Václav Jílek, trenér dorostu 2009

Neděle, 06 Červen 2010 13:10

 Trenér ženského fotbalu 2009, trenér dorostu 2009 a trenér žáků 2009. Postupně vás seznámíme se všemi držiteli těchto prestižních cen našeho neprofesionálního fotbalu, které byly vyhlášeny počátkem roku 2010 již po osmé.

 

Začátkem roku 2010 byly v Praze na Žofíně vyhlášeny výsledky již 8. ročníku Galavečera Grassroots fotbalu ČMFS za rok 2009. Je to anketa věnovaná neprofesionálnímu fotbalu, kde se vyhlašují nejlepší starší a mladší dorostenci, nejlepší futsalisté, fotbalistky, dále trenéři žáků, dorostenců, futsalistů, fotbalistek a talenty futsalu či ženského fotbalu.

My jsem položili stejné otázky vítězům kategorie trenér ženského fotbalu, trenér dorostu a trenér žáků. Postupně vám předložíme dotazník všech třech vítězů v uvedených kategoriích. První dotazník pro nás vyplnil Václav Jílek, kouč týmu SK Sigma Olomouc U19 – trenér dorostu 2009.

 

 

Mohl byste se stručně představit a to zejména po Vaší trenérské stránce? Jakou trenérskou licencí disponujete?
K trénování jako takovému jsem se dostal víceméně náhodou ve 2.ročníku Fakulty tělesné kultury, kterou jsem v Olomouci studoval. To bylo v roce 1996. Sigma hledala trenéry k přípravce a já si řekl, že to zkusím. A působím zde nepřetržitě dodnes. Za tu dobu jsem si prošel všemi mládežnickými kategoriemi. V současnosti trénuji ligový starší dorost a zároveň působím v roli asistenta Jaroslava Hřebíka u reprezentačního mužstva do 19 let. Jsem držitelem trenérské licence Trenér mládeže ČMFS a v letošním roce jsem byl přijat ke studiu profesionální UEFA licence.

Co pro vás znamená udělený titul trenér roku, zavazuje Vás to k nějakým cílům, cítíte teď nějakou vetší zodpovědnost?
Ocenění si určitě vážím, ale musím upřímně říct, že to nevnímám jako můj osobní úspěch. Fotbal je kolektivní hra a tudíž je toto ocenění výsledkem práce celého týmu. A část této ceny patří také trenérům přípravek a žáků, kteří nám hráče „připravují“ a jejichž práce není tolik vidět. Mé cíle ani míru zodpovědnosti to nijak neovlivnilo. Spíše mě to utvrdilo v přesvědčení, že nastolená cesta je ta správná.

Myslíte, že úroveň mládežnických trenérů je u nás na výši, která odpovídá potřebám hráčů a jejich vývoji?
Ze své osobní zkušenosti vím, že u nás působí spousta vynikajících mládežnických trenérů, ale přesto zde cítím rezervy. Jde zejména o celkové pojetí hry a přístup k hráčům, které mnohokrát neodpovídají potřebám hráčů mládežnického věku. Často převažuje defenzivní pojetí a orientace na výsledek před snahou o kreativní ofenzivní hru a orientaci na maximální rozvoj hráče.

Jaký je dle Vašeho názoru nejvhodnější systém vedení tréninkové jednotky co do smyslu počtu hráčů na jednoho trenéra, poměr průpravných her k ostatním cvičením a také četnosti tréninkových jednotek během jednoho týdne?
Jsem pro to, aby se pracovalo na nejvyšší úrovni s kvalitou než kvantitou. My máme v kádru 16 hráčů + 2 brankáře, což je podle mě ideální stav. Hráči na úrovni staršího dorostu by měli trénovat minimálně 5 x týdně. Samozřejmě to není dogma – trenér by měl poznat, kdy hráči potřebují „oddech“. Průpravné hry hrají v našem tréninkovém procesu důležitou roli, proto tvoří jeho podstatnou část. Zařazením vhodných PH lze splnit jak úkoly kondiční, tak technicko taktické. Hráči se ocitají v podmínkách blízkých utkání a je zde výrazný emoční náboj.

