Gymnastika a fotbal

Čtvrtek, 13 Březen 2008 09:37

Věříme, že rozhovor se slečnou Petrou Pěnkavovou svým obsahem příjemně oživí naše stránky, stejně jako ona oživila tréninkové jednotky viktoriánských fotbalových talentů svým ženským šarmem. Samozřejmě, že gymnastická průprava, jako součást fotbalového tréninku, má hlubší smysl, a proto se s námi ponořte do praktických postřehů a zkušeností z této oblasti. Určitě zde můžete načerpat inspiraci pro své tréninkové jednotky.

K vlastní osobě . . .

Jsem absolventkou Západočeské univerzity v Plzni, katedry tělesné výchovy a sportu s aprobací učitelství tělesná výchova – biologie pro střední školy. Absolvovala jsem v roce 2006. Od té doby pracuji na Katedře TV a současně učím na půl úvazku na Gymnáziu Františka Křižíka na Lochotíně tělesnou výchovu a zdravotní tělesnou výchovu. To, co na vysoké škole káži studentům (budoucím učitelům a trenérům), pak naplňuji sama v praxi. Jde o takové spojení teorie a praxe.

Spolupráci s Viktorkou jsem navázala takovým prozaickým způsobem. Můj přítel začal dělat s fotbalisty na 33. základní škole atletiku, protože je atlet. Pan Šneberger ( šéftrenér fotbalové školy Viktorie Plzeň ) se ho zeptal, jestli nezná nějakou gymnastku. On odpověděl, že by jednu znal, že ji má doma a mohl by ji přivést. Takže tam od roku 2005 docházím.

Sportovní gymnastiku dělám od svých 5 let. Prošla jsem všemi etapami tréninku. V 15 letech jsem měla úraz kolena, půl roku jsem trénink přerušila. Poté jsem ve cvičení pokračovala a od 18 trénuji děvčata.

Takže máte za sebou i závodnickou kariéru ?
Ano, trénovala jsem v oddíle na pomezí výkonnostní a vrcholové úrovně. Jako žákyně jsem objížděla republikové i mezinárodní soutěže. Takže gymnastice se již věnuji 21 let.
Jak již jsem zmínila od svých 18 trénuji. Je to celkem komplikované, protože momentálně pracuji a bydlím v Plzni a můj oddíl je v Domažlicích. Takže nyní dojíždím na tréninky jen na víkendy. V Plzni by také byla možnost věnovat se gymnastice v oddíle TJ Sokol Plzeň, ale já už mám vazby do Domažlic, takže zůstávám věrná. Působit v obou oddílech by šlo těžko, ať již z časových či konkurenčních důvodů.

Spolupráce s Viktorkou . . .

Ve Viktorce mají výhodu, že se mohou specifické i všeobecné přípravě věnovat i v rámci hodin tělesné výchovy. Pepa Šneberger je takový nadšenec, který ví a snaží se, aby všeobecná příprava zabírala v žákovském věku cca 60 - 70% celkového objemu. Trend je však jasný. Stejně jako v jiných sportovních odvětvích se jde i ve fotbale po výkonech již v žákovských kategoriích. Kdo nemá výsledky … Ve Viktorce si zvou specialisty na atletiku, aerobik, kompenzační cvičení, … A mě si přizvali na gymnastiku.

Když jsem na 33. ZŠ začala na začátku letošního školního roku chodit, měla jsem jen jednu skupinu fotbalistů. V prosinci jsem jich měla již 6. To obnášelo ročníky 93-98. Nejsem tam však jen kvůli gymnastice. Pepa Šneberger říká, že důležitou roli hraje i ženský element v tréninku. Když mezi ně přijde ženská, která je schopna udělat třeba 20 kliků, je to pro ně velmi motivující.

Struktura vaší TJ ?
Prvních 15 minut rozcvička. Postupujeme od centra k periferii, bez švihových pohybů atd. Myslím, že se mi do nich postupně podařilo „nacpat“ správné návyky. Pak pokračujeme gymnastickou průpravou. Zpevňování, odrazová cvičení, silová cvičení – správné posilování.
Ve třetí třetině nás zaměstnávají vyloženě cvičení sportovně gymnastická, zejména akrobacie. Od kotoulů jsme došli až k saltům. U starších se nám dařilo lépe, protože vše pečlivě trénovali nejen v mých TJ, ale i v hodinách školní TV. Nakonec zvládli salto vpřed i vzad z trampolíny.

Takže gymnastice se věnovala celá TJ, ne jen její část ?
Nazvala bych to jako gymnasticky kondiční hodinka. Pak si kluci jdou většinou ještě na půl hodinky kopnout, ale to už beze mě. Pepa Šneberger jim umí vzít míč a věnovat se probíraným nefotbalovým věcem. Myslím si však, že to není v praxi úplně běžné. U mě má velikou pochvalu.

