Michal Kolčava, trenér žáků 2009

Středa, 30 Červen 2010 10:10

 Trenér ženského fotbalu 2009, trenér dorostu 2009 a trenér žáků 2009. Postupně vás seznámíme se všemi držiteli těchto prestižních cen našeho neprofesionálního fotbalu, které byly vyhlášeny počátkem roku 2010 již po osmé.

Začátkem roku 2010 byly v Praze na Žofíně vyhlášeny výsledky již 8. ročníku Galavečera Grassroots fotbalu ČMFS za rok 2009. Je to anketa věnovaná neprofesionálnímu fotbalu, kde se vyhlašují nejlepší starší a mladší dorostenci, nejlepší futsalisté, fotbalistky, dále trenéři žáků, dorostenců, futsalistů, fotbalistek a talenty futsalu či ženského fotbalu.

My jsem položili stejné otázky vítězům kategorie trenér ženského fotbalu, trenér dorostu a trenér žáků. Postupně vám předložíme dotazník všech třech vítězů v uvedených kategoriích. Druhý dotazník pro nás vyplnil Michal Kolčava, vedoucí trenér sportovních tříd v FK Teplice – trenér žáků 2009.

Mohl byste se stručně představit a to zejména po Vaší trenérské stránce? Jakou trenérskou licencí disponujete?
Narodil jsem se v Litomyšli, své první fotbalové kroky jsem zahájil v rodném Dolním Újezdě. V dorostenecké kategorii jsem přešel do Svitav, kde jsem nakoukl i do dospělého fotbalu. Divizi mužů jsem si zahrál i v České Třebové. Nemůžu zapomenout ani za duely v dresu rodného Dolního Újezda v krajských soutěžích. Trenérskou práci jsem zahájil u přípravek v Dolním Újezdě, kde jsem vypomáhal když jsem studoval na vysoké škole v Olomouci (Fakulta tělesné kultury, obor učitelství Tělesná výchova – Matematika). Dále jsem pokračoval v SK Sigmě Olomouc u dorostenecké kategorie – extraliga mladšího dorostu a v kategorii mladších žáků. Po třech letech jsem přijal nabídku z FK Baumit Jablonec, kde jsem 4,5 roku působil na pozici vedoucí trenér sportovních tříd a na této pozici působím i nyní v FK Teplice. Disponuji trenérskou licencí Trenér mládeže UEFA.


Co pro vás znamená udělený titul trenér roku,zavazuje Vás to k nějakým cílům,cítí teď nějakou vetší zodpovědnost?
Titul pro mě osobně znamenal hodně. To jsou okamžiky na které se nezapomíná a zanechali v každém z nás stopu navždy. Pak jsem hlavně rád za kluky. Sešel se zde výjimečný ročník a kluci utvořili výborný kolektiv a já jsem rád, že jsem byl jeho součástí i když jenom půl roku. Ale nebylo to jen ocenění pro náš tým ale i pro spolupracovníky, trenéry a ostatní lidi, kteří se okolo mládeže v Teplicích pohybují. A v neposlední řadě i pro celý klub FK Teplice v čele vedením klubu.


Myslíte, že úroveň mládežnických trenérů je u nás na výši, která odpovídá potřebám hráčů a jejich vývoji?

Složitá otázka, nejde odpověď celoplošně. Domnívám se, že je u nás řada kvalitních mládežnických trenérů, kteří vychovávají a již vychovali mnoho talentů a vědí o čem je trénovat mládež - ne jenom výsledky a vlastní prospěch. Ale na druhou stranu je u nás i velké množství trenérů, kteří působí u mládeže , ale není to ono. Někteří sice dělají co se dá, ale chybí více vzdělávání, pomoci si navzájem. Trénink mládeže je více výchovou. Tady si myslím, že ne vždy je to věc trenérů, ale taky jejich nadřízených, kteří toto dopustí.

Jaký je dle Vašeho názoru nejvhodnější systém vedení tréninkové jednotky co do smyslu počtu hráčů na jednoho trenéra, poměr průpravných her k ostatním cvičením a také, četnosti tréninkových jednotek během jednoho týdne?
Co se týče počtu trenérů na tréninkovou jednotku tak záleží na cíly tréninkové jednotky. Ale na standardní počet 16-20 hráčů by měli být v žákovské kategorii minimálně 2 trenéři. Jednoznačně jsem zastáncem herních tréninků před nácvikem, jak by mělo u mládeže být. Převažují u mě herní cvičení a hlavně průpravné hry, protože podstata hry je nejdůležitější chtít vyhrávat. Četnost tréninkových jednotek je různá podle zápasů, ale snažím se aby hráči měli v týdnu 2 dny volna. Výjimečně mají 1 den volna, občas zařadím i 3 dny volny (myšleno vč. víkendu). Zde se hodně spoléhám na intuici, ale také na pocity hráčů myšleno směrem k únavě.