Pracujete se svými svěřenci cíleně na mentálním tréninku? Od jaké kategorie je podle Vás důležitý mentální trénink?
Mentální trénink v pravém slova smyslu neděláme. Jde spíše o snahu působit na hráče pozitivně, zvyšovat jejich sebevědomí a sebedůvěru a posilovat jejich vnitřní motivaci se zlepšovat. V současném fotbale, kdy jsou neustále zvyšovány požadavky na hráče, má mentální trénink určitě své opodstatnění. Do přípravy bych ho zařadil až v kategorii staršího dorostu a dospělých, kdy jsou hráči již schopni pochopit účel tohoto tréninku a koncentrovat se na něj.

Kondiční příprava mládeže; preferovat kondiční přípravu formou her a pomocí odporu a váhy vlastního těla nebo využívat pomocnou zátěž a různé výběhy, jestli ano, jaké kategorie?
Jsem jednoznačným zastáncem specificky pojaté kondiční přípravy. Jednoduše řečeno – zvyšovat kondici pro fotbal přes fotbal. Někdy je to obtížnější, ale vždy se snažíme hledat cesty, jak do plánovaných cvičení „dostat“ míč. Při rozvoji síly preferujeme téměř výhradně posilování s odporem a váhou vlastního těla. Zvedání těžkých závaží v posilovně je spíše pro kulturisty.

Jaká je Vaše trenérská filozofie, co preferujete, čeho chcete dosáhnout, IHV x THV?
Kdybych měl vypíchnout základní myšlenku mé trenérské filozofie, tak je to asi orientace na hráče. Za tím se skrývá snaha o rozvoj osobnosti každého hráče a maximalizaci individuální výkonnosti. Usilujeme zejména o neustálé zvyšování úrovně techniky a individuálního a skupinového technicko-taktického jednání. Také hodně sázím na pozitivní přístup k hráčům - v tomto věku je důležité najít si k hráčům cestu a vybudovat vzájemnou důvěru.A ještě jedna důležitá věc. Samotné utkání pro mě není prvoplánově otázkou výhry nebo prohry, ale prostředkem k ověření si efektivnosti naší práce.




Příprava na trénink ? Trén.deník, plánování, periodizace, improvizace atd.
Nedovedu si dnes už představit, že bych přišel na trénink nepřipravený. Trénink pak ztrácí kvalitu, efektivitu a samozřejmě to přináší i organizační problémy. Nehledě na to, že hráči to poznají a ztrácíte autoritu. Někdy nad jedním tréninkem strávím poměrně dost času – vše musí být perfektně připravené a zároveň stále inovativní, aby to hráče bavilo. Samozřejmě, že trenér musí umět improvizovat, ale cíl tréninku by to změnit nemělo. Obdobné je to i v případě plánování tréninkového procesu a vedení trenérského deníku. Jsou pro mě základním východiskem při kontrole efektivnosti naší práce.


Kdy začínat se složitějšími taktickými prvky (postupný útok, zónová obrana) ?
Tady je potřeba rozlišit individuální, skupinové a týmové taktické prvky. Zastávám názor, že se u nás trenéři věnují rozvoji týmové taktiky daleko více než individuální a skupinové. A to zejména taktice v obranné fázi. Je to většinou dáno snahou udělat výsledek za každou cenu. Některá mužstva pak mají velmi dobře propracovaný obranný systém, ale hráči samotní přitom jednají špatně a ofenzíva mužstva je založená pouze na úspěšně zvládnutém brejku. Pak se nemůžeme divit, že zaostáváme za vyspělou Evropou, kde jsou hráči po stránce individuální techniky i taktiky na daleko vyšší úrovni. Já osobně bych odsunul cílený nácvik týmových taktických prvků do období staršího dorostu (a ani tady bych to nepřeháněl) a do té doby preferoval zejména rozvoj individuální a skupinové taktiky.

Testování; jakou formou, jak často, typ testů?
Testování pohybových schopností absolvují všichni hráči dorostu 2 x ročně. Máme vytvořenou testovou baterii zaměřenou zejména na posouzení rychlostních a explozivně-silových schopností a také technických dovedností. Výsledky mají svůj význam, ale spíše jako kontrolní a doplňková informace o daném hráči. Rozhodující je jednoznačně jeho výkon ve hře. Díky dobré spolupráci s Fakultou tělesné kultury UP v Olomouci se nám podařilo v posledních dvou letech také zajistit laboratorní zátěžové testy včetně antropometrického měření. A musím říct, že získané informace nám dávají hodně nových podnětů, které se následně pokoušíme přenést do tréninkového procesu.