Rozumím a souhlasím. Nicméně - ve fotbalové škole, kde má trenér svěřence k dispozici každý den i vícekrát denně, to samozřejmě problém není. V běžném amatérském klubu, kde se trénuje 2 x týdně, to není jednoduché věnovat jeden celý trénink nebo jeho velkou část nefotbalovým aktivitám. Přece jen, fotbal je práce s míčem. Kluci se přihlásili na fotbal, těší se na něj.
To chápu, i v našem gymnastickém oddíle se potýkáme s podobnými problémy. Gymnastky potřebují baletní průpravu a také si těžko hledáme čas, i když víme, že je potřeba.

Vraťme se ale na trénink !
Od trenérů jsem měla odezvy, že bezprostředně po gymnastické hodince byli kluci při fotbale úplně dezorientovaní. Já si to vysvětluji tak, že jejich mozkové závity byly gymnastikou prostě unavené. Pracovali hodinu v jiném režimu, než jsou běžně zvyklí. Samozřejmě zde platí, že s únavou klesá schopnost koordinace.

Jak často praktikujete gymnastickou průpravu ?
Některé skupiny 1 x 14 dní, některé 1 x za 3 týdny.

To je dostatečné ?
Není. Ale položila jsem základy, na kterých pak mohli trenéři stavět i bez mé přítomnosti. Původně jsem to tak i pojala. Seznámit s gymnastickou problematikou děti a hlavně trenéry. Nakonec mě přesvědčili, že když s kluky dělám já, cvičení vypadá úplně jinak. Hlavně z hlediska motivace.

Jak na to . . .

Jsem trenér fotbalu a vím, že gymnastická průprava je dobrá věc. Chtěl bych ji zařadit do svých tréninkových plánů. Jak na to ? Nemám možnost se spojit s odborníkem jako jste třeba Vy. Je to jen na mě.
Vezměte si k sobě třeba místního tělocvikáře. Přínos bude i v tom, že cizí osoba přinese zpestření již svojí přítomností. Když přijde nový člověk s novými věcmi, kluky to více osloví, než když přijdete Vy sám po třech letech společného tréninku. Chce to určitě někoho, kdo prošel alespoň nějakým základním gymnastickým vzděláním. Protože jinak by Váš dobře míněný záměr mohl být kontraproduktivní. Já, když budu chtít dělat se svými gymnastkami atletiku, tak si také přizvu specialistu, který tomu rozumí.

Takže sám se do toho nemám pouštět ?
To neříkám, ale alespoň si něco přečíst, spojit se s někým, kdo vám poradí. Gymnastika je široký pojem: cvičení při hudbě, sportovní gymnastika, kompenzační cvičení … V dnešní době internetu, mobilů, mailů to nebude takový problém.

No a když jsem právě teď já ten trenér, který se spojil s Vámi, abyste mi poradila ?
Určitě by to chtělo odbourat špatné stereotypy. Začít od toho základního, tedy od rozcvičky a posilování. Např. posilování břišních svalů – věčně opakovaná velká chyba – zapření nohou třeba o žebřiny a provádění leh - sedů. Další chybou - cílené posilování hýžďových svalů zanožováním. Zapojujeme bederní páteř, která je nadměrně zatěžovaná – hyperaktivní, zapojuje se i tam, kde nemusí.

Často na trénincích i ve školách můžete vidět následující situaci. Kluci zlobí nebo nedávají pozor, trenér je potrestá 20 kliky, otočí se zády a věnuje se ostatním. Potrestaný většinou kliky udělá, ale provede je šíleným způsobem. No a jsme u toho. Opakovaná chyba se stává stereotypem, který se velice těžko odbourává.

Všechno se vším souvisí. Když budou kluci mít nedostatečně posílené břicho, hyperaktivní bedra a flexory kyčle ( což je u fotbalistů typické z principu jejich činnosti – střídání běhu s kopem ), jejich svaly nebudou pracovat správně, nebudou v rovnováze. To vše se v důsledku projeví třeba na jejich herním výkonu. Pro sportovce jsou správně postavená pánev, fyziologický tvar páteře, plosky nohy a harmonická práce svalů pracovními nástroji.