Pracujete cíleně se svými svěřenci na mentálním tréninku? Od jaké kategorie je podle Vás důležitý mentální tréninky?
Cíleně na mentálním tréninku nepracuji, snažím se z hráči komunikovat o všem. Nominace na zápas, situacích v tréninku, zápasu. Také o životosprávě, předzápasovém režimu, ale také i povedených akcích, vstřelených gólech v zápase. Hráči si musí sami postupně pomocí nás trenérů uvědomovat k čemu je snažíme vést.

Kondiční příprava mládeže; preferovat kondiční přípravu formou her a pomocí odporu a váhy vlastního těla nebo využívat pomocnou zátěž a různé výběhy,jestli ano,jaké kategorie?
Z vlastní skutečnosti, říkám, že jednoznačně preferuji formou her a třeba i jiných odvětví – florbal, citlivě spinning, fitbox, v zimě běžky. Ale musím dodat, že se nějakému výběhu hráči také nevyhnou, ale výjimečně (např. na zimním soustředění – 1 regenerační výběh, 1x fart leg a třeba hra ve sněhu).


Jaká je Vaše trenérská filozofie,co preferujete,čeho chcete dosáhnout,IHV x THV?

Moje trenérská filozofie je taková, že hráči by měli pochopit proč to dělají – myšleno vše. Proč hrají fotbal, proč trénují takto a takto, proč hrají třeba tuto průpravnou hru atd. Když něco dělají tak musí vědět proč to dělají, musí to dělat naplno a hlavně dělat to rádi a ne z donucení. Mám rád obětavost pro tým. A každý musí přispět svým výkonem k celkovému týmovému výkonu. Ale v kategorii žáků by mělo jít hlavně o zdokonalování IHV. My je k tomu musíme vést kvalitním tréninkem a navozovat situace které musí sami řešit, sami vybírat řešení, způsob řešení atd. A k tomu právě slouží hlavně průpravné hry, herní cvičení. I když základní elementární zvládnutí dovedností je také důležité a to jde hlavně opakováním - „drillem“.

Příprava na trénink ? Trénérský deník, plánování, periodizace, improvizace atd.
Přípravu na trénink rozděluji do několika cyklů. Nejdříve podle toho v jaké kategorii, co umí, co by měli zvládnout, si určím dlouhodobější cíle. Také i dle doby po jakou jdu s daným ročníkem. Poté si dělám půlroční plán se zápasy, tréninkovými jednotkami a volnem (je hodně variabilní a mění se v průběhu roku). Poté dělám měsíční plány (vždy cca týden před daným měsícem), kde již rozděluji zápasy mistrovské, přátelské, zaměření TJ – regenerační nebo herní (více nerozlišuji) a volno. Důkladně rozepisuji týdenní plány. Vždy na začátku týdne si napíši osnovu – např. herní TJ zaměřena na herní složku, nebo herně takticko nácvik atd. Zde vycházím spíše z utkání co nám jde a nejde. Něco je však dlouhodobější – třeba útok, přechod do útoku, zakončení, takže tomu se věnujeme postupně v návaznosti na již zvládnuté. Při něčem reaguji třeba krátkodobě po zápase – časté prohrané osobní souboje 1:1 atd. Nutno dodat, že speciální tréninky tzv. doplňkové – bosu, trampolínky, fitbox jsou součásti výuky na ZŠ. Flexibilitě a kloubní pohyblivosti, atlet.průpravě, strečinku se většinou věnuji speciálně v pondělí 1x za 14 dní i třeba po zápase. Stává se, že i během týdne improvizuji, měním záměr a to většinou intuitivně. Reaguji na situace v tréninku, ale i na hráče – snahu, únavu atd.


Kdy začínat se složitějšími taktickými prvky ( postupný útok, zónová obrana ) ?
Taktické chování lze dostávat do hráčů již v žákovských kategoriích. Ale zde se jedná spíše o chování individuální např. výběr místa a na to navazují taktické jednání v menších skupinách, dvojice, trojice a toto se snažím vše aplikovat a ukazovat v hrách.atd. Tyto skupinové hry by se měli postupně skládat do taktického jednání celého týmu. A v jaké kategorii je těžké říci. Domnívám se, že taktický nácvik by se v žákovských kategoriích neměl skoro vyskytovat..