Hra oběma nohama; naučit oběma nebo zdokonalovat silnější, pokud oběma nohama jak často se zaměřujete na trénink slabší nohy?
I na evropské úrovni jsou hráči, kteří mají jednu nohu výrazně silnější, stejně jako hráči, u nichž není viditelný prakticky žádný rozdíl ve hře levé a pravé nohy. Osobně si myslím, že je velkou výhodou, když hráč umí hrát oběma nohama, respektive není ten rozdíl tak markantní. Je tak komplexnější a pro soupeře méně čitelný. Na tréninku nutíme hráče, aby se „slabší“ nohy tzv.nebáli a zejména v rámci průpravných cvičení rozvíjeli obě nohy ve stejné míře.

Váš názor na otázku provádět trénink specificky x nespecificky, jak trénujete vy?
Jak už jsem výše uvedl, jednoznačně podporuji maximální specifičnost tréninku. Hráči chtějí a musí dělat vše s míčem. Pak už je to o práci s detailem. To znamená připravit taková cvičení a hry, které vychází z charakteristických zápasových situací a jsou tudíž předpokladem větší efektivity tréninkového procesu. Zároveň chceme, aby hráči věděli, proč danou věc dělají a kdy ji v zápase mohou využít. Samozřejmě, že zařazujeme i nespecifické prvky, ale spíše jako činnost doplňkovou a kompenzační

Rozdíly v kvalitě hráčů když jste byl mládežníkem vy a nynější generací? Jak z hlediska touhy hrát fotbal, chuť trénovat, kondiční a pohybových parametrů a technické dovedností.
Srovnávat jednotlivé generace mezi sebou je vždy obtížné. Ke všemu já jsem nikdy nehrál na té nejvyšší mládežnické úrovni a jako trenér zase naopak pracoval s těmi nejlepšími. Přesto si myslím, že kvalita těch nejlepších tehdy a teď je srovnatelná. Ale dříve jich bylo více, bylo takzvaně z čeho vybírat. A další rozdíl vidím v tom, že tehdejší hráči měli, alespoň podle mě, větší touhu hrát i trénovat. Jinak řečeno větší míru vnitřní motivace. Někteří mladí hráči současnosti mají málo pokory a vidí ve fotbale velmi brzy možnost zviditelnění se a zisku peněz. Dnešní generace je prostě úplně jiná, s jinými zájmy i hodnotami.


Vaše spolupráce s rodiči a školou? Kontrola výsledků, nominace dle prospěchu, angažovanost rodičů, nějaká bližší spolupráce se školou?
Kvalitní a koncepční spolupráce mezi školou a klubem je velmi důležitá. U nás se tím řídíme. Se všemi školami, kde máme naše hráče, úzce spolupracujeme. Každý trenér tak má přehled o jejich docházce, chování i prospěchu. A v případě závažných problému může a musí zasáhnout. Každý hráč si musí plně uvědomit, že prioritou je stále zvládnutí školních povinností, samozřejmě v rámci možností každého z nich. Ne každý se bude živit pouze fotbalem, a proto musí mít snahu se vzdělávat. Spolupráce s rodiči je velmi individuální. Obecně ovšem platí, že angažovanost rodičů v dorosteneckých kategoriích je velmi malá.

Rada na závěr.Podle čeho si mám vybírat, kam svého potomka přivedu na jeho první trénink?
Jednoznačně musím vědět z vlastní zkušenosti, jak v daném klubu pracují s mládeží. Určitě bych navštívil i několik tréninků. Fotbal je o lidech a nikde není psáno, že někde v malém klubu nemohou pracovat lépe než v tzv. velkoklubu. Na případný přestup mají dost času. Vybral bych si takový klub, kde trenérům záleží prvořadě na rozvoji hráče a ne na výsledcích. Přál bych si, aby takových bylo do budoucna co nejvíce.