Z našeho povídání se mi jeví gymnastika = kompenzační cvičení, spíše jsem to vnímal jako obratnost(koordinace), to je to, proč ji zařazovat do fotbalového tréninku.
Gymnastika je široký pojem. Nyní učím na katedře předmět, který se jmenuje Aplikované formy gymnastiky. To znamená aplikace gymnastických cvičení do různých druhů sportů, zkráceně řečeno. Studenti se mi zrovna včera ptali, co si pod tím slovem gymnastika mají představit. Představte si pod tím gymnastickou průpravu a kompenzační cvičení. Co ta kompenzační cvičení vlastně znamenají ? Jsou to cvičení uvolňovací, protahovací a posilovací.
Chcete asi vědět, co tedy s fotbalisty provádím?
Kotoulovou přípravu – netrváme na přesném gymnastickém provedení (propnuté špičky apod.). Děláme třeba cvičení kotoul vpřed, obrat o 180 stupňů, kotoul vzad, obrat o 180 stupňů a hodíme jim na hlavičku. Nevěřil byste, že ti kluci, kteří mají míč na noze či hlavě
5 x v týdnu, nejsou schopni po dvou kotoulech míč trefit.
Stojkovou průpravu, stoje na rukou – cílem opět není perfektně provedená stojka, ale posilování a zatěžování svalových partií, které běžně zaměstnané nejsou. Kluci mají často namakané nohy a horní část těla skomírá, s tím pak souvisí celé držení těla - kyfotické držení ( vyhrbená hrudní páteř, odstáté lopatky, nedostatečně posílené mezilopatkové svalstvo, propadlý hrudník ).
Mohla bych povídat do nekonečna, zásobník cvičení je bohatý, ale konec konců můžete se přijít podívat.
Čím všestrannější kluci budou, tím širší paletu pohybů budou mít k dispozici. Je zkreslené si myslet, že je naším cílem, aby fotbalista po vstřelení gólu vyšvihnul salto pro diváky.

Takže máte nějaká speciální cvičení či doporučení pro fotbalisty, ze kterých může profitovat nejvíce právě tato sportovní kategorie nebo vše opravdu zůstává v té všeobecné rovině ?
Nic speciálního Vám neřeknu. Jde o to, o čem jsme mluvili. Posilování svalových partií, které nejsou při fotbale příliš používané, protahování zkrácených svalových skupin – trénink nekončí hrou na dvě, ale protahováním zatěžovaných skupin a doposilováváním skupin nepoužívaných. Nejsem schopná říci, že zrovna ten a ten cvik je přímo šitý pro fotbalisty.

Naší spolupráce si všimla i MUDr. Beranová, která se mě ptala:“Pěnkavová, Pěnkavová, co vy to s těma fotbalistama děláte. Oni mi teď nějak méně marodí.“ Je to důsledek prevence či odstraňování svalových dysbalancí, čímž můžeme úspěšně předcházet úrazům kosterně – svalového aparátu. Kluci si doslova klepali na hlavu, když jsem je na konci tréninku vyzula a chodili bosi po špičkách, po patách, po vnitřní straně chodidel, po vnější straně chodidel. Posilovali jsem tak svalstvo hlezenního kloubu. Když mají kopačky, bota drží nohu ve stále stejné poloze. Ploska nohy tak nemusí pracovat. Pokud kopačky zujete, všechny svalíky na plosce jsou inervované už jen dotekem s trávou, s podkladem – např. chůze po žebřinách na boso. Většinou křičí, jak je to bolí, ale tato cvičení mohla přispět k omezení úrazů kotníků.
Nebo odrazy z trampolíny. Zase je to pro ně úplně jiný pohyb, který zpevňuje celý svalový korzet, učí správnému držení těla. Když se z trampolíny špatně odrazí, zabolí je v zádech. Udělají takovou břišní vlnu, prohnou se. První pokusy na trampolíně vypadaly dost hrozivě. Stěžovali si, že je bolí záda. Bylo třeba postupovat krůček po krůčku, naučit se ovládat a zpevnit celé tělo.

Můžeme se ještě pozastavit u kompenzačních cviků ?
Správný postup je uvolňovat, protahovat, posilovat, protahovat. Dále by se mělo postupovat od centra k periferii, od velkých svalových skupin k menším. Začínat by se mělo od poloh nízkých – leh, sed, klek, aby při cvičení nemuseli držet rovnováhu a mohli se soustředit na správnost provedení cviků. Aby nemuseli řešit to, jestli upadnou nebo neupadnou.

Účel gymnastiky ve fotbale ?
Koordinace (obratnost). Není třeba vyžadovat při saltu a přemetu gymnasticky přesné provedení. Chce to orientaci v prostoru a čase, koordinaci = pohybovou inteligenci. Sportovní gymnastika je dosti složitá a technická záležitost, kde musíte zvládnout najednou spoustu věcí. Pokud ji neděláte od svých 5 let, tak to do sebe na 100% nedostanete. My, když nabíráme gymnastky (nové talenty), tak chceme maximálně 5 - 6letá děvčata, která mají správný a odpovídající somatotyp a tím i vrozené předpoklady. Takže spíše menší postavy s dostatečným silovým a pohyblivostním potenciálem. Kluci fotbalisti na akrobatické kousky často ani nemají fyzické parametry. U kompenzačních cvičení je to něco jiného. Tam se špatně provedený cvik míjí účinkem, dokonce může být kontraproduktivní.

