konkrétní ochoty plnit dílčí kroky
Pokud se některé z výše uvedených projevů opakují, je třeba řešit plán na zvyšování sebedůvěry. To je složitější a je vhodné se poradit se zkušenějším nebo specialistou. V základu je však třeba dostávat takové děti ještě více do činností, které se jim daří, nebo které se mohou brzy podařit a je na nich možné ukázat jakého pokroku je dítě schopné, pokud se snaží. Takové zkušenosti pak navlékat jako korálky a tím postupně budovat sebedůvěru.
Na takovou individuální práci trenér často nemá příliš času či pozornosti a opět vyvstává potřeba spolupracovat s rodiči. Rodiče by měli ve společném čase s dětmi dodávat sebedůvěru a ukazovat jim, co vše se již naučili a jaký zajímavý další úkol je na řadě. Tento přístup jim může připomínat trenér spolu s drobnými úkoly, které děti mohou dostávat (dosáhnout si na špičky, udělat kotrmelec, trefit míč na cíl atd.)
Pozor, nepodceňujme ani nepřehánějme soudy! U dětí do cca 7 let je nechuť dělat věci, které se nedaří běžná, ale se stoupajícími zkušenostmi s učením, se toto mění. Je však třeba, aby byly úkoly přiměřené (optimální výzva). Dosažený pokrok má být dětem připomínán a snaha chválena. „Vidíš, paráda, ještě před týdnem si říkal jak je to těžké a teď už to uděláš 5x z deseti.“
1. Zkuste se zamyslet, jaké jsou děti, které trénujete a jestli najdete opakované zmíněné projevy? Jak se svými zjištěními naložíte?
2. Zkuste dávat dětem zmíněné úkoly, které by mohly splnit a po čase se jich zeptat, jak se jim to líbí.
3. Požádejte děti, aby vám řekly (či doma napsaly) co jim nedávno nešlo a co se již svou snahou naučily.