Testování; jakou formou,jak často,typ testů?
I my testujeme hráče, testování je orientační. Snažíme se dodržovat podmínky. Probíhá 2x do roka v tělocvičně a omezili jsme jej pouze na vedení míče po čtverci, skok do dálky z místa a člunkový běh 4x 10m. Tyto testy jsou porovnávány v dlouhodobém časovém horizontu. Zajímá nás spíše individuální posun hráče vpřed, zlepšení jeho vůči starším měřením. Ostatní testy hlavně dovednostního charakteru je na samotných trenérech zda formou soutěží zařadí do tréninku či nikoliv.


Hra oběma nohama ;naučit oběma nebo zdokonalovat silnější,pokud oběma nohama jak často se zaměřujete na trénink slabší nohy?
Na tuto otázku nejde odpovědět celkově. Zde se to musí řešit případ od případu. Ale můj náhled je takový. Pokud není hráč vysloveně vyhraněný levák či pravák, tak po zvládnutí základních prvků dominantní nohou lze pomalu učit i druhou nohu. Ale ne násilím. A u těchto jedinců lze dosáhnout nějaké dovednostní úrovně. Ale ne na úkor dominantní nohy. Co se týče vyhraněných leváků či praváků, tak si myslím že se to stejně nepodaří. Celkově jde o to, aby si hráč s danou situací uměl poradit a jak to vyřeší je na něm. Př. Pokud to hráč zahraje dobře, tak je jedno zda použije levou „placírku“ či pravou „šajtlí“.

Váš názor na otázku provádět trénink specificky x nespecificky,jak trénujete vy?

Trénink u mládeže specificky jednoznačně. Malé výjimky existují, ale ty považuji spíše na zkoušku vůle, morálně volních vlastností a to jen zřídka a s rozumem. Jinak jak jsem psal výše, jsem zastáncem her, herních cvičení než nácviku a nebo nácviku pomocí hry, kdy hráč řeší více situací než jednu konkrétně dopředu určenou. A co se týče zastoupení těchto forem které preferuji tak je to tak kolem 70% obsahu v celoročním tréninkovém procesu.

Rozdíly v kvalitě hráčů když jste byl mládežníkem vy a nynější generací? Jak z hlediska touhy hrát fotbal,chuť trénovat,kondiční a pohybových parametrů a technických dovedností.
Dnešní generace má větší možnosti co se pestrosti přípravy a tréninku týče. Domnívám se, že se klade větší důraz na herní kvalitu a trénink. Dříve se více běhalo. Tréninky mládeže kopírovali tréninky dospělých. Dříve bylo méně možností využití volného času a tak se více kluků věnovalo fotbalu. Dnes těch negativních vlivů, které odvádí kluky od fotbalu je více. A také si myslím, že dnešní mládež je línější, méně ctižádostivá, pohodlnější.

Vaše spolupráce s rodiči a školou? Kontrola výsledků,nominace dle prospěchu,angažovanost rodičů,nějaká bližší spolupráce se školou?
Jak většina fotbalových prvoligových oddílů i my máme sportovní třídy zaměřené na fotbal při ZŠ Edisonova v Teplicích. Musím říci, že se zde v klubu daří společně se školou přivádět kluky k nám do školy (výjimky existují ale je jich málo). Na škole máme velkou výhodu ve dvou tělocvičnách, materiálním vybavení a hlavně bazénem, který je součástí školy. Takže i výuka a tréninky odpovídají velikosti a úrovni klubu. Bazén používáme 1x týdně všichni (vždy v pondělí) jako regeneraci. A dále spolupracujeme s Domem plným pohybu (také dopoledne při výuce na ZŠ), kde probíhají tzv. doplňkové tréninky – bosu, trampolínky, fitbox, spinning atd.

Snažíme se dbát hodně na výchovu a vzdělávání, takže prospěch kontrolujeme pečlivě. 1x za čtrnáct dní máme vždy poradu s třídními učiteli o chování a prospěchu a podle toho se dále zařizujeme. Občas se tedy stane, že nějaký hráč má pozastavenou činnost na utkání, či turnaj a vše musí vylepšit. Ovšem výstupy musí být dost individuální dle možností a úrovně žáků. A nezapomínáme na žáky mimo naší školu, tady dochází ke kontrolám žákovských knížek. Co se týká angažovanosti rodičů bývá individuální ale nebráníme se jí. Většinou využíváme rodiče do funkcí vedoucích mužstev.

Rada na závěr.Podle čeho si mám vybírat, kam svého potomka přivedu na jeho první trénink?
První faktor, je místo. Tedy první volba asi padne na místo bydliště. Pokud je možností více, tak záleží na rodičovi. Já bych vybíral asi podle přístupu klubu k malým dětem, trenérům kteří tam jsou a hlavně jak oni dělají co mají a vedou tyto malé děti.

Evžen Veselý, Ing. Radek Votípka, www.fotbal-trenink.cz