Naučit kluky gymnastické prvky však bylo až druhořadé, prvořadé bylo zvládnutí jejich těla. Než jsme se tedy dostali k saltům, resp. akrobatickým prvkům sportovní gymnastiky, tak jsme museli projít postupnou řadou zpevňovacích, odrazových, koordinačních cvičení. Pokud se něco v metodice vynechá, může se to ošklivě vymstít. Ať už úrazem či nechutí, když se zrovna hned nedaří.

Praktikujeme i důležitá balanční cvičení, rotační průpravy. Prostě všechno, co patří do gymnastické průpravy, která je efektivním prostředkem pro všeobecnou přípravu každého sportovce.
Příklad balančních cvičení a pomůcek: medicinbaly, pet-lahve naplněné vodou, balanční podložky, rovnovážné čočky. Balancování je boj s gravitací, při kterém zapojujete svalové skupiny, o kterých ani nevíte. Rovnováha je pro fotbalisty důležitá ať už dynamická či statická. I takové jednoduché cvičení jako stoj na jedné noze, druhá pokrčená, zavřené oči a mávaní rukou nebo pohazování si s míčem, je přínosem.


Takže gymnastika zdaleka není jen to, co můžu vidět v televizi !
Jasně, jak jsme již zmiňovali, je to strašně široký pojem, zahrnující spoustu věcí.


Jaké jsou rozdíly vzhledem k různým věkovým kategoriím ?
V případě fotbalu se to asi příliš lišit nebude. Jde nám stále o všeobecnou přípravu. Moje zkušenost říká, že starší kluci jsou schopni dříve pochopit, proč tam jste a jak jim můžete pomoci s gymnastikou ve fotbale. Mladší kategorie se spíše musíme získat nějakou hravější, zábavnější nebo soutěživou formou. Třeba zpevňovací cvičení s nimi provádíme na „koberečkách“. Je k tomu potřeba kus koberce, karimatky apod., prostě něčeho, co dobře klouže po parketách. Znáte asi trakař. Dotyčný se většinou prohne v zádech a přetěžuje bedra. Když použijeme „kobereček“ tak, že jej položíte na zem a kluci ho budou za sebou táhnout ve vzporu ležmo, je to zábavné a hlavně zdravější cvičení, které posiluje svalstvo pletence ramenního.
Takže hlavní rozdíl vidím ve formě tréninku a ve ztotožnění se s danou věcí.
Aby mě kluci vůbec přijali, vlítla jsem mezi ně a zahrála si s nimi i fotbal. U starších sehrálo roli i to, že jsem ženská, která je třeba silově i předčí. Takže jsme se vzájemně hecovali. Je pravda, že když jsem k Viktoriánům prvně přišla, byl to pro mě šok. Sportovní gymnastika, kterou dělám já, je ryze individuální sport, kde pracujete se skupinkou maximálně 6 dětí. Tady na mě naběhlo 25 kluků a dalo mi pořádně zabrat hodinku zorganizovat tak, aby všechno klapalo a probíhalo, jak má. Samozřejmě mi místní trenéři podle potřeby pomáhali, ale do vlastního průběhu a obsahu se snažili nezasahovat.

Jak na to salto ?
Přesně takhle zareagovali kluci, když jim trenér řekl, že jsem gymnastka. Tak oni hned:“Jééé, kdy budeme dělat salta ?“ Jak jsem říkala, cílem nebylo, aby hupli salto na trávníku poté, co vstřelí gól. Metodika k saltu je dlouhá, ale ne nedosažitelná: nejdřív musíte přijatelně umět kotoul vpřed, musíte se umět sbalit do klubíčka a musíte se umět odrazit z trampolíny.
Kluci dělali nejdříve kotouly, kotouly letmo přes různé překážky, odrazy z trampolíny (každý minimálně 100 opakování): rozběh, odraz, výskok a zpevnění. No a pak jsem nastoupila já – jak říkám „vzpěračka“. Kluci se rozběhli, odrazili, já jsem je chytla a otočila. Buď dopadli na nohy nebo na zadek. Cesta k saltu není zase tak složitá, máte-li rozběhovou rychlost, odrazovou rychlost a umíte se sbalit. Vždyť plno lidí zvládne skočit salto vpřed do vody. Salto vzad, stoj na rukou nebo přemet jsou technicky rozhodně obtížnější cviky.

Vážení fotbaloví přátelé, s Petrou Pěnkavovou se rozloučíme tak, jak se ona přivítala s kluky na jejich prvním společném tréninku:

„Kluci, víte proč tedy jsem.“ „Jó, abyste nás naučila salta a kotouly.“ „Ne, já jsem tady proto, abyste byli lepší fotbalisti !“


Děkujeme za rozhovor.