V posledních letech se stále častěji setkáváme s pokrokovými metodami, které se snaží rozvíjet hráče odlišným způsobem, než jsme byli dlouhá léta zvyklí.  

 

 

 

 

"Vidíme mozkem, ne očima."

Toto vědecky podložené konstatování bylo stěžejním východiskem pro více než 20 let trvající vývoj CogiTraining metody. 

Po mnoho let (hlavně v profesionálním fotbale) byly aplikovány do tréninkového procesu výsledky sportovní medicíny. Bohužel, většinou se jednalo jen o aplikaci poznatků týkajících se kondičního tréninku a rehabilitace. Například:

Když se však zamyslíme nad tréninkem vlastní hry ( jak přihrát, kam si naběhnout, jak pracovat s prostorem a časem – prostě jak hrát fotbal), jsou současné metody založeny hlavně (jestli ne zcela) na empirickém přístupu: jsou používána cvičení, u kterých trenér intuitivně cítí, že přispějí ke zvýšení výkonu hráčů během zápasu. Většina cvičení jsou předávána z generace na generaci, přičemž si každý přidá něco ze svých empirických zkušeností. 

Další způsob jak posunout svůj tým spatřují trenéři v herní systému (WM, 3-4-3, 4-4-2, atd.). A znovu, jsou odkázáni na empirický přístup, který nebere až tak na zřetel hráče samotné (zatím co sportovní medicína neustále povzbuzuje celou trenérskou obec k individuálnímu přístupu).  

Středobodem vzniku CogiTraining metody byly jednoduché otázky. Jak můžeme lépe učit týmovým hrám (v tomto případě fotbalu) sestavením tréninkového procesu na základě současných vědeckých znalostí o lidském mozku z hlediska jeho fungování a procesu učení? Jak zapracovat do každého cvičení objevy na poli neorologie ( lekařská disciplína, která udělala během posledních 15 let velký krok vpřed) související s procesem učení? 

CogiTraining metoda je založena na výsledkých rozsáhlých výzkumů neurologie, neuropsychologie, neurobiologie, kinesiologie, posturologie, neuropedagogiky a didaktiky. Hlavním cílem bylo lépe pochopit jak je mozek organizován a jak to využít k zvyšování lidské výkonnosti. 

Mnoho desítek let jsme mohli být svědky hledání způsobů rozvoje hlavně fyzickou cestou. Kondice vítězila všude na světě. Dnes víme, že velký potenciál skrývá náš mozek. 

Potřebujeme si uvědomit, že naše smysly a mozek nepřetržitě vytvářejí obraz skutečného dění kolem nás. Tento obraz se více či méně liší od reality. Mnoho sluchových, visuálních a poznávacích iluzí je vytvářeno mozkem. 

Náš mozek je tak komplexní, že vždy bude naléhat a provokovat k hledání lepších způsobů našeho rozvoje. Nikdy nenastane den, kdy bychom mohli konstatovat, že jsme dosáhli dokonalosti. Svět je neustále se měnící prostředí. Pochopení proměnlivosti našeho života bude výzvou pro budoucí generace. 

Před 20 lety jsme začli studovat lidské tělo a před 15 lety jsem se více zaměřili na náš mozek. Fascinující výslekdy práce mnoha neurologů nás přesvědčily, že vstupujeme do nové revoluční éry "fascinujícího světa všemocného mozku."

Po léta celý fotbalový svět věřil, že rozvoj hráčovi kondice a příprava geniálních taktických plánů zajistí vysokou kvalitu herního výkonu a povede ke kýženým výsledkům. V poslední době španělský národní tým popřel tuto dříve nevyvratitelnou pravdu. Vše spočívá v práci s prostorem, časem, rytmem spolu s výjimečnými technickými a mentálními dovednostmi. 

To před léty pochopili i  Michel Bruyninckx a José Riga a vytvořili speciální tréninkový program zaměřující se na rozvoj kognitivních dovedností hráčů. Zapracovali poznatky neurologie do fotbalového tréninku a společně sestavili cvičení, která formují mozky hráčů třeba otázkami v cizím jazyce, pohazováním si s tenisákem a vyvolávání různých barev a to všechno během fotbalových cvičení. 

"Rozhodování mnoha hráčů je totiž pomalé, což je zapříčiněno slabou nebo neexistující schopností vidět a vnímat dění na hřišti v momentě, kdy nemají míč. Nezapomeňme, že 98% času jsou hráči bez míče. I při jednoduchém cvičení se proto snažíme pracovat nejen na hráčově technice, ale též vnímání, koncentraci, atd."

Dále je třeba si uvědomit, že učení je vždy doprovázeno emocemi. Nebude procesu učení bez vhodných emocí, které je třeba umět spouštět. Vhodné podmínky pro učení a současné plnění několika úkolů jsou klíčové momenty CogiTraining metody.

Jedna z největších výzev fotbalového tréninku, je vhodné zkloubení tréninkového programu s vlastní herní realitou. Protože fotbal je velice komplexní aktivita, není jednoduché nalézt strukturovanou tréninkovou strategii, které by pokrývala specifické potřeby z hlediska psychologiského, technického a taktického. 

Po dlouhá léta jsme hledali řešení integrace rozvoje potřebných dovedností těla a mysli každého hráče s maximálním respektováním individuálních odlišností jednotlivých hráčů. Současná neurologie upozorňuje na přehnaný důraz na kondiční trénink a poukazuje na fakt, že každý hráč si zkouší najít svůj vlastní herní styl. Toto hledání je ovlivňeno fyzickou a mentální výbavou každého z hráčů. Dále je třeba též vzít v úvahu vliv prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Jeho motorické i mentální složky výkonu již mohou být poznamenány prvními trhlinami dříve, než absolvuje svůj první trénink. Porozuměním a zvažováním všech těchto okolností se stává tréninkový proces složitějším. Připomeňme slova klasika:"Jedinou životní jistotou je změna."    

Základním principem CogiTraining metody se tak stalo poznat individualitu každého hráče a tuto znalost promítnout do tréninkového programu. V minulosti všechny fotbalové federace a autoři pracovali s obecnými postupy. Jenže pozor. Globalizování je skvělý způsob jak skrýt problémy.  

Profilováním hráčů a studiem kognitivní neurologie a neuropsychologie jsme pochopili, že organizace tréninkových jednotek potřebuje revizi. Podceňování většiny objevů týkajících se procesů v našem mozku nás donutilo zabývat se inovativními tréninkovými metodami, které budou vycházet z holistického náhledu na proces učení.  

Hlavním průlomem naší metody je to, že při tréninku pracuje s hráčovými neurologickými a percepčními rezervami v rámci skupinového tréninku. Přesto dál respektujeme a podporujeme individualitu každého hráče.

 

 

Dnes mají všechny kluby týmy kondičních trenérů a fyzioterapeutů, kteří bdí nad tělem hráčů a snaží se je vyladit na maximální výkon. Zabývá se však někdo cíleným tréninkem mozku ?

Vědci londýnské univezity Brunel University jsou přesvědčeni, že největší hráči jako Lionel Messi a Cristiano Ronaldo mají těžko na první pohled identifikovatelnou schopnost lépe předvídat pohyby soupeřů. Jejich studie připoměla myšlenku Johana Cruyffa, jednoho z největších hráčů všech dob, "Fotbal je hra, která se hraje hlavou." 

Výsledky výzkumu publikované v časopise Sport and  Exercise Psychology zjistily, u 39 testovaných hráčů, že čím zkušenější hráč, tím větší šance neskočit na fintu soupeře. 

"Dovedu si představit, že jednou budou top týmy zaměstnávat neurology," přemítá Dr. Dan Bishop z Brunel's Center for Sports Medicine and Human Performance.   

"Potřebujeme rozvíjet engram – neurologickou dráhu – v mozku,"řekl  Bruyninckx časopisu The Blizzard. "Vždy jsme se učili, že sportovní aktivity jsou mechanického charakteru, ale víme, že na základě intervencí mozku."  

Myšlenka skrývající se za jeho přístupem je jednoduchá – vychovat hráče, který přemýšlí tak rychle, jako kope do míče. Je to o vytváření nových spojeních v "mozkovém obvodu" a jejich pevném zadrátování. Klíčovou roli v tom hraje myelin, izolační materiál tvořící vstvu – myelinovou pochvu kolem axonů neuronů. Opakovaným stimulováním se vrstva stává silnější.  

 

Stále větší počet trenérů příjímá myšlenku potřeby rozvíjet mozek hráčů. Jedním z nich je i Kevin McGreskin, technický ředitel Soccer Eye Q – společnost, která se specializuje na trénink špičkových hráčů.

 

Časopis The Blizzard jej cituje:"Mám pocit, že trenéři zapomněli nebo si vůbec neuvědomují, že fotbal je nesmírně kognitivní sport. Naším úkolem je rozvoj mozku stejně jako těla. Je však mnohem jednodušší a zřetelnější všímat si a měřit fyziologické pokroky našich hráčů, než se zabývat kognitivními atributy jejich výkonu." 

Bruyninckxva práce byla oceněna i světovou trenérskou špičkou Jose Mourinhem, který nyní trénuje Real Madrid, získal titul ve čtyřech různých zemích a dvakrát zvedl nad hlavu pohár vítěze Ligy mistrů. 

"Mourinho okamžitě pochopil o co mi jde a položil mi několik inteligentních otázek," vzpomíná Bruyninckx. "Také si všimnul, že cvičení vyžadují velké týmové zapojení, koncentraci, pozornost, neustálé podněcování vnímavosti, což společně může přinést mnoho inteligence do vlastní hry." 

Cvičení, která  Bruyninckx používá – "během pěti let jsem snad nepoužil jedno cvičení více než třikrát" – začínají od nejjednudušších a postupně nabírají na komplexnosti, aby rozvíjeli koncentraci a dovednosti. Tato myšlenka "přetížení" zajišťuje aktivní zapojení hráčů do cvičení, i když zrovna nemají míč. Upřednostňování týmu nad individualitou je klíčové – "děláme to společně" je jeden z postulátů – a s trochou nadsázky přirovnává cvičení k fotbalové sociální síti. 

 

Fotbal je prostorová hrá a vyžaduje trénik vnímání – to jak periferního vidění tak normálního. Přímá vertikální hra vede k častým ztrátám míče. Jesltiže tým hraje s míčem v úhlech v dostatečně vysokém tempu, je téměř nemožné ho zbavit míče. Tempo tvého týmu bude tak vysoké, že se soupeř nikdy nedostane do zápasu."

Myšlenka "přetížení" je klíčová pro McGreskina i Bruyninckxa. Zatímco Belgičan nechává své hráče při nabírání síly a kondice mluvit ve čtyřech různých jazycích, Skot sestavil cvičení při kterém si hráči házejí tenisákem, pokřikují různé barvy a přitom pilují přihrávky. Cvičení s "přetížením" zrychluje nejen nohy hráčů, ale též jejich myšlení. 

 

 

Příště již ukážeme několik cvičení z dílny uváděné metody.

Komentáře